Hopeless

Chapter 17 - Paintings

Rty se mi pootevřou, ale neprojde jimi ani jediná molekula kyslíku. Můj dech se zadržuje v plicích a mé oči stále drží na Harryho těle, ačkoliv jeho přeruší trhavý ostrý zvuk dopadajícího tácu. Veškeré hranolky se rozsypou a kola se vylije. Ruka mi automaticky vystřelí ke rtům a do očí se mi vrhnou slzy.

"Co to kurva...?" Harry se otočí čelem ke mně, ale já mám v živé paměti obraz jeho zad.

Ještě nikdy jsem neviděla na nikom tak obrovské zranění. Celá jeho záda jsou neskutečně rozežraná. Pokrytá obrovskou jizvou, která připomíná povrch Měsíce, jak je celá kůže popraskaná. Některé části má snad transplantované, protože jsem stačila zaregistrovat jiné odstíny pokožky. 

Zvuk kontaktu činky s podlahou mě vrátí zpátky do reality. Harry má všechny svaly na svém těle neuvěřitelně napnuté. Pohled mi na chvíli sjede na jeho vypracované břišní svaly a vystouplá třísla.

"Co tady kurva děláš?!" zeptá se mě podrážděně a jeho pohled sjede na nepořádek na zemi. 

"Ty... ty... tvoje záda..." zašeptám a podívám se mu do obličeje. Kudrnaté vlasy má stažené tmavým šátkem, aby mu nepadaly do očí, což dokonale zvýrazňuje jeho jizvu na tváři. 

Harry přejde ke mně blíž a zastaví se až ve chvíli, kdy kopne do kelímku. "Ukliď to a zkurveně vypadni odtud," zavrčí. Ruce si založí na hrudníku. 

"Co se ti stalo...? Tobě někdo ubližoval?" Zvědavost je silnější, než jsem já. Nedokážu to zastavit a moc dobře si uvědomuju, že jsem zase troufalá. 

"Zatraceně, chceš mít zase ty svoje hloupé otázky?! Prostě to tady zatraceně ukliď a jdi si hledět svýho, Lissandro!" Zvýší hlas o oktávu výše. Ještě nikdy jsem ho neviděla tak rozrušeného. Celé tělo se mu najednou začíná chvět stejně tak, jak se mu celou dobu chvějou prsty na levé ruce. "Přestaň na mě tak hloupě čumět! Já žádný zkurvený soucit nepotřebuju!!!" 

Nevím, co mám říkat, protože pořád z jeho zranění zůstávám v šoku. Nedokážu se ani pohnout a pořád se mu dívám do obou očí, i když pohled soustřeďuju hlavně na jeho mrtvé oko. Co se mu proboha dělo?

"Je mi to líto," řeknu automaticky.

"Víš co?! Zmizni odsud kurva hned!" Chytí mě opět za paži, až zaskučím. Pořád mě chytá za to stejné místo dookola, když mě chce dostat někam jinam. Na levé paži se mi už z toho vytvořila slušná modřina. 

Harry mě odtáhne na chodbu a šťouchne do mě tak moc, že se zastavím až několik kroků před ním. "Nemusíš se srát s uklízením. Já si to všechno zatraceně udělám sám!" zavrčí naštvaně a přejde ke kuchyňské lince. Pohled se mi opět naskytne na zarudlou kůži na jeho zádech. 

"To jsou popáleniny?" Zkusím to znovu. Je mi jasné, že mi nic neřekne, přesto to nevzdávám. 

Neodpovídá a v šuplících něco hledá. Vytáhne po chvíli cigaretu a zapálí si ji. Nevšímá si mých otázek a z kumbálu si vezme hadru a do kbelíku si z umyvadla nabere vodu. Kbelík s vodou na chvíli položí na linku, aby si mohl potáhnout z cigarety, Dým opět kontaminuje celé prostředí v tunelu a viditelnost se snižuje.

Několikrát oklepe popel na zem a nedopalek opět zamáčkne o linku. Do pravé ruky si vezme koš, ale jakmile chytne kýbl do levé ruky, nastává problém. Ruka se mu neuvěřitelně roztřese, až mu kbelík spadne na zem. Kuchyňská podlaha se okamžitě začíná ponořovat pod kaluž vody.

"Kurva! Do prdele!" zakleje Harry dvojnásobně a zoufale se opře rukama o linku. Jeho zoufalost se taky projeví rychlým šmátráním po šuplících, jak se snaží najít cigaretu. Přijdu k němu blíž a opatrně mu položím ruku na rameno; "To nic, Harry. Já to uklidím..." snažím se ho uklidnit. Odpovědí je mi trhnutí celého jeho těla a následný naštvaný pohled.