Hopeless

Chapter 69 - Déšť Smrti

                    

Lissa's point of view.

Zády narážím o roh stěny. Na její hladký povrch se připlácnu a podél svého těla složím zbraň. Srdce mi divoce buší a těžce se mi dýchá. Lapám po dechu, zatímco pot stéká po mém obličeji, krku a ostatních částech těla. Tričko mám úplně promočené a vlasy přiťápknuté k tváři. Několik pramenů se mi uvolnilo z culíku a nebyl čas je zkrotit. Není čas na nic. Zatím jsme se příliš dolů neposunuly, protože nám cestu blokují členové Najů. Je jich tady až příliš mnoho. Nikdo neví, jak se sem dostali. Máme štěstí, že výtah byl odpálený, protože by jich tu bylo ještě víc.

"Kde je ta Ekaterina s těmi policajty?" zakřičí Kikki. Kryje se na druhé straně stejným způsobem jako já. Musí křičet, aby ji přes lítající kulky bylo slyšet.

"Nevím, nedokážu se spojit s Louisem!" odpoví stejně hlasitě Carole, která je schovaná na schodech za zábradlím. 

"Nejsem si jistá, jestli to bez posil zvládneme!" řeknu s mírnou obavou. Jak jsem na začátku byla odhodlaná, teď si tím příliš jistá nejsem. Volnou ruku si položím na břicho a zhluboka se nadechnu. Nejsem sice v nějakém závratném měsíci, ale ztrátu kondice na svém těle pozoruju. Zadýchávám se víc a k tomu všemu na mě útočí náladovost. Snažím se zachovávat chladnou hlavu, ale je to těžké. Musím však přežít, aby to dítě mohlo žít. Mohlo by být Harryho nadějí a záchranou na všechno. To je teď nejdůležitější.

"Nebudeme panikařit," řekne Kikki, podívá se na mě a mrkne levým okem. "Dokud máme náboje, máme šanci. Až dojdou, tak... budeme panikařit."

"Tomu říkám vážně povzbuzení," řeknu ironicky a vyjeknu, když jedna z kulek proletí až příliš blízko u rohu a vezme s sebou omítku. 

"Jako by sis nezvykla, jak to tady v Ženevě chodí." Pokrčí Kikki rameny a vyjde zpoza stěny. Společně s ní začne Carole střílet, zatímco já zůstávám schovaná. Zhluboka se stále nadechuju a vydechuju. Myslela jsem si, že zabíjení lidi se mi vyhne velkým obloukem. Snažila jsem se nikoho nezabít, ale v tomto případě to nebylo možné. Kdybych nezastřelila je, zastřelili by oni mě. Nechci ani počítat, od kolika lidí mám na svých rukách krev. Nasucho polknu a zakroutím hlavou, abych na to nemyslela. Sama vylezu zpoza rohu a zastřelím dva muže, kteří běží z chodby směrem k nám.

"Kolik je to pater ještě dolů?" zeptám se.

"Nevím. Někdo odjebal číslo na stěně!" odpoví mi Carole. "Někde by ale měli být Louis s Liamem."

"Jsme přímo tady!" ozve se Liamův hlas a následná střelba, která zabije zbylé čtyři muže, jenž vyběhli z jedné z místnosti.

"Venku je to teror," zareaguje Louis a kopne do jednoho z mužů, aby ho nemusel překračovat, a uvolnil si tak cestu. "Armáda sem posílá víc a víc stíhaček. Dole je to úplně zablokovaný tankami. Spolky nezvládají a Ekaterina volala, že policajti nemají šanci se sem dostat, protože je odstřelují. Myslím, že jsme na to sami."

"Tahle budova toho taky už moc nevydrží," zkonstatuje Carole.

"Přišli jsme o bojový vrtulník k tomu," řekne Liam a podívá se na mě. "Rachel musela s tím Apachem přistát. Jeep a Stark mají vrtulníky, ale jelikož je ovládají sami, nemají šanci střílet. Se sítí se drží dál odtud."

"Co je to za nesmysl?" zeptá se Louis.

"Stylesův příkaz," odpoví mu Liam. "Nicolasovi dochází munice ve stíhačce. Jeff se snaží ubránit spodek. A Viola..."