Hopeless

Chapter 26 - Courage

Tuk. Tuk. Tuk. Tuk. Tuk. Tuk.

Mám pocit, že se mi hlava rozskočí každou chvíli, jestli bude ten blinkr nadále blikat. Červený Nissan poslušně stojí na světlech červené barvy a čeká, aby mohl využít svou koňskou sílu, až se světla přepnou na zelenou. Nervózně se v koženém sedadle ošiju a podívám se z bočního okna. Nemám absolutně žádnou chuť se dívat na tmavovlasého kluka vedle mě, kterému na tváři hraje pobavený úsměv a ve ranním slunečním svitu se leskne jeho tmavé tetování kobry.

Stále mám před očima živý obraz Harryho zad, které se k nám otočily, když od nás odcházel. Sprostě a bezcitně se otočil na podpatku svých kožených polobotek, pronesl, jak je mu všechno jedno, a dal se do kroku, aniž by si uvědomoval, jak je pro něho Ženeva za denního svitu nebezpečná. Zatraceně, pořád se o něho musím zajímat, i když mě takhle nechal na pospas svému největšímu rivalovi. A já ani nechci pomyslet na to, co se teď bude se mnou dít.

Blinkr se konečně umlčí a vozidlo se dá do chodu. Nepříjemné ticho mezi námi přerušují občasné vrčící zvuky z rádia, které se mermomocí snaží chytit nějaký signál ze satelitu. Vůz míří do kopce na sever, kde má Zayn své honosné sídlo. Jakmile zastaví před bránou, bílé mříže se s obrovským vrzáním otevřou. Pomaličku vjede dovnitř a zastaví Nissan na kraji příjezdové cesty. Otočí klíčkem v zapalování a opře se pravou rukou o volant (japonská vozidla mají řízení na pravé straně) a podívá se na mě.

"Tak kočičko, vítej ve svém novém domově," pronese pomalu a našpulí své rty. Volnou rukou se poškrábe na několikadenním strništi. "Myslím, že představovat ti ho nemusím. Přece jen jsi tady už byla, zlatíčko."

Má pravdu, že jsem tady už byla. Tady totiž všechno začalo. Harry si usmyslel, že pojedeme na Zaynovu bazénovou párty, abychom ji narušili. Výsledkem toho byla málem rvačka a následně se ukázal šéf samotného Syndikátu, který má pod palcem každý centimetr ženevského města.

"Dostanu alespoň od tebe jasnou odpověď," stočím svůj pohled do jeho hnědých očí, "když se zeptám, co ode mě chceš ty?"

Hrdelně se zasměje a já absolutně nechápu, co je tady k smíchu. "Ty ses při něm tak zkazila," řekne, když se jeho hlasivky uklidní od smíchu. "Opravdu tě ten britskej hajzl dokázal změnit. Pamatuju si, jaké vystrašené kuře jsi byla, když jsme se poprvé potkali na benzínce." Přiblíží svůj obličej k tomu mému a rty roztáhne do širokého úsměvu. Srdce cítím až někde v krku. "A teď se na sebe podívej, jaký drzý tón doprovází tvůj hlas."

"Možná jsem taková celou dobu," pronesu a stále s ním udržuju oční kontakt. "Jenom jsem neměla možnost to ukázat."

"Kravina," vydechne naštvaně a odtáhne se. "Styles by dokázal i ze zasranýho anděla udělat ďábla." Otevře dveře a vyleze ven. Čeká před vozem, než sama vylezu. Sundám si z nohou ty nepohodlné boty a následuju Zayna po měkkém trávníku. Kostrč mě stále bolí a mám nepříjemný pocit z toho, že nesu špínu v úrovni své pánve, když mě Harry ze sebe shodil. Sakra, můžu myslet na co chci, ale vždycky se ty myšlenky stočí k Harrymu Stylesovi. Stále nejsem schopna vstřebat fakt, že mě nechal odejít se Zaynem. 

Chytí kliku obrovských prosklených dveří a otevře je. Luxusní nábytek je opravdu všude, kam se podívám a na stěnách visí obrazy namalované Harryho rukou. Zayn ze sebe sundá koženou bundu a líně ji přehodí přes botník. 

"Konečně ses ukázal, ty hajzle, už jsem myslel, že ses na to celý vyjebal, nebo že jsi prohrál." K Zaynovi přijde Niall a přivítá se s ním klasickým pozdravem ťuknutí pěstí. Pak jeho modré oči zpozorují mě. Nervózně si hraju s pásky od bot a snažím se koukat všude možně, jenom ne na ně. Od Harryho už vím, co můžu očekávat. Tady se prostě už necítím tak sebevědomě. "Sakra, není tohle Stylesova holka? Počkej, tys ji vážně vyhrál?"