Ekaterina's point of view.
"Nečekal bych, že zrovna vy se budete zajímat o práci na policejním oddělení, slečno Sarajevovno."
Sedím na ženevské policejní stanici. Pohodlněji se posadím na židli a přehodím si vlasy dopředu, abych si je nepřimačkávala k opěradlu. Lehce si hodím nohu přes nohu a založím si ruce na hrudníku. Nebyla jiná možnost, než o tuhle práci zažádat. Naše redakce zkrachovala ve chvíli, kdy se všichni vrátili z cest. Snažili jsme se sice dát všechny materiály dohromady, ale nestačilo to. Příliš jsme se soustředili na zmizení Lissy, než na seskládaní nového čísla.
Vrátila jsem se tedy zpět do Ženevy, abych se mohla pokusit Lissu najít sama. Dávala jsem přitom dobrý pozor, jestli bych neviděla také jejího únosce. Stále si pamatuju ten jeho zlý odlesk v zeleném oku. Druhé měl pečlivě překryté černou páskou.
Bohužel, pořídila jsem s žádnou. Ani Lissa, ani její únosce nikde nebyli. A ženevská policie se stále nemá k tomu, aby mojí nejlepší kamarádku našla. Není to tak dávno, co jsem listovala časopisem a narazila jsem na inzerát, kde policejní stanice zoufale hledala sekretářku na oddělení se zvláštními případy.
A tak jsem tady. Sedím naproti Louise Tomlinsona a čekám, až si pečlivě doprohlíží můj životopis.
"Vy skutečně pocházíte z Ruska," řekne spíše pro sebe. "Nevěděl jsem, že Švýcarsko nechává přistěhovalce, kteří potřebují vízum, na své půdě."
"Pokud jste si nevšiml," řeknu pohoršeně, "tak mám francouzské občanství. Nepotřebuju k pobytu ve Švýcarsku vízum. Nepotřebuju už žádné vízum."
"Omlouvám se, neměl jsem v plánu vás urazit." Louis se evidentně snaží zachránit celou situaci svými omluvami. "No, tak začneme těmi trapnými formalitami. Co vás vede k této práci? Proč si myslíte, že bych měl přijmout zrovna vás, Ekaterino?"
"K téhle práci mě vede krach naší redakce. Peníze potřebuju a nemůžu si dovolit být bez zaměstnání. Taky mě k tomu vede neschopnost ženevské policie, která se stále nemá k tomu, aby mou nejlepší kamarádku našla. Proto jsem se rozhodla, že kdybych sem nastoupila, mohla bych mít nad tím sama kontrolu. Sama bych mohla hledat," řeknu stručně své plány a nespouštím oči z tváře. "Nemám jinou možnost, detektive."
"Velice silná slova na to, že se u nás ucházíte o práci." Louis odloží můj životopis na stůl a ruce si na něj taktéž položí. "Říct, že jsme neschopní. To už je jeden z důvodů, proč bych s vámi měl vyrazit dveře."
"Jsem si jistá, že to neuděláte." Taky se opřu rukama o stůl, abych mu byla blíže. "Sami musíte být v zoufalé situaci. Ucházíte se o sekretářky pomocí ubohých inzerátů a vaše kancelář je..." Rozhlédnu se po maličké místnosti, kde jsou všechny věci natěsnané u sebe. "… v kumbále?"
"Tohle už není žádný kumbál!" Louis se rozhořčeně postaví. "Už jsem několikrát žádal, aby mi sem necpali ty hloupé smetáky! Je to jako bych mluvil do zdi, zatraceně!"
Pouze se pobaveně pousměju a do ruky si vezmu propisku, která ledabyle leží mezi všemi těmi papíry. Zrak mi spadne na žlutou složku, na které je velkým nápisem napsáno Harry Edward Styles. Přitáhnu si ji blíže k sobě a zaklepu na ni několikrát koncem propisky. Louis je stále zaměstnán tím, aby smetáky vyhodil ven, takže mám prostor pro otevření složky. Vykoukne na mě několik popisků a fotografií.
23. červenec 2013 – Autosalon v Ženevě.
Nejdůležitější evropský autosalon je v plném proudu. Několik drahých a žádaných kousků luxusních vozidel na jednom místě je něco důležitého, co si mafiánská organizace Naja nemůže nechat ujít. Skoro veškeré policejní jednotky byli nasazeny k tomu, aby hlídali budovu ze všech stran. Všichni hosté jsou striktně kontrolování a nikdo nemá šanci se do budovy dostat. Každý s podezřelým tetováním je okamžitě vykázán ven, popř. odveden na policejní stanici k výslechu.
ČTEŠ
Hopeless
Fanfiction"Láska je cit, který si vymysleli lidé, aby měli omluvu pro své naivní chování."