Hopeless

Chapter 29 - Meeting

Ekaterina's point of view.

"Mám tady nahlášené ilegální závody z noci na dnešek." Hodím Louisovi na stůl žluté složky, které přišly dneska brzo ráno. "Plus, někdo nahlásil rychlou jízdu na osmém kilometru z Ženevy až někam do Francie a dva nepovolené starty vrtulníku z hlavního letiště. Jeden patří Syndikátu a ten druhý..." Rozložím papíry, abych si ten název nespletla. "... něčemu, co si říká Lloydía."

Louis otráveně sundá nohy ze stolu a podívá se na mě. Rozepne si tři knoflíky na své košili a do ruky si vezme žluté složky. "Už zase to sem posílá Fluence? Můžeš mi říct, co s tím asi tak mám dělat? Kvůli jednomu zásahu se kriminalita v Ženevě rozhodně nezastaví. Nechápu, proč ti lidé pořád podávají oznámení."

"Možná proto, že čekají, že s tím policisté něco udělají?" Neodpustím si rýpnutí na ženevskou městkou i státní policii. Každým dnem mám pocit, že je tahle stanice plná lenochů, kteří se ani neznačí něco proti těm místním spolkům něco udělat. Pochopila jsem, že největším nepřítelem Ženevy je nějaký komplex podniků, který si říká Syndikát. Ironií je, že má pod palcem každou čtvrť v tomhle městě. Policie je věčně oproti jejich průšvihům slepá a nesnaží se je ani řešit.

"A po mně chceš jako teď co? Abych jel do města a vyzpovídal každého, kdo se toho účastnil? Stejně jim nemůžu dát nic jiného, než pokutu, kterou zaplatí úplně všichni bez problémů. A když půjdou před soud, tak se tím buď síň nebude zabývat, nebo za ně Syndikát složí kauci. Zabere to spoustu času a navíc - je to zbytečné."

Musím nad tím protočit oči. "Já myslím, že kdyby tahle policie měla nějakou snahu, tak by se s tím něco jednoduše dalo dělat. To i švýcarské vládě je to jedno? Švýcarsko má být přece prestižní neutrální země. Kde se tohle vzalo?"

"Tohle je tady celou dobu, Ekaterino." Podívá se na mě vážně. Zapomněla jsem se zmínit, že za celou dobu mého působení u ženevské policie jsme si stačili potykat, ačkoliv se oba moc nemusíme. "Jenom je okolní svět zaslepený tím, že je Švýcarsko neutrální země. Když ti ukážu obrázky krajiny jakkéhokoliv státu, taky by sis myslela, že tam kriminalita nehraje žádnou roli. Opak je bohužel pravdou a my se s tím musíme smířit. Tahle branže a nadvláda Syndikátu tady funguje snad už od devatenáctého století."

"Jakože s tím nikdo dvě stě let nic nedělal, jo?" Pozvednu obočí a posadím se do křesla naproti němu.

"Lidi s tím něco samozřejmě dělali. Pravděpodobně někdy na začátku, kdy Ženeva za něco skutečně stála. Pak se ale Syndikát dostal na světový trh a sundat ho začalo být těžší. Když lidé pochopili, že je všechna jejich snaha zbytečná, vzdali to. A proto jsme tu my, abychom na pořádek sice dohlíželi, ale stejně s tím nic nezmůžeme. Dokud to není vražda, tak to nikoho prakticky nezajímá. Ilegální závody, drogy, pašování, všechno je tu naprosto normální."

"Vážně? Rusko, Brazílie, Amerika - ti všichni bojujou s vysokým stupněm kriminality a jenom Švýcarsko si řeklo, že to vzdá, protože se s tím nedá nic dělat a protože je to tady úplně normální. Víš, co si myslím? Že vás vlastně ani nezajímají ty vraždy. Někdo někoho zabije, zjistíte, že jste na stopě Syndikátu a vzdáte to."

"Tahle země je zkorumpovaná křížem krážem, Ekaterino." V jeho hlase už je silná dávka podráždění, jak mi to musí pořád vysvětlovat. Nechápu to. Rusové jsou na tom s kriminalitou hůře než Švýcaři a přesto se s tím snaží spravedlivě bojovat. I když uznávám, že ten momentální boj s Ukrajinou mé zemi nedodává příliš dobrý obrázek spravedlnosti. "A já ti už po několikáté opakuju, že cokoliv podnikneme proti Syndikátu, tak se z toho ty svině vykoupí. Můžeš jít a všechny je pozatýkat. Budou venku ale dříve, než je vůbec dovezeš na stanici. A pak pravděpodobně budeš čichat fialky zespodu."