Podívám se na hodiny ve svém pokoji a povzdechnu si. Ručička se blíží k páté hodině ranní a já nemůžu spát. Není to přímo tak, že bych pořád přemýšlela nad tím, jak se Harry zachoval v té kuchyni. Samozřejmě, mrzí mě to a počáteční citový výlev jsem v sobě nedokázala udržet. No, ale je to Harry Styles. Taková reakce už mě u něho rozhodně nepřekvapí. Člověk se může snažit jakkoliv a jemu bude nakonec stejně všechno jedno. Rozhodně se nebojí dát najevo, co si o dotyčném myslí.
"Ty vole, tys to rozsypal!"
Je úplně jedno, že můj pokoj je až v druhém patře a téměř na konci chodby. Z obývacího pokoje se ozývá další hlasitá salva smíchu. Pokaždé intenzivnější, než ta předešlá.
"Rozsypal jsi to!"
A další neskutečný výbuch smíchu. Přetočím se na druhý bok a povzdechnu si, když dovnitř začínají pronikat brzké ranní paprsky. Přetáhnu si deku přes hlavu jako už po několikáté za tuhle noc. Hlasy se z obýváku ozývají nadále. Všichni se směji hlavně tomu, že se někomu podařilo rozsypat dávku. Jazyky se jim už tak pletou, že nejsem schopna rozeznat, kdo vlastně mluví.
"Celé je to v prdeli!!"
"Hééj, možná jsem zfetovaný jako hovado, ale pořád je to můj zasraný dům!" Podle kontextu můžu určit, že tohle je rozhodně Jeff. "Budete uklízet. Všichni! Tatíček Jeff si tady nenechá dělat holubník!"
"Jdi do prdele," ozve se pomalu a skoro jednohlasně. Tahle skupinka má na dnešek naplánované vykradení policejní stanice za účelem získání jejich vozů a motocyklů. V jejich stavu ale silně pochybuju, že tam vůbec dokážou dojít. Celou noc se z obývací místnosti ozývá hlasitý kravál, nadšený smích a stále dokola se hádají o rozsypání práškového heroinu.
"Tak, ale já už vás mám všech opravdu plný zuby!" Jediný střízlivý hlas, který v domě kromě mě je, vyleze právě ven ze svého pokoje. Dokážu si Liama představit, jak ve svých červených trenýrkách dupe ze schodů a mračí se. Na čele má určitě posunutou spací masku, jelikož je zvyknutý spát v tunelu, kde je absolutní tma a neruší ho žádné sluneční paprsky. "Vy zasraný hovada, měli byste se všichni odklidit! Celou noc tady děláte bordel, budíte lidi, co se chcou vyspat, a máte úplně u prdele, že máte jít dneska na policejní stanici! Jestli vás do jednoho zavřou, tak vás tam všechny nechám! Nebudu se starat o žádnou kauci. Alespoň budu mít klid!"
Během Liamova proslovu opatrně vylezu, protáhnu se a vklouznu do obrovských papučí, které mi půjčil Jeff. Jsou sice velké, ale není mi aspoň zima na nohy. Vyjdu z pokoje a přesunu se ke skleněnému zábradlí, ze kterého shlížím dolů na tu scenérii.
Nechutné.
Kluci se stále válejí na sedačkách. Skoro všichni jsou bez trička a vystavují na obdiv svoje pevné svaly, nevyjímaje Harryho. Na tvářích jim hrají pobavené úsměvy, jak se je Liam ve svých červených boxerkách snaží dostat do pokojů. Všude na stole i po zemi se válejí otevřené láhve tvrdého alkoholu a i shora jde vidět to bílé svinstvo, rozsypané téměř po celé místnosti.
"Liamko." Harryho hlas je vlivem drog a alkoholu neuvěřitelně vysoký. Jazyk se mu plete a je mu sotva rozumět. Celé tělo se mu napne ve snaze, jak se snaží ze žluté sedací soupravy zvednout. Ovšem ho jeho tělo zradí a on následně padá zpátky na pohovku. Jeho tělo je v takovém stavu, že se nekontrolovatelně začne smát. Hrudník se mu intenzivně zvedá, jak se chechtá. Alkohol mu pravděpodobně vypíná veškeré receptory, jelikož je mu jedno, jak se mu záda třou o drsnou kůži sedačky. "Dej si do uší..." Nová salva smíchu přidává k zábavě také smích ostatních. "... zkurvený špunty!"
ČTEŠ
Hopeless
Fanfiction"Láska je cit, který si vymysleli lidé, aby měli omluvu pro své naivní chování."
