Nobody's point of view.
Tělo se mu sevře v křeči a je nucený bolestivě zakňučet. Křeč ho donutí, aby se na tvrdé vězeňské posteli posadil a aby nohy spustil na zem. Pravou rukou si obejme břicho a levou si dá před pusu ve chvíli, kdy se rozkašle. Pokřivené prsty se roztřesou silněji, když je od pusy odtáhne a prohlédne si je. Jednotlivé články mu nyní zdobí rudá krev z jeho vlastního hrdla. Několik sekund ji pozoruje, než si hřbetem ruky otře nos. Potáhne a obejme své tělo i levačkou.
Už je to příliš dlouho, co naposledy kouřil a ještě déle, co si naposledy píchnul do svého oběhového systému heroin. Došel mu před týdnem a půl a jelikož je jeho tělo zvyknuté na pravidelné dávky co tři dny, začíná proti nedostatku polosyceného opioidu bojovat. Všechny tepny a žíly se mu prudce svírají, když zažívají abstinenční příznaky.
Harry podrážděně zavrčí a narovná své dvoumetrové tělo, když se postaví. Několikrát přejde po cele sem a tam s rukama u svých spánků, které rozmasírovává, aby uvolnil další bolest - jeho hlavy. Doslova cítí, jak mu v lebce mozek pulzuje. Kurva, všechno to trvá už zatraceně dlouho. Jeho výpočty vycházely, že do měsíce bude on a Viola venku. Dostal se sem na konci srpna a pokud si správně počítal dny, měl by být někdy prostředek října a on tady pořád trčí.
Nervózně si zajede rukou do vlasů a pevně si je chytí. Zatáhne za ně, čímž donutí svojí vlastní hlavu, aby se zaklonila. Zajebané sliby a přísahy. Vždycky ho to dostane do neskutečného průseru, ale on si nedá pokoj. Za jakoukoliv cenu je ochotný svoje slova dodržet - považuje se totiž za jejich pána a jeho slova se nikdy nezmění, ať už by se dělo cokoliv.
"Jako zvíře v kleci," vyruší ho z pochodů hlas se silným švýcarsko-německým přízvukem. "Je na tebe krásný pohled, Stylesi. Nikdy jsem si nemyslel, že tě takhle uvidím. Nechceš se mi usmát do kamery?" Louis sáhne do kapsy svých černých kalhot a vytáhne stříbrný iPhone. Na oťapkaném displeji najde ikonku fotoaparátu a zvedne telefon do úrovni svých očí. Klikne na displej, aby mu čočka zaostřila a namíří jej na Harryho.
"Běž do prdele, hajzle," zavrčí po něm Harry a automaticky se k jeho nastavenému mobilu otočí zády. Obočí se mu div nespojí, jak ho dokáže Tomlinson během jedné jediné sekundy nasrat. To se v jeho životě nedaří snad nikomu jinému. Zhluboka se nadechne a vydechne, když na stěně před sebou uvidí svůj vlastní stín, jakmile blesk fotoaparátu rozzáří celou místnost.
"Co to kurva...?" Netypické světlo probudí Washingtona ze spánku. Posadí se na své horní posteli, promne si oči a podívá se směrem k Louisovi, který se pyšně usmívá na svůj mobil. Zívnutí donutí jeho pusu doširoka se otevřít, aby nabral do plic velký objem kyslíku. "... myslel jsem, že do vězení jsme se už dávno fotili."
"Soukromá sbírka." Pokrčí Louis rameny a své modré oči přesune zpátky ke Stylesovi. "Ocenil bych, kdyby ses příště alespoň pokusil dívat se mi do kamery. Ze slušnosti. Oh počkat... zapomněl jsem, že slovo slušnost ve tvém slovníku není."
"Běž do prdele," zopakuje Harry svou hlášku a doufá, že se Tomlinsona zbaví. Hlava mu neuvěřitelně třeští a má pocit, že každou chvíli vyskočí z kůže. Potřeboval by sehnat někde dávku heroinu a to hned. Nebude trvat dlouho a zblázní se. Automaticky si sáhne na čelo, po kterém mu stéká pot. Tělesnou teplotu má samozřejmě vyšší, než je u něj obvyklé.
"A nastavíš mi ji?" nepřestane ho Louis provokovat. Uvědomuje si, že tímto dohání Stylese k šílenství. Stačil se o něm naučit, že nemá rád, když ho lidé otravují a nedají mu pokoj ve chvílích, kdy to on chce. Jeho složku prostudoval mnohokrát. Přivře mírně oči, aby si všiml, jak se Harryho mohutné tělo třese. Abstinenční příznaky toužící po heroinu.
ČTEŠ
Hopeless
Fanfiction"Láska je cit, který si vymysleli lidé, aby měli omluvu pro své naivní chování."
