Hopeless

Chapter 57 - Charlotte (Part Two)

Ekaterina's point of view.

Své šokované zalapání po dechu se snažím zamaskovat zakašláním. Přiložím si pěst k ústům a dělám všechno pro to, aby moje vyvolané rozkašlávání bakterií bylo uvěřitelné. Chytím se za hrdlo a několikrát se po něm poplácám. Přestanu konečně kašlat, natáhnu se pro Stylesovi složky a poskládám je na kupu.

"Jak... ji zabil?" zeptám se opatrně. Je mi jasné, že tohle musí být pro Louise velmi citlivé téma. Měl svou sestru na starost a z jeho vyprávění jde poznat, jak moc jí zbožňoval. Napadlo mě, že odcestovala někam do ciziny, když tady není, avšak Louis mě vyvedl z pořádného omylu.

"To je otázka, na kterou bych sám rád znal odpověď, Ekaterino," řekne chladným hlasem. "Vrátil se jednoho dne, promočený na kost, s mou sestrou v náruči... byla úplně bledá, nehýbala se a ani nedýchala. Lituju toho, že jsem ho v ten den nezajebal ve dveřích."

Musím pečlivě přemýšlet nad tím, co řeknu. Vidím na svém nadřízeném, jak moc vytočený je a nechci ho naštvat nevhodnou volbou slov. Už tak jsem tomu všemu moc nepomohla, když jsem z něho dostávala informace, které se nakonec ukázaly, že jsou takového rázu. Kdyby to šlo vzít zpátky, rozhodně bych nevyzvídala. O tomhle se musí mluvit špatně každému. "On ti neřekl, co se stalo?"

Louisovy koutky úst se pomaličku zvednou nahoru. Pusa se mu pootevře. Hrdelní ironický smích prořízne ticho kanceláře. "Myslíš si snad, že se ten blbeček dozná k vraždě? Není hloupý. Přinesl mi jí až do domu, omluvil se a aniž by cokoliv dalšího řekl, otočil se na patě a zmizel. Nevnímal jsem ho, protože jsem sledoval pouze mrtvé tělo své sestry... vzal mi jedinou rodinu, která mi zůstala, a já jsem přísahal, že ho najdu a dorazím ho. Chci ho vidět buď hnít za mřížemi, nebo v zemi."

Už rozumím té averzi, kterou Louis má vůči Stylesovi. Nedivím se tomu, jakou nenávist vůči němu chová. Stále však někde uvnitř sebe cítím pochybnosti. Louis říkal, že se Harry o Charlotte na tom večírku postaral. Proč by ji zabíjel, když věděl, že její bratr je policista? Muselo mu být jasné, že po něm půjde ve chvíli, kdy tělo jeho sestry přenese přes práh. Proč by vůbec to tělo nosil, kdyby byl vrah? "Proč sis tak jistej, že to udělal on? Nenapadlo tě někdy, že to mohl udělat někdo jiný?"

"Prosím?!" vyletí z Louise naštvaně. "Chceš Stylese hájit a být na jeho straně?!"

"Já nikoho nehájím!" bráním se okamžitě. Mělo mi být jasné, že to pochopí po svém. Jakmile je ve vzduchu Harryho jméno, Louisovy oči rudnou. Mění se v rozzuřeného býka, kterému jde z uší pára a běda, jestli někdo řekne o Stylesovi něco hezkého. "Vyšetřoval jsi ten případ? Nesedí mi to. Proč by ji zabíjel, když ti ji přinesl až domů? Říkal si, že už v té době hloupý nebyl. A tohle by byla teda pořádně velká hloupost."

"Všechno hrálo proti němu. I kdyby jí přímo nezabil, měl na ni dávat pozor. To, že Charlotte nežije, je jeho vina, Katio. I kdyby mi udělal tisíc laskavostí, nikdy mu to neodpustím."

Přikývnu na znak, že tomu všemu rozumím. Nechci ho totiž zbytečně dráždit dalšími otázkami. Postavím se a Harryho složky si vezmu do ruky. Louis se postaví společně se mnou. Pousměju se na něho a dám se do kroku. Jakmile procházím okolo něho, chytí mě za paži a podívá se mi do očí.

"Ta moje garsonka, o které jsem vyprávěl..." načne svojí větu, "... není daleko odtud. Když ti dám adresu, přijdeš za mnou? Nechci být dneska v noci sám."

Jenom na malý okamžik zaváhám. "V osm. Budu tam."

- &&& -

Charlotte pohladila záhyby svého černého trička a zatáhla ještě víc už tak hubené břicho. Několikrát se zkontrolovala v zrcadle, aby se ujistila, že v černém oděvu vynikají její prsa a nikde nepřebývá ani gram tuku. Vytáhla si nahoru rolák, který lemuje křivky jejího krku. Zbožňovala taková trička i svetry. Její část skříně byla těmito kousky různých barev doslova přecpaná.