Hopeless

Chapter 59 - Monster

UPOZORNĚNÍ: Tento díl obsahuje popis brutální scénky při konci flashbacku. Prosím všechny, aby u tohoto dílu nejedli. Pokud by vám scéna nedělala dobře, jednoduše ji přeskočte. :)

Lissa's point of view.

Mít na svém bankovním účtu notářsky ověřené mnohamilionové dědictví a odmítat jej chce nutnou dávku odvahy a skutečně závažný problém. Přiznám se, když jsem ty papíry v tom šuplíku našla, nechtěla jsem tomu věřit ani slovo. Myslela jsem si, že je Harry někde ukradl a schovával je, protože k nim neměl žádné právo. Řádky jsem však postupně pročítala a dostala se k tomu, že je na těch papírech všude zmíněno právě jeho jméno. To mi v hlavě svítila kontrolka, že to může být zfalšované.

Notáři na úřadech mě vyvedli z omylu.

Všechny ty pozemky, půdy a zámek jsou skutečně dědictví po Harryho strýčku. Zemřel na rakovinu plic a veškeré své dědictví přepsal právě na svého synovce, který se ke svému dědictví sice stačil přihlásit, no nikdy s ním nijak nenakládal.

Liam zastaví svého již opraveného černého Passata dole v tunelu vedle šedého Ford Mustanga. Povzdechne si a podívá se na sedadlo spolujezdce, kde po celou dobu cesty sedí potichu Harry Styles. Po necelém týdnu si ho člověk odváží domů. Infarkt by ho měl nakopnout k tomu, aby změnil svůj životní styl, avšak on nevypadá na to, že by něco chtěl měnit. Jen co jsme vylezli z nemocnice, div z Liama nevymlátil krabičku cigaret.

"Všechny jehly a heroin jsem ti ale vyťepal, rozumíš? Kouři si, chlastej si, ale to svinstvo do sebe už nedáš," varuje ho Švýcar při sestoupání ze schodů.

Harryho vysoká postava se na prohnilých schodech zastaví. Všechny svaly v těle se mu napnou. Zastavím se hned taky, abych do něho nevrazila - nechci si představit, co by po té následovalo, kdybych se nedej bože dotknula jeho pokožky na zádech.

"Děláš si ze mě kurva prdel?!" zeptá se Brit naštvaně. "Já se neprosím o to, abys byl zajebaně moje nějaká chůva! Já se do řitě o sebe umím postarat sám!"

"Jasně, jasně. Proto tě trefil šlak, že?! Proboha, Stylesi, vzpamatuj se! Jestli nezačneš žít jinak, potká tě to znovu a tentokrát nemusíš mít takové štěstí. To chceš umřít, nebo co?!"

Na chvíli se v tunelu rozline hrobové ticho, které přehlušuje pouze zrychlené podrážděné dýchání obou přítomných mužů. Nikdy nepochopím, jak ti dva můžou žít pod jednou střechou. Nebyl tady den, kdy by se ti dva nepohádali.

"Budu si zkurveně dělat to, co chci já," odsekne Harry nakonec a dá se do kroku. Nezapomene ramenem praštit do Liama, projde dlouhou chodbou a zapadne do svého pokoje. Když byl v nemocnici, v té jeho místnosti jsem se snažila trošku poklidit. Všechny barvy jsem setřela a to, co se dalo zachránit z obrazů, jsem zachránila, obstřihala a znovu zarámovala. Dokonce jsem mezi tím vším našla i obraz mě, který Harry maloval ve chvíli, kdy jsem poprvé vlezla do jeho pokoje.

"Až toho idiota příště chytí infarkt," poví Liam a věnuje mi pohled, "budu ten poslední, kdo zavolá záchranku. Já ze sebe kokota už dělat nenechám. Člověk se mu snaží pomoct," zvýší svůj hlas, aby ho Harry dostatečně slyšel, "ale vděku se tady nedočká! Takže až chcípne, tak mu pochčiju hrob a ještě si na něho plivnu."

Pobaveně se usměju. Pomalu postupuju po shnilých schodech dolů a zakroutím nad těmi dvěma hlavou. Je mi jasné, že kdyby Harry doopravdy umřel, Liam by nic z toho neudělal. Místo toho by se zhroutil a nadával by mu za to, že ho opustil. Moc dobře si pamatuju Liamův výraz, když byl Harry na operačním sále. Byl bledý a vypadal, že každou chvíli to s ním taky sekne.