Hopeless

Chapter 14 - Penthouse

"Sakra, já ti opravdu budu muset zatraceně brzo roztáhnout ty tvoje krásné nohy." Harry vydechne cigaretový kouř, když vylezu z koupelny. Jeho svalnaté tělo se opírá o kuchyňskou linku.

Nervózně se ošiju a snažím si šaty potáhnout dolů. Vůbec se v nich necítím dobře. Jsou černé a lepí se mi na tělo. Mají neuvěřitelný výstřih a hned pod prsy přecházejí v průhlednou krajku. Půlku břicha mám odhalenou, protože se krajka napojuje na vrchní krajku sukně pouhým kroužkem uprostřed mého bříška. Sukně je tak neuvěřitelně krátká, že stačí ohnutí a ukážu všechno, co pod ní mám. Tyhle šaty rozhodně nepovolují spodní prádlo, takže jsem nucena být pod nimi nahá. Samozřejmě, že na nohách mám opět lodičky na vysokém podpatku a vlasy mám tentokrát vyčesané do vysokého culíku.

"Kurva, já se nedokážu jen dívat." Cigaretovým kouřem prosvicuje jeho umělé oko. Opět nedopalek tipne o kuchyňskou linku a nechá ho tam. Celé své tělo přesune blíže ke mně. Díky podpatkům se mu můžu dívat zpříma do očí a nemusím zaklánět hlavu. Harryho oči sjedou do mého výstřihu a pak níže.

"Děláš si srandu?!" Liam vyjde ven z malého prostoru, který je vedle kuchyňské linky. Co jsem stačila pochopit, slouží tady k úschovně čistících prostředků a některých jídel. Něco jako malý kumbál. "Když už se tady sakra snažíš otrávit vzduch, tak bys aspoň ty nedopalky mohl házet do popelníku."

"Na to ti sere pes," pronese Harry a nespouští ze mě oči. "Kurva, možná jsem to přehnal a měl jsem zatraceně vybrat jiný zasraný střih." 

"Harry, jestli ti nevadí, já s tebou hovořím!" Liam přijde blíž a prohlédne si mě. Můžu si všimnout, že jeho tvář zachvátí zaražení a následně se pousměje. Jeho úsměv ale netrvá dlouho. "Tak bys mi mohl chvíli pozornosti věnovat."

"Můj čas je ale zatraceně drahý." Harry se na něho podívá. "Jestli tě to tak sere, tak si toho zatraceně nevšímej, rozumíš?"

"Jo, sere mě to, a víš proč?!" Liam se na něho zamračí. "Protože jsem to pak já, kdo to uklízí, a po kom pak řveš, když není uklizeno! Jo, a drahoušku," pousměje se, když se Harry nad tím oslovením ušklíbne, "pokud někam chceš jet, tak jsem zvědavý, čím pojedeš. Já ti totiž už auto nepůjčím."

"Kurva, ty si snad myslíš, že jsem nějaký amatér, nebo co do prdele?! Když mi ho nepůjčíš dobrovolně, tak si ho zkurveně vezmu sám. Není problém."

Protočení čokoládových očí dává najevo, že to Liam začíná s Harrym vzdávat. "Zapomněl jsem, že pan Styles, kradl a vozil auta přes hranice." A klíč od auta vytáhne z kuchyňské linky. Hodí mu to schválně na levou stranu a docela mě překvapí, že je Harry bez problému chytí. Opět mi do kabelky strčí nějaké peníze.

"Lásko, problémem je, že zasraně nevím, kde ta party je," řekne, když stoupáme po schodech. "To možná zatraceně znamená, že tam bude bazén."

"Nemůžu se koupat. Nemám žádné plavky." Rychle špitnu.

"To kurva vím. A zatraceně mě to sere, protože tě nenechám koupat se nahou." Harry otevře dveře a nečeká na mě, když z nich vyjde. V podpatcích ho opatrně následuju až k modrému Volkswagenu.

"Když jsi tak šikovný v krádežích, proč si něco vlastního neukradneš?" zeptám se. Mám takový pocit, že se poslední dobou snad ptám víc, než je zdrávo. Tolikrát jsem se nikoho nezeptala za celou mou novinářskou kariéru.

"Lásko, takhle to zatraceně nefunguje." Harry otevře dveře a opře se jednou rukou o ně a druhou o střechu. Obě zelené oči mě pozorují, i když stále nevím, jestli Harryho umělé oko má nějaký cit a je schopno vnímat. "Můžu si ukradnout jakýkoliv zasraný auťák, co uvidím. Liam se pak dokáže zbavit těch zkurvených GPS, čím jsou teď ty blbý auťáky vybaveny. Jenomže to sakra nejde. Nemám čas ti to vysvětlovat, prostě si sedni do toho křápu."