Hopeless

Chapter 61 - Lamborghini Huracán

Nobody's point of view.

Přísahám, že ti už dám napořád pokoj, když mi pomůžeš.

Harryho hluboký hlas je nasměrován Lissandřiným ušním boltcem do zvukovodu, kde dopadne na ušní bubínek, jenž se vlivem zvukové vlny rozkmitá. Soustava kůstek přenáší chvění do oválného okénka. Toto chvění způsobí změnu tlaku ve vnitřním uchu, jenž zachytí nervy. Nervové impulsy jsou pak vysílaný do mozku. Jenomže v tomto případě chvíli trvá, než Francouzka pochopí, co jí to vlastně Harry přísahá. O tomto se jí zdálo tak dlouho. O svobodě. Nic jiného nikdy od Harryho nechtěla.

Uvědomí si však, že jí to po tom všem přísahá příliš pozdě. Už dávno se zavázala Ženevě nejen svým tetováním, ale také svými činy. Švýcarské město ji polapilo. Přesně tak, jako by pavoučí síť polapila nevinnou prolétající mouchu. Ani nevěděla jak a byla chycena. Na jakoukoliv změnu směru bylo už příliš pozdě.

"Doopravdy?" zeptá se a podívá se směrem na svého společníka. "Žádáš mě o to, abych ti pomohla vykrást autosalon, který patří spolku, do kterýho patřím, abys mi pak dal svobodu? Nemyslíš, že je na to už trochu pozdě, Harry? Jakou svobodu bych měla? Ty bys mi možná dal pokoj, ale byla bych terčem Najů."

Uvnitř interiéru černého Volkswagen Passatu se rozline hrobové ticho.

"Ať se rozhodnu jakkoliv, vždycky tu bude někdo, kdo mě bude terorizovat. Je jedno, jestli to jsi ty, nebo Najové. Žádné bezpečí zaručené nemám."

"Já ti to zkurvený bezpečí můžu sakra zařídit," reaguje Brit okamžitě. Křečovitě jednou rukou sevře volant. Je mu jasné, že bez cizí pomoci to tady sám nezvládne. Pokud by se mu to nepovedlo, Najové by si to s ním moc rádi vyřídili. Ještě k tomu, když je momentálně vede jeho vlastní otec. "Pořád tady mám nějaký ten zatracený respekt?"

Harry..." začne Lissandra opatrně. "... jaký tady prosím tě máš respekt? Najové se tě už dávno nebojí."

Angličan se silně kousne do svého spodního rtu a podívá se jiným směrem. On sám moc dobře ví, že v tomhle městě už dávno nevládne. Odstrašuje určitou skupinu lidí, ale kdyby se na něho vrhnul celý spolek, neměl by šanci. Pravděpodobně by se nenašel ani nikdo, kdo by ho zachránil. Jeho respekt padl ve chvíli, kdy se dostal tehdy před čtyřmi lety poprvé do morningwoodského vězení. Po útěku mu nezbývalo nic jiného, než se skrývat.

"Pořád mám zkurveně silný respekt," oponuje Harry podrážděně. Nemá rád, když ho někdo takto podceňuje. Nechce si přiznávat tu bezmoc, která mu zůstala. Veškerou moc si chce přivlastnit zpátky a to tím, že svého vlastního otce dostane z té nejvyšší pozice – odstraní ho z pozice šéfa Najů. Aby to dokázal, musí splnit ten Malikův hloupý úkol s Huracanem. "Lidi tady se mě kurva že bojí pořád."

"Jednotlivci se tě bojí, Harry, skupiny ne." Lissa na sucho polkne a zakroutí hlavou. "Tohle nemá smysl. Jsem ochotná riskovat všechno pro svobodu, ale... budu si myslet svoje. Nemyslím si, že nějakou svobodu budu kdy v životě mít. Byla jsem několik měsíců v Římě a co se nestalo? Zase jsem zpátky v Ženevě. Když jsi mě dokázal najít ty, najdou mě i jiní."

"Neměla jsi zůstat tou zkurvenou Lissandrou."

"Co?"

"Říkám, že jsi neměla zatraceně zůstat Lissandrou. Měla sis změnit tu blbou identitu," pokračuje Harry a opře se jednou rukou o volant. Natočí se směrem na svojí společnici a mírně svoje obočí nakrčí. Jeho jizva na levé tváři se svraští po vytvoření této grimasy. "Poslední nabídka, Lissandro," řekne svým hlubokým hlasem. "Pomož mi kurva a já zařídím, aby si měla doživotní pokoj. Přísahám."