Hopeless

Chapter 25 - Breakdown

Šok projede mým tělem rychleji, než je rychlost elektrického proudu v kabelech. Mozek potlačuje veškeré hlasité podněty z venku a soustředí se na těch pár slov, které vypustil Harry ze svých plných rtů. Pár slov, které změní můj pohled na celou tuhle skutečnost. Skousnu si chvějící se dolní ret a podívám se před sebe. Tohle je tak zatraceně špatný nápad, že tady pořád zůstávám. Proč jsem neuměla Liamovi odpověď na jeho otázku, která se týkala mého zůstání? Protože jenom novinářka může uvažovat takhle nezodpovědně.

"Prosím, řekni, že si děláš legraci," zašeptám sotva slyšitelně, se silnou dávkou zoufalství. Hlasité motory na chvíli proříznou to napětí, které panuje ve voze. Auta se postupně seřazují za sebou po třech vozidlech vedle sebe. Nevidím ve zpětném zrcátku, kde řada končí. Jediným, čím jsem si teď naprosto jistá, je moje tělo vsazené v tomhle závodě. Celá spadám do Harryho ruk a není odtud úniku.

"Do prdele, vypadám snad na to, že zatraceně žertuju?!" pronese ostře a nespouští oči ze silnice před námi. Hlasitě polknu.

"Omlouváme se s menším zdržením. Prosíme o chvíli trpělivosti a o vypnuté motory, protože tyhle šmejdi se rozhodli, že nás budou kurva srát," ozve se Jeffův hlas. "Kurva, kdo objednával ty navigace?!" uslyšíme zpovzdálí, jelikož Jeff nevypne odložený mikrofon. Harry něco pod nosem zavrčí a otočí klíčkem. Auto úlevně zakašle a následně se vypne. Napodobí jej všechna vozidla na startu a někteří účastníci ze svých vozů vystupují, aby zjistili, co se skutečně děje.

"Ty jsi mě vsadil," řeknu spíše pro sebe, abych to lépe dokázala vstřebat. Opírám se loktem o okno, než najdu odvahu podívat se na něho. "Uvědomuješ si, že jsi na jedno oko slepý? A že jsi vypil snad celou láhev vodky a k tomu sis dal ještě nějaké další věci?! A že tohle auto je starší než celý tenhle svět a sotva drží pohromadě?!" 

Je naprosto přirozené, že panikařím. V tomhle závodě startuje několik lidí, které ani neznám. A mezi nimi je na startu taky Zayn Malik. Ano, přesně ten Zayn Malik, který se kolem mě motá už od té doby, co jsme s Katiou přijely k hranicím Francie se Švýcarskem. 

Harry se pobaveně usměje. "Kurva, jsem slepý na jedno zkurvené oko snad už zasraných deset let." Jeho zelené oči se stočí ke mně. Jeho vystouplé lícní kosti se zatnou, jakmile pořádně stiskne zubní čelisti. "A tady kurva nikdo nezávodí střízlivý."

Hlava mi spadne do dlaní a neodpustím si napodobení plačtivých zvuků. Tohle je naprosto absurdní situace a pouze nějaká porucha navigací mi nahrává čas. "Jak jsi mě vůbec mohl vsadit?! Já ti nepatřím. Nemůžeš vsadit něco, co není tvoje." 

Možná je to strach nebo adrenalin, co mě nutí k tak drzému chování.

"Zatraceně se pleteš, Lissandro," procedí skrz zaťaté zuby. Jeho levá ruka se přesune na mou tvář. Dvěma prsty mě po chvějící se čelisti pohladí. Dostanou se pod mou bradu, kterou zvedne, aby se naše oči setkaly. Hluboce se mi do nich zadívá. "Ty mi totiž patříš, krásko."

Trhnu hlavou, abych se z jeho vlivu vymanila. Přivlastňuje si mě, ale přitom si to sám rozdává ve skladě s jinýma holkama. Rychle si vlasy přehodím přes oba ramena. Schovám tak lépe svou tvář. Kabinou auta se roznese to nesnesitelné ticho, které pouze přerušují hlasy z venku. Lidé se živě baví o nastávajícím závodě a tipují, kdo celý závod vyhraje. Taky zaslechnu pár narážek na Nicolase, kdy lidé zmíňuji stromy, budovy, nebo samotnou Rhonu. 

Leknu se, když se na mé straně spustí okénko dolů. Štíhlé tělo Rachel se napůl nasouká dovnitř. Na její tváři se objeví svůdný úsměv při předávání navigace do jeho ruk. "Veškeré instrukce i trasa jsou tady, kocourku. Hlavně na nic nemačkej, ono to najede samo," řekne a několikrát zamrká. Mám její velké poprsí přímo ve výhledu, což mě donutí stočit pohled jinam. Harryho to zaručeně netrápí a své oči v úrovně jejích ňader drží.