Agresivní sluneční světlo se dostává dovnitř pokoje skrz masivní okno a probouzí mě zpátky do všedního dne. Několikrát divoce zamrkám, abych si na nový nával světla zvykla, ale nepomáhá to. S hlasitým zamručením se k oknům otočím zády a přetáhnu si přes hlavu přikrývku ve snaze uniknout neuvěřitelné bolesti hlavy.
Tma ani teplo pod dekou mě bolesti ale nezbaví, místo toho mám pocit, že mi to ještě přihoršuje. Otráveně si povzdechnu a deku ze sebe skopnu. Posadím se opatrně a rozkoukám se, abych zjistila, kde to doopravdy sem. Podle žlutých těžkých závěsů soudím, že mě donesli do Jeffova apartmánu a že tady pravděpodobně zůstáváme všichni. Na nočním stolku jsou už připravené dva prášky a sklenice vody – všechno to do sebe jedním hltem dostanu a prodloužím svůj výdech.
Stáhnu z věšáku župan a navleču ho na své nahé tělo jen v kalhotkách. Je mi jasné, kdo mě má takhle na svědomí. Absolutně netuším, co se včera v noci všechno dělo. Moje paměť si pamatuje všechno před tím, než se k nám připojili Viktor s Harrym. Pak už mám jedno obrovské okno, které nedokážu vyplnit. A čím víc přemýšlím, tím víc to bolí.
Bosýma nohama opatrně sestupuju po schodech dolů. Obrovský obývák je liduprázdný a pouze z kuchyně slyším cinkání nádobí. Když procházím kolem dolních pokojů, zarazím ze. Z prostředních dveří se ozývá pravidelné ženské vzdychání a křičení. Zamračím se, když mi dojde, co se to tam doopravdy děje. Mám pocit, že ten ženský hlas patří Rachel, ale nejsem si jistá, kdo to tam je s ní.
"Kdo se to ke mně přidává?" Z kuchyně vyjde Liam pouze v trenýrkách. Obrovská fialová lilie zdobí jeho pravé rameno a i jeho tělo je protkané vystouplými svaly. Vlasy mu opět padají v rovných pramenech do očí. "Příjemná společnost, to je dobře. Dáš si snídani?"
"Děláš pro všechny?" zeptám se opatrně, když ho do kuchyně následuju. Chladná podlaha útočí na moje nohy, které roznášejí chlad po celém mém těle. Zachvěju se a posadím se na barovou židli.
"Nikdy. Dělám jen pro sebe a pro tebe," řekne a položí přede mě talíř s čerstvými palačinkami. "Jak se cítíš? Po tom včerejšku, co jsi tady předváděla a po tom, co se tak na tebe dívám..."
"Objasníš mi, co jsem dělala?" zeptám se s nadějí v hlase a podívám se na pečenou placku z řídkého litého těsta před sebou. Žaludek mám jako na vodě a nemám moc hlad. Přesto si jídlo vezmu do ruky, když už si s tím dal Liam tolik práce. "Je mi mizerně."
Pořád se směje, když si sedá vedle mě. "Když Harry přijel do garáže, z auta jsi mu utekla, takže tě netrpělivě a s pusou plnou nadávek naháněl po náhorní plošině. Když už tě chytil, tak ses mu v náruči zmítala, že sebou nenecháš zametat a že máš větší sílu než on. Na důkaz toho jsi ho nemotorně praštila do ramene tak, že se ještě víc nasral. Pustil tě a táhl tě za sebou. Do výtahu jsem už nastoupil s tebou a to jsi začala mít neuvěřitelnou potřebu Harryho líbat. Samozřejmě, že se Harry nechal a oplácel ti to a už jsem si myslel, že se vedle mě spolu i vyspíte. Naštěstí se výtah celý zalidnil a to už jsme v klidu dojeli do potřebného patra. Rachel byla stejně opilá jako ty, takže když jste se našly, začaly jste spolu divoce tancovat na stole, kde jste se svlékly do kalhotek. Harry ale dostal svou žárlivou náladu, že tě všichni vidí a že se líbáš s Rachel, tak tě ze stolu sundal a odnesl tě do pokoje, kde tě zamkl, dokud si neusnula. Pěnil hodně dlouho, než se uklidnil a ještě Rachel seřval. Netuším, co se dělo pak, šel jsem spát, protože jsem toho měl plný zuby."
Zadusím se palačinkami, když se mi kousky jídla dostanou do hrtanu, namísto do hltanu. Oči se mi rozšíří a cítím, jak se mi do tváří nahrne veškerá krev. Musím být červenější než rajče. Několikrát se jemně bouchnu do hrudníku, abych jídlo dostala do správného orgánu, a vytřeštěně se na Liama podívám. "To si děláš srandu, viď?" zašeptám s nadějí v hlase.
ČTEŠ
Hopeless
Fanfiction"Láska je cit, který si vymysleli lidé, aby měli omluvu pro své naivní chování."
