Hopeless

Chapter 54 - The Human Heart

Lissa's point of view.

Povedlo se to.

Daří se držet na obličeji Harryho Stylese údiv a překvapení. Cítím na sobě jeho pohled a musím dělat všechno pro to, abych se nezačala pyšně usmívat. Harry si po celou dobu, co stojí u stříbrného Nissanu, prohlíží moje tetování, které prozrazuje, že mě Fallen - respektive Zayn - přeřadili k Najům. Sama se musím podívat na tu kobru. Kůže už vůbec není zarudlá a stroupky se postupem času hojí. Nebude trvat dlouho a tetování bude plně zahojené.

Netuším, jak se mi to všechno podařilo. Na začátku tohohle všeho jsem byla prostě ta ustrašená Lissandra Gabrielle Remarque, která sotva uměla řídit auto. Byla jsem čerstvě po střední škole a vydělávala jsem si prací v jedné lokální pařížské redakci. Stačila jedna služební cesta do Ženevy a upoutalo mě to tady snad na celý život. To, co jsem odsuzovala, teď dělám sama. Oblékám se jako štětka a kriminální zločiny jsou v mém deníčku na denním pořádku. To všechno jenom proto, abych dokázala jednomu jedinému člověku, co ve mně doopravdy je. Kdyby nebylo jeho, pořád bych byla ta ustrašená holka. Jeho ale bylo. Tohle všechno dělám jenom proto, aby viděl, co ze mě udělal.

Teď mě čeká pouliční závod, ve kterém jde o všechno. Harry se konečně po všech těch týdnech rozhodl, že se ukáže. Tahle příležitost se musí využít rychleji, než se Harry rozhodne zase zmizet. V tomhle jediném závodu jde totiž o všechno. Je to buď moje čest, anebo jeho.

"Nemůžu uvěřit tomu, že do toho skutečně jdeš," pronese Liam, když ke mně ve svém fialovém tričku dojde. Vrátil se ke svému Lloydía stylu, avšak tetování lilie pořád zakrývá. Nadále se nebere jako člen žádného spolku, ani když se změnilo kompletně vedení Ženevy. Je to pořád stejně zkažené. Jen místo ve funkci šéfa je někdo, koho osobně známe my. "Co budeš dělat, když tě porazí? To si moc respektu nevysloužíš."

"Já se ho nebojím. Už ne. Nenechám se zastrašit tím, že je to dobrý řidič," odpovím upřímně a podívám se směrem k Harrymu. Stále se opírá o stříbrné vozidlo. V ruce svírá úzký krk láhve vodky. Nestačí mu jeden, ani dva loky. Musí do sebe dostat minimálně polovinu obsahu alkoholu, aby se mu lépe řídilo. Vždycky to tak dělal. Před závody chlastal co to šlo. Osobně jsem sama zkoušela opilá řídit, avšak to není něco, co bych chtěla absolvovat znovu. Ráda si vypiju, ale ještě radši v opilém stavu zůstanu mimo dosah volantu.

"Závod začíná za pět minut! Máte ještě pět minut, abyste zaplatili tatíkovi Jeffovi sázky! Žádné ilegální sázení tady nebude, nebo vám všem osolím prdele a Bránu zavřu. To byste jistě nechtěli, co? Máte rádi tatíkův Jefův klub, protože jenom tady můžete být pravé děvky!" oznámí Jeff počátek závodu, což samozřejmě musí taky doplnit o další větná spojení, aby člověk věděl, jak moc dobře se u něho v klubu máme. Všichni hlasitě zajásají a natahují ruce do vzduchu, aby na závodě mezi mnou a Harrym něco vydělali.

Otevřu dveře svého auta. Můj čin vlezení si do auta přeruší dlouhá štíhlá ruka s leskle nalakovanými zelenými nehty. "Počkej, kočko, přece nám neutečeš," zareaguje na mě Rachel. Jsem nucená se otočit zády k vozidlu. Rachel mě chytí okolo pasu. Z druhé strany mě chytí Kikki. Tu ještě okolo pasu chytí Viola. Všechny mají na sobě podobné šaty těm mým. Široce se usměju, když vidím, jak Rachel drží v levé ruce selfie tyč, na jejímž druhém konci je její telefon. Drží tyč vysoko, aby na fotce vynikalo hlavně naše poprsí. Všechny se předkloníme a rty roztáhneme ještě do většího úsměvu.

Vyfotí nás a telefon si vezme do ruky. Svými štíhlými prsty přejede několikrát po displeji. Po tomto úkonu se nám všem rozpípají telefony. Mužské obecenstvo se okamžitě rozhvízdá. Svůj mobil vytáhnu z malé pouzdrové kabelky. Na displeji mi svítí nová mms zpráva. Kliknu na ni. Displej na chvíli zčerná, než se objeví naše před minutou pořízená fotka. Pobaveně se usměju, když si uvědomím, že to Rachel musela poslat všem. Nahne se ke mně, aby mě pro štěstí políbila na tvář.