Hopeless

Chapter 6 - Slizoun

Ledový pohled jednoho jediného oka.

Tak málo stačí k tomu, abych zůstala přimražená na místě. Samozřejmě, že za otevřenými dveřmi stojí Harry. Jeho vysoká postava se týči nade mnou. Jeho zrychlený naštvaný dech páchne alkoholem. 

"Co tady zatraceně děláš?!" zavrčí svým chraplavým hlasem. Nemůžu se hnout, ačkoliv v ruce svírám kladivo. No tak, Lisso, máš v ruce kladivo. Prašť ho a uteč, povzbuzuju se v duchu, ale nedokážu se hnout. Strach je silnější než já.

Harry stočí svůj pohled na můj nástroj v ruce a pobaveně se ušklíbne. "Jsi na útěku, holčičko? Jde vidět, že jsem přišel včas na domácí party."

Je tak nehorázně slizký. Tentokrát seberu veškerou odvahu a napřáhnu se znovu, abych ho mohla oddělat. Chci slyšet křupnutí jeho lebky, až se chladná ocel kladiva dotkne jeho hlavy. Zavřu oči, abych si ten zvuk mohla lépe vychutnat.

O něco tvrdého se kladivo zastaví. Chci už radostí začít jásat, povedlo se mi to! Dokázala jsem ho praštit, můžu utéct! Ovšem když oči otevřu, realita je jiná. Harryho svou levou rukou drží dřevo kladiva a pravou rukou mě chytne za ruku. Jeho oko je plné zloby. 

"To jsi neměla dělat, slečinko," zavrčí a ruku mi zkroutí tak moc, až mě donutí otočit se k němu zády. Vykřiknu bolestí, jak moc nutí moje lopatky, aby se zvedly. Do očí mi okamžitě vytrysknou slzy. Měla jsem to kladivo vzít dřív, neměla jsem se tady koupat. Neměla jsem se tady zdržovat žádnou minutu navíc, když Liam otevřel ty dveře.

Zmáčkne mi pevně zápěstí, takže upustím nástroj na zem. Ozývá se cinkání, jak padá po shnilých schodech až dolů. Harry za sebou zavře dveře a tlačí mě před sebe. "Zatracený Liam. Měl jsem tušit, že jakmile svojí prdel vystrčím ven, pustí tě." Začne se hlasitě smát. Alkohol pořád přebíjí jeho schopnost myslet čistě. 

"Prosím, já chci jenom domů..." zakňučím zoufale. Mám pocit, že mi upadne ruka, jestli mě ještě chvíli bude tak pevně držet. Harry se zasměje ještě víc. Nepoznám, jestli je to smích pobavený, zoufalý a nebo si hraje na psychopata.

"Ty se ode mě už nehneš, Lissandro," řekne. Zamrazí mě okamžitě v zádech, jakmile vysloví mé jméno. Nikdo ještě nevyslovil moje jméno s takovou kontrolou. S takovým odporem a touhou zároveň.

Přiblíží své rty k mému uchu a já cítím jeho ledový dech, jak mi hladí ušní boltec. Na krku mi okamžitě začne vyskakovat husí kůže a šíří se mi po celém těle. Slzy mi pořád stékají po tváří a já se je snažím zadržet. Nechci mu dávat najevo, jak moc se ho bojím. Nechci, aby nade mnou cítil takovou převahu.

"Uvidíš sama, že ode mě nebudeš chtít odejít. Ať půjdeš kamkoliv, přitáhne tě to zpátky ke mně," zašeptá. "Dokážu si tě připoutat k sobě tak zatraceně neuvěřitelně, že se sama ode mě nehneš. A až na moje slova dojde, připomenu ti to."

"Nikdy mě to k tobě nebude táhnout!"

Co si o sobě myslí?! Unese mě a ještě si začne říkat tyhle nesmysly? První, co udělám, až se odtud dostanu, tak navštívím policejní stanici. Tohle mu nemůže přece projít bez trestu. Podám jim dokonalý výklad toho, co je pro něj typické. Kobra na ruce, kudrnaté vlasy, páska přes oko. 

Harry se opět zasměje a zatáhne mě do pokoje, ve kterém mě doteď držel. "Uvidíme, kdo nakonec bude mít..." Pustí mě. Okamžitě se otočím a co nejdále od něj odcouvám. Všimnu si, že pohled jeho oka směřuje na petrolejovou lampu, která je na stole. Pak se podívá zpátky na mě a pozvedne obočí. "Je ti teplo, děvče?"