Hopeless

Chapter 55 - Eye of the Tiger

- &&& -

Velká Británie byla ostrovní stát, kde každou sekundu greenwichského hlavního času pršelo, byla zima a objevovala se mlha. Newcastle upon Tyne se rozkládal na severním břehu řeky Tyne v regionu severovýchodní Anglie a býval v tomto ohledu takovou menší specialitou. V důsledku působení Golfského proudu mívalo teplejší nádech podnebí, než bývalo ve zbytku Spojeného Království.

Dnešní den nebyl výjimkou. Polední sluníčko bylo vysoko na obzoru a zahřívalo veškeré newcastleské obyvatelstvo. Dvanáctiletý Harry Styles by měl být poctivý student a měl by trávit čas ve škole, avšak jeho otec rozhodl o jeho osudu jinak. Aby nikdo nenabil podezření, proč má všechny ty jizvy na těle, nějakou školní docházku mu zakázal. Kdoví, zda úřady mají vůbec záznam o tom, že se nějaký Harry Styles v Newcastlu narodil a že se tam dodnes vyskytuje.

Kučeravý klučina přešel celou chudinskou čtvrť, aby došel k břehu řeky Tyne. Po kamenných schodech slezl dolů do malého soukromého přístavu, kam nikdo jiný už léta nechodil. Posadil se na kraj a podíval se na svůj odraz do řeky. Nožičky mu visely těsně nad klidnou hladinou nazelenalé řeky. V těchto místech nebyla zrovna dobře udržovaná, avšak byla stále dost čistá na to, aby se v ní viděl. Jeho zrak však padnul na dřevěnou loďku, která zde byla přivázaná. Vídal ji tady už od doby, co tohle místo objevil. Bral to jako své útočiště. Utíkal sem vždy, když otec po prochlastané noci usnul.

"Myslela jsem si, že tady budeš."

Nepohnul se ani o milimetr. Dokonce nebyl ani překvapený, když za sebou zaslechl klapot vysokých podpatků a medový hlas se silným francouzským přízvukem. Dívka si dávala obrovský pozor, kam došlapuje, aby to nebyl jeden z jejich posledních pohybů. Jakmile se ocitla na rovném povrchu starého soukromého přístaviště, přešla k dítěti a posadila se vedle něho. Nohy opatrně složila pod sebe a natáhla k němu ruku.

Nedovolil ji to. Trhnul sebou a tentokrát si odsedl dál. Jeho pohled stále směřoval směrem na dřevěnou loďku. Toužil se na ni posadit. Chtěl se na ní uvelebit, odvázat ji a nechat se odvádět lehkým proudem vody. Rozhodně by plavba na loďce byla lepší, než byl celý jeho život.

"Harry... nedělej mi to ještě těžší..." řekla sklesle blondýnka a povzdechla si. Chtěla se svého nejlepšího přítele znovu dotknout, ale on jí to nedovolil. Znovu si poposedl dál. Bylo to pro ní těžké, ale oba věděli, že je to v zájmu obou dvou. "Já se přece plánuju vrátit."

"Opouštíš mě," zareagoval ledově. Na dvanáctileté dítě začal být doopravdy velmi chladný a bez emocí - jako pokerový hráč. Tak velice chladný. Ne přívětivě chladný jako podzimní vánek nebo voda v potoce, ale chladný. Studený jako kámen na kůži ve stínu zapadajícího slunce. Naivní býval dost dlouho, ale otec ho učil, že rodičovská láska neexistuje. Nutil ho, aby se z něho stávalo to, co se z něho dělo. Malý hajzlík, který odsekával při každé příležitosti.

"Neopouštím tě. Přece jsme se o tom bavili a já jsem ti vysvětlovala, že to takto bude nejlepší. Pomůže mi to, chápeš?!" vypustila blondýnka z úst zoufale a jeden neposedný pramen vlasů si zastrčila za ucho. "Nechci, aby to tak bylo. Bohužel mě ale v Anglii na žádnou policejní školu nevzali, povedlo se mi to až ve Francii. Copak nechápeš, že tohle je jediná možnost, jak se konečně dočkáš spravedlnosti? Lidé jsou slepý. Budou to přehlížet, dokud s tím něco neuděláme."

Harry zakroutil hlavou. Neuměl to pochopit. Nechápal, proč chtěla jeho nejbližší a jediná přítelkyně tak daleko, jenom aby dostala jeho otce do vězení. Věděl, že kdyby doopravdy chtěla zůstat, podala by si odvolání a dostala by se do pořádníku. Utíkala, protože už se na tohle veškeré týrání nedokázala dívat. Byla příliš křehká a potřebovala zahraniční pomoc, aby se s tím vypořádala.