Hopeless

Chapter 28 - Trip to Paris

Žaludek mám jako na vodě, když cítím, jak se červený Nissan pohupuje dopředu a zase dozadu, úplně stejné pohyby, jaké dělají ty velké houpačky na poutích. Oči pořád pevně zavírám, protože vím, že když je otevřu, budu čelit obrovské výšce. Oběma rukama stále svírám tu Harryho a ze strachu mu zarývám nehty do kůže. 

Kousky skla zezadu dopadají na přední palubní desku a pár ostrých hran se mi otře o holou pokožku, ze které se okamžitě vyřinou kapičky krve. Ani to mě nedonutí pevně zavřené oči otevřít. Zhluboka se nadechnu a ještě pevněji zmáčknu Harryho. Nehty se dostávají přes bariéru masa jeho svalů. Harry rukou trhne, ale nechává ji v mém sevření. Stisk na okamžik povolím.

"Jste tam dole v pohodě?" Ozve se z palubní desky Liamův hlas, který je několikrát přerušený, než ho uslyšíme jasně a čistě. Musí s helikoptérou zatáčet, protože se vozidlo začíná houpat ze strany na stranu. 

"Až na jednu zkurvenou závrať to celkem jde." Harryho hluboký hlas je plný pobaveného tónu. "Někde nás zatraceně vysaď. Sežeň pak Rachel, Bardina a Gordona. Kurva, tohle nikomu neprojde jen tak."

"Měli jste štěstí, že má Horan tak velkou pusu. Všechno vyžvanil. Ten chlap řekne normálně i to, co neví. Všechno to vyimprovizuje." Liam se na chvíli odmlčí. "Teď jsme si kvit, kamaráde. Ty jsi zachránil prdel mně, já ji zachránil tobě. Už ti vlastně nic nedlužím."

Slyším svého spolusedícího, jak se zhluboka nadechne. I se zavřenýma očima si dokážu představit jeho široký hrudník, který se díky tomuto mechanickému pohybu nadzvedává. "Fajn, tak já si je seženu kurva sám. Jestli chceš, tak nás vysaď a můžeš jít klidně do prdele."

"Kámo, někdy si fakt myslím, že by ses měl léčit," poznamená Liam a opět ucítím ty houpající se pohyby ze strany na stranu, jak někam zatáčí. "Vysadím vás, vrátím se do Ženevy a počkám na další instrukce. Neřekl jsem nic o tom, že tě opustím. Stylesi, jednou sis mě vzal na krk a už se mě jen tak nezbavíš. I když se někdy chováš jako totální debil, mám tě rád."

"Fuj, ty buzerante." Harry se celý naježí, jakmile Liam řekne, že ho má rád. "Fuj, tohle už mi kurva nikdy neříkej. Až se mi zatraceně zvedl žaludek."

Z displeje se ozývá hlasitý smích, který nevypadá na to, že by končil. Najednou celé auto umlkne, když se Harryho levá paže natáhne k palubovce, aby se zbavila našeho letícího přítele. Pořád cítím na jeho ruce, jak celý z téhle situace napjatý. Uvědomuje si, že ztráta Liama by byla až příliš velká. Vlastně by nemohl ani jíst, protože mu to zařizuje právě on. 

Nasaju pořádnou dávku vzduchu do plic a pomalu otevřu oči. Okamžitě si uvědomuju, jak špatný to byl nápad. Musíme být doslova v několikakilometrové výšce, protože auta pod námi vypadají, jako malinkatí mravenci, kteří se zběsile potřebují dostat do svého hnízda. Lidi nejsou vůbec vidět a budovy halí hustá bílá oblaka. Chvíli jsem absolutně bez dechu, paralyzovaná, neschopna ničeho. Pouze koukám dolů s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou. 

Po několika sekundách se z mého hrdla rozlehne hlasitý výkřik. Panická hrůza zachvátí mé tělo natolik, že se začnu třepat. Pouštím automaticky Harryho ruku a pažemi si chráním obličej. Mám pocit, že se lana každou chvíli přetrhnou a vůz s námi spadne dolů, kde se roztříští na několik kusů a následně vybouchne. Tahle představa mě nutí křičet ještě hlasitěji. 

"Do prdele, Lissandro!" Harryho hlas je plný naštvanosti, když mě oběma rukama chytí za ramena. Třese se mnou a něco mi říká, místy to jsou i nadávky, ale já nejsem schopná vnímat. Tělo je sevřené úzkostí a panickým strachem jako jsou lidé sevřeni ve svěracích kazajkách.