Hopeless

Chapter 50 - Déšť

Bouda.

Malá dřevěná stavba se střechou, která z větší části připomíná zmenšeninu rodinného domku. Každá taková bouda mívá zateplení všech stěn, podlahy i střechy tři centimetry silným polystyrenem. Vnější a vnitřní stěny a podlaha se vyrábějí ze smrkového dřeva. Střecha je pak z dřeva borovicového. Bouda má následně sklon střechy dozadu a přesah střechy vepředu. Nechybí ani zvýšená podlaha na špalkách proti zahnívání do země.

Dokonalý přístřešek pro velkého psa chovaného venku na zahradě.

Jedna rodina měla přesně takovouto boudu.

Jejich dům se nacházel v chudším areálu na okraji anglického města, jenž neslo název Newcastle Upon Town. Byla to čtvrť s dlouhou příjezdovou cestou končící jako slepá ulička. Na každé straně se nacházelo šest polorozpadlých domů. Oni bydleli po levé straně ve třetím domu od nápoje na hlavní silnici. Dům nebyl příliš velký. Měl dva patra, střechu z tašek a cihlové zdi. Před domem se nacházela menší zarostlá zahrádka, za domem pak už větší zahrada s kamennou podlahou a bazénem, který byl po celý rok bez vody. Omítka byla opadaná. Na střeše chyběly tašky. Nikdo se o dům nestaral, i když v něm bydleli tři lidé.

A přesně na kamenné podlaze úplně v rohu u velkého drátěného plotu se nacházela bouda pro psy, i když tato rodina žádného psa neměla.

Vysoký štíhlý muž se k boudě posadil. Na kovové kolečko připevnil dlouhý drátěný řetěz, který zapečetil ještě zámkem na klíček. Několikrát za něho zatahal, aby vyzkoušel jeho výdrž. Řetěz perfektně držel. Nepohnul se ani o milimetr stejně tak jako kovové kolečko, jenž z dřevěné konstrukce boudy nevypadlo. Druhý konec taktéž zapečetil zámkem a připevnil ho k obojku s ostny.

Alkohol v jeho krvi se pohyboval okolo dvou a půl promile, když tohle dělal. S úsměvem se podíval na svého šestiletého syna. Stál opodál a svého otce sledoval se zaujetím. Myslel si totiž, že tahle bouda bude skutečně sloužit pro nového pejska. Častokrát prosil, aby mu otec pořídil kamaráda, když nemohl chodit ven. Nechtěl být sám. Neměl to rád, protože měl rád společnost. Bál se být sám. Věřil, že malý zvířecí kamarád by mu pomohl. Vídal skrz okno spoustu dětí, které držely vodítko a hrály si se svými malými miláčky.

"Pojď sem, Harry," zašeptal muž a natáhl k němu ruku. Harry k němu poslušně přicupital, i když se ho bál. Velkýma zelenýma očima sledoval obojek a rozhlížel se po okolí, jestli za ním po chvíli čtyřnohý mazlíček nevyběhne. Na sobě měl jenom černé potrhané tepláky, červené papuče s bambulí a volné žluté tričko, které mu bylo velké.

Zastavil se kousek dále od svého otce.

"Já jsem snad řekl, že máš jít ke mně, ty malej hajzle!" vyletělo z jeho otce už hlasitěji. "Neumíš poslouchat nebo co kurva?! Mám ti přerazit prsty znovu?!" řval opile po malém dítku. Harry zakroutil hlavou a přišel ještě blíže, přičemž si držel svou levou ruku. Jeho prsty byly jeden po druhém pokřivené - dvojitá fraktura všech malých článků jeho kostí. Zprvu to byla otcova zkouška, kolik toho malý kojenec vydrží. Následně mu už prsty zlámal schválně. Šlápl mu na ně, když ho malý syn neposlechl a nedonesl mu pivo z ledničky, protože se neuměl v láhvích vyznat.

Trpělivost mu z vysoké hladiny lihoviny v krvi praskla. Ohnal se po svém synovi a čapl ho za ruku. Harry vypísknul a divoce se začal zmítat. Neměl však proti svému otci vůbec žádnou šanci. Otec si ho posadil na klín a pevně ho jednou rukou přitiskl k sobě, zatímco tou druhou uvolňoval obojek. Svému synovi ho omotal okolo jeho krku a utáhl mu ho tak silně, že mělo dítko problém se nadechnout. Obojek měl číselnou kombinaci proto, aby si ho Harry nemohl sundat.