Zayn's point of view.
Jeho otázka mě zároveň překvapí a zarazí. Musím se posadit, abych si v hlavě urovnal, zda se mě na to skutečně zeptal. Minutu a půl je mezi námi ticho, než se odhodlám k nějaké řeči; "Chceš být šéfem Najů?" optám se zvědavě. "Pokud je mi známo, to místo nenávidíš, Stylesi? Tak co se tam chceš sakra nacpat? Já na takovém postu potřebuju spolehlivého člověka!"
"Kurva, ale to ne," reaguje na mě a jeho kroky míří ke gauči. Moje škodolibost se samozřejmě v tomto bodě spouští a nezná hranice. Rozhodně tomu debilovi nebudu vyprávět, že tam před několika minutami šukal Bardin. Jen ať si do toho sedne, za to svoje zkurvený chování si to zaslouží. "Chceš tam zkurvenýho spolehlivého člověka a nasadíš tam Daniela?!" uchechtne se. "No, tak to je spolehlivost sama."
"Pamatuj, že ty tady žadoníš o místo, ne já. Tak se podle toho chovej, ano?" urazím se a na stole si propletu prsty. Je to však výhodná žádost. Kdybych to místo dal Stylesovi, mohl bych ho mít pod kontrolou. Ten idiot by mi byl zavázaný a nemohl by si mizet jen tak, co by se mu to zlíbilo. Ve spolku bych ho měl v hrsti.
"Čůráku," vyplivne jedovatě. Hodí si nohy na sedačku, zkříží si je a ruce si založí na hrudníku. Při celém svém aktu mlčí a nemluví ani po té, co si najde pro to své gorilí tělo pohodlnou pozici.
Nadzvednu obočí, otevřu šuplík a vytáhnu si z něj cigaretu. Zapálím si a potáhnu z ní. "Můžeš mi říct, co si pod tím vůbec představuješ? Myslíš si, že si sem nakráčíš a já ti dám jen tak z fleku místo šéfa Najů?" zasměju se a zakroutím hlavou. "Jsi směšný."
Styles se ani nepohne. Jeho zrak stále míří kamsi do stropu. Povzdechnu si nad ním, znovu si potáhnu z cigarety a opřu se o opěradlo židle. Trpělivě čekám na to, co z něho vypadne. Harold vždycky uměl tuhle hru hrát dokonale. Když byl ještě šéf u Najů, dělal to celkem často. Jenom tak mlčel a dával si na čas s odpovědí. Jde vidět, že se za ty roky vůbec nic nezměnilo.
"Víš, že jestli budeš chtít získat to místo, tak se mnou musíš komunikovat? S takovým přístupem ti nedám ani kus hovna," zavrčím podrážděně, když Styles mlčí dobrých pět minut. Netuším, nad čím potřebuje uvažovat. Položil jsem mu jednoduchou otázku.
Překvapeně vyletím na nohy ve chvíli, kdy se i Styles postaví. Připravím se, protože vidím, s jakým výrazem se ke mně přibližuje. Pravou ruku má zatnutou v pěst. Chytí mě za límec mé košile a přitáhne si mě blíže k sobě. Nelením a sám ho chytím za tričko. Je o něco málo vyšší, no nebrání mi to v tom, abych se mu díval přímo do očí. Vím, že to nemá rád. Zbožňuje, když může lidi dostat na kolena. Chce, aby všichni uhýbali pohledem a prokazovali mu tak respekt. Já se však zastrašit nenechám.
"Dáš mi kurva to místo." Není to žádná otázka ani oznamovací věta. Je to čistý rozkaz. Člověk, co nepatří vůbec nikam, nezapadá do této společnosti a v očích obyvatel není víc než jen přízrak, mi tady bude říkat, co mám dělat.
Stisknu víc jeho černé tričko a přiblížím si ho k obličeji. Skrčím obočí a mírně nadzvednu horní ret. Harry Styles umí člověka jenom nasrat. Přitom to vypadalo, že to bude klidná konverzace. Kokot jeden. "Nebo co?! S takovým přístupem ti to nedám! Co si o sobě vůbec myslíš?! Kdybych byl Krumlov, neškrtl by sis ani jako vrátný!"
"Jenomže ty nejsi žádný zkurvený Krumlov!" pustí mě a strčí do mě takovou silou, že zavrávorám dozadu. Moje naštvanost vystřelí do neskutečných výšin. Cítím napnuté svaly pod kůži. Košile mi je najednou těsná.
ČTEŠ
Hopeless
Fanfiction"Láska je cit, který si vymysleli lidé, aby měli omluvu pro své naivní chování."