Cinkání lžičky o hrneček, když si míchám svůj oblíbený čaj s citronem a třemi cukry, je mým momentálním jediným společníkem. Netuším, jestli všichni ještě spí, nebo jsou zašití u sebe v pokoji - každopádně jsem jediná v kuchyni a jsem ráda za nynější stav klidu.
Uběhlo pár dní od doby, kdy byl Harry Blakem Hammondem a kdy Liam ukradl od krupiérky tu kartu, se kterou je snadnější přístup do kasina SST. Nicolas ho tu noc donutil tady v kuchyni mluvit a nemohla jsem si nevšimnout Liamova nadšení, když popisoval, co všechno udělal k tomu, aby tu kartu ukradl. Spolek v krvi se jednoduše nezapře. Říkal, že napřed vypadal jako naprostý zoufalec, když se Felicity snažil sbalit, následně mu do kapsy dala papírek, kde ho žádala o schůzku a že pak přijeli k ní domů, kde si dali dalších pár skleniček a pak se na sebe vrhli jako hladová zvěř, přičemž ji během jejího spánku ukradl kartu a pak ji bez povšimnutí vrátil.
Neřeknou mu tady od té doby jinak, než šukač Liam.
Povzdechnu si a sáček s čajem vyhodím do koše. Dnešním dnem se to má všechno ještě zhoršit. Je pátek dopoledne, což je perfektní čas pro zásilku nových automobilových součástek ze Syndikátu do německého Wolfsburgu, kde sídlí jeden z největších automobilových koncernů - Volkswagen Group. Vlastně ta zásilka vyjíždí z místa až odpoledne.
Ano, Harry Styles si nemohl říct, že vezme celou tu bandu a půjdou ukrást stojící kamion, který ještě nevyjel ze své pozice. On se rozhodl, že polovina z nás pojede jako doprovod a on ukradne ten kamion za jízdy na mostě přes řeku Rýn. Bude to takové normální odpoledne v ženevském stylu, které se bude odehrávat v Německu.
Čaj pofoukám, abych ho mírně zchladila a opatrně se napiju. Vždycky jsem toužila po dobrodružném životě, přece jen jsem se vždycky viděla v novinářské branži. Nikdy bych neřekla, jak velké dobrodružství mi život přinese v podobě Ženevy. Jestli ještě v nějakém článku najdu, jak je Švýcarsko klidné, tiché a bezpečné místo, tak se autorovi vysměju do tváře.
"Čau Liss, co tomu sakra říkáš? Nejsem já ten nejlepší pasák široko daleko? Čum a plač!" V mém klidném popíjení čaje mě překvapí Jeff, když vejde do kuchyně a na barový stůl přede mě rozloží tvrdý list papíru. S hrnkem stále u pusy si papír prohlédnu. Jsou na něm namalovaná dvě obrovská andělská křídla, podbarvená a vystínovaná černou barvou. Neřekla bych zrovna do Jeffa, že maluje.
"Máš to krásné, na co to chceš vědět?" zeptám se a odložím hrnek před sebe. Opatrně si promnu spánky a opřu se více do židličky. Stáhnu si vlasy do pomyslného culíku a nechávám ve vlasech ruce, abych je v účesu udržela.
"Tohle, zlatíčko, tohle je naše budoucnost!" Jeff zapíchne palec do obrázku a pyšně se usměje. Neunikne mi pohled na jeho zápěstí, které má ověšené náramky. "Kurva, tatík Jeff to zase perfektně vymyslel. To já jsem měl být šéfem těch děvek Midnight Starů, protože jsem neskutečný génius! Já jsem revoluce, chápeš?"
"Popravdě ti teď moc nerozumím..." Nejsem si jistá, o čem to Jeff mluví. Ano, francouzská a švýcarská francouzština si jsou podobné, ale občas se vyskytnou věty nebo slova, kterým jednoduše nerozumím. Nebo bych jim radši nerozuměla.
Jeff ke mně blíže posune papír. "Podívej se na ta křídla, Lisso. Podívej se pořádně a řekni, co ve skutečnosti vidíš?" Než stačím odpovědět, odpoví si sám; "Vidíš ty odstíny černé? Táhnou se po celém obvodu těch křídel jako sama smrt! Na povrchu možná vypadají krásně, ale uvnitř jsou zkažená. Jsou zkažená stejně tak, jako jednotliví členové Fallen. A proto je to pro nás perfektní tetování! Sakra, já jsem takový zasraný génius, že bych měl dostat už za to nějakou cenu!"
ČTEŠ
Hopeless
Fanfiction"Láska je cit, který si vymysleli lidé, aby měli omluvu pro své naivní chování."
