Příjemné teplo se mi rozlévá po boku, ovšem moje hlava je plná bolesti. Všechny ty nepříjemné reakce mozku se soustřeďují na jedno jediné místo mé hlavy a to oblast levého spánku. Oči mám stále zavřené, když se má ruka zvedne k onomu místu. Prsty si přejedu přes poranění a syknu. Otřu si prsty, na kterých momentálně cítím mazlavou tekutinu. Zvednu opatrně víčka a na levou ruku se podívám. Po ukazováčku, prostředníčku a prsteníčku mi líně stékají rudé proužky krve.
Je mi jasné, že jsem musela omdlít, proto se snažím přijít na to, co vlastně mého stavu bezvědomí bylo příčinou. Šedá kůra mozková mi poskytuje pouze směsici neurčitých obrázků, kterou se snažím si dát nějak dohromady, aby mi z toho vznikl plný obraz uplynulé události. Hlavou mi proletí tmavá pokožka Phillipeho, rozříznutá ruka, upadnutá kůže a obrovská kaluž krve. Ještě chvíli to zařazuju do souvislosti, než si plně vzpomenu.
Podívám se nahoru, abych uviděla strůjce toho zmatku, který se udál v kuchyni. To příjemné teplo mého boku jde z jeho břicha. Svalnaté paže mě drží pevně v náručí. Několikrát zamrkám, abych viděla čistý obraz bez rozmazání. Naskytuje se mi pohled na ostře řezanou tvář, kterou zdobí vrásčitá jizva. Jeho výraz je samozřejmě pevný, bez emocí. Nedívá se na mě, takže hádám, že předpokládá, že spím. Sevře mě více, když se jeho nohy pohybují po schodech nahoru.
Loktem si otevře dveře od mého pokoje a vejde dovnitř. Rychle zavřu oči, abych neodhalila svoje bdění. Hádala bych, že by mě sprostě hodil na zem a ani by se neobtěžoval s tím, jestli bych vůbec dopadla na nohy. Jeho tělesná teplota zmizí, když mě položí do postele, a nahradí ji teplota z přikrývky, kterou přese mě přehodí.
Pootevřu oči, abych viděla, že přechází k závěsům. Trhne s těžkým žlutým sametem ve snaze zabránit slunečním paprskům, aby proudily dovnitř. Je ve stavu, kdy zuří. Jeho tělo je v plné výšce narovnané a v odhodlaném postoji. Ruce má napjaté a zdobí je vystouplé žíly. Dlaně má pevně zaťaté. Už několikrát jsem ho měla možnost v téhle náladě vidět. Drží ho opravdu tenká hranice silné vůle, aby něco nerozbil.
Oči stále držím přivřené, abych se neprozradila. Nechci vědět, co by mohl udělat, když by zjistil, že nespím. Vrátí se zpátky k posteli a přitáhne si k ní židli. Posadí se na dřevěnou strukturu a mírně roztáhne nohy. Opře se lokty o svá stehna a podepře si hlavu. Bez jakéhokoliv výrazu se dívá před sebe do žluté scény. Nemám absolutní tušení, co se mu momentálně může honit hlavou.
Jeho hlasitý povzdech se ozve tichou místností. Následuje jej šustění sáčku, který vytáhne zpoza své tmavé bundy. Jakmile je sáček otevřený, v Harryho prstech se objeví zlatavý smažený plátek brambory. Chipsy v jeho puse mizejí jedna za druhou.
Mahagonové dveře pokoje se otevřou a vyruší ho z jedení. Zorničky k ním stočím, abych viděla fialový obrys trička, který mě upozorní na Liamovu přítomnost. "Dobře mě poslouchej, Stylesi, protože to, co ti teď řeknu, ti zatraceně řeknu jenom jednou," zavrčí podrážděně. "Přijali mě na práva, ekonomiku i cestovní ruch. Mohl jsem studovat v Paříži, Curychu nebo v Bernu, což znamená, že docela daleko odsud. Ale víš co? Já jsem tak blbý, že tady zůstávám s někým, kdo chlastá, fetuje, hulí, paří, krade, ilegálně závodí, unáší lidí a neustále žere, takže..." zarazí se na vteřinku. "… to snad není možné, ty jsi neskutečný! Kdo ti dovolil si ty chipsy vzít, ty jsem si koupil pro sebe!"
"Měli bychom to zatraceně udělat už zítra." Harry využívá svou nejdokonalejší schopnost, kterou nejlépe ovládá. Úplně ignoruje všechno, co mu právě teď Liam řekl a soustředí se pouze na to, na co se soustředit chce. Je to jakoby se úplně vypnul, když mu někdo říká informace, které jsou pro něho zcela nepodstatné. "Nebude to dlouho trvat, než tomu kreténovi dojde, že něco zasraně chystáme."
ČTEŠ
Hopeless
Fanfiction"Láska je cit, který si vymysleli lidé, aby měli omluvu pro své naivní chování."
