Hopeless

Chapter 8 - Brána

"Říct ti, že jsi se zbláznil, je málo! Ty jsi zešílel!!!"

Liam se sice vrátil něco málo před patnácti minutami, ale stačil se za tu dobu pohádat s Harrym nejméně třikrát. Já stojím právě v koupelně, nucena se namalovat malovátky, pro které se Liam vrátil, a poslouchám jejich rozhovor.

"Proč jsem zase sakra zešílel?!" Ožene se po něm Harry. Živě si dokážu představit jeho naštvaný výraz, že mu Liam zase něco vyčítá. "Beru ji zatraceně ven."

"Jo, tak ty ji bereš ven, jo? Jen tak si prostě nakráčíte do auta a budete si povídat na procházce po městě?! Harry, tvoje hlava plní snad všechny noviny i televizní obrazovky! Lissa je taky všude, je to pohřešovaná osoba! Nemůžeš jít jen tak ven."

Zavřu pudřenku a zaposlouchám se. Řekl právě, že jsem taky všude? To musí znamenat, že Ekaterina opravdu svolala nějakou jednotku, aby mě našli! Přece jen nemusí být všechno ztraceno. Najednou se začnu malovat zase s úsměvem a zadoufám, že si mě nahoře někdo všimne a pozná mě.

Harry se začne hrdelně smát. "Payne, na co asi máme na tvém žďorbu ty zasraný tmavý skla? Pro srandu králíkům rozhodně ne. Takže já se odeberu s Lissandrou nahoru a uděláme si ten zkurvený výlet ať chceš, nebo ne."

Slyším hluboký Liamův nádech a pak slyším dupání, jak se Liam přesouvá z bodu A do bodu B. Netuším, kam se přesunul, ale pokračuju v malování a poslouchám, jestli se opět nebude něco dít.

"Sakra, Harry, děláš si srandu?! Co je to tu zase za bordel?! A zase tu smrdí cigarety!"

"Na to ti sere pes."

Nemůžu uvěřit tomu, jak je škaredý i na svého nejlepšího přítele. To si neuvědomuje, že se Liam může kdykoliv sbalit a odejít? Zarazím se. Nikdy mě nenapadlo, jestli i Liamovi nějak vyhrožuje, aby ho nechal dole upoutaného u sebe. 

"Lissandro, už sakra jsi?! Nemáme zkurvený celý den."

Svěsím ruce a podívám se na sebe do zrcadla, jestli to myslí vážně. Tak nejdřív mi rozkáže, že se mám namalovat pořádně a hezky, a teď mu vadí, že mi to trvá. Ten člověk by se měl rozhodnout, co vlastně chce.

"Už jenom řasenka," odpovím mu a povzdechnu si. Nejsem namalovaná nijak moc, není proč. Mám jemný pudr, horní víčko protáhnuté tenkou černou linkou a teďka si zvýrazňuju řasy. Bude zbývat jen tvářenka. Liam to odhadnul dobře, když mi přinesl lehce narůžovělý odstín. 

Jakmile mám hotovo, vytáhnu si ze skříňky hřeben a pročešu si vlasy. Harry mi dal několikrát najevo, že rozpuštěné vlasy na mně zbožňuje. Aby nikomu neublížil, musím vyhovět jeho přání a nechat si je rozpuštěné. 

Podívám se na sebe znovu do zrcadla a povzdechnu si. Kéž bych nic z toho nemusela absolvovat. Z koupelny po chvíli vylezu s lampou v ruce a dívám se na oba kluky. Liam stěhuje dřevo mimo stůl a sedačky a Harry stojí s rukami v bok a pozoruje mě. Pečlivě si prohlíží můj obličej a já bych mohla přísahat, že hodnotí nedostatky.

"Slušné na to, že ses tam zatraceně rodila."

Zhluboka se nadechnu, abych udržela drzou poznámku za zuby. Nechala jsem si od Harryho sypat popel na hlavu už dost dlouho.

"Řekl jsi, že se mám pořádně upravit." Neodpustím si to.

"Vida, umíš mluvit i normálně, než jenom zatraceným rozechvělým hlasem." Neodpustí si to zase on. "V pokoji máš šaty, ve kterých půjdeš. Hlavně, ať ti to netrvá celej den."

Poslechnu ho a přestěhuju se do pokoje, ve kterém žiju už týden. Zvykla jsem si neuvěřitelně. Dokonce mi už nebývá zima, ani nepociťuju ten smrad, co je tady všude kolem. Naučila jsem se vycházet i s brouky, kteří lezou všude po stěnách, i s krysami, které občas objevím pod tvrdou postelí.