Chapter 46 - Yay Ka - Boom - Boom

6.7K 499 90
                                    

Louis' point of view - O pár hodin dříve.

Nepříjemné šimrání na mém nose mě donutí ho nakrčit a následně otevřít oči. Přivřu je však ve chvíli, kdy se dostanou do kontaktu s ostrým podzimním sluncem. Zamračím se a trvá mi několik sekund, než se zorientuju, kde to vlastně jsem. Opatrně se posadím a ucítím tupou bolest na své hlavě. Rukou si z ní sundám obvaz, který je stejně už rozvázaný. Promnu si levý loket a syknu. Bolí mě úplně všechno. Rozhlédnu se okolo sebe, aby se moje vzpomínky potvrdily.

Ležím nedaleko polorozpadlého elektrického plotu. Všechny hlavní věže jsou zřícené a to nemluvím o několikatunovém komplexu, jenž je taktéž kompletně zřícený na zem. Podívám se směrem, kde vidím na hromadě tunovou ocel a sám nerozumím tomu, jak dokázala ustát všechny ty roky nárazového větru. Promnu si bradu, když si uvědomím, že jsem pod tím vším měl ležet i já.

Zamračím se nad tím.

Tak málo k tomu všemu stačilo...

&&& FLASHBACK &&&

Neuvěřitelný hluk mě probere z tvrdého spánku. Mám problémy se spaním od té doby, co Styles třísknul s mojí hlavou o stěnu. Zkurveně mě od toho dne bolí hlava, ale odmítám toto místo opustit. Mám totiž takový pocit, že kdybych se jen na metr od téhle věznice vzdálil, Stylesovi by se povedlo dostat se ven. Hluk a absence Ekateriny mě přinutí, abych z toho nepohodlného lůžka slezl. Trochu si stáhnu obvaz na hlavě níže a vykouknu ven. Oči se mi rozšíří ve chvíli, kdy uvidím půl věznice ležet na zemi. Dole bláznivě jezdí dva vozidla vojenské ráže.

Kurva.

Potlačím veškerou bolest a dám se do běhu, než se stačí i tenhle blok zřítit na zem. Běžel bych k samotkám, abych zkontroloval, zda tam Styles je, ale vzhledem k tomu, že tahle část věznice už neexistuje, změním směr k řídicí věži. Vyběhnu po schodech nahoru a otevřu dveře, kde se dostanu tváři v tvář Fluence. Ta holka je tady úplně sama a ruší bezpečnostní systém celého komplexu.

"Fluence?" zeptám se překvapeně, protože tomu nerozumím. Proč by v téhle chvíli rušila bezpečnostní kamery a alarm? Černá skříňka tady neexistuje. "Co to děláš?"

"Do háje," zavrčí, když se otočí na mě. Její modré oči jsou rozšířené překvapeností stejně tak jako jsou ty moje. Vidím na obrazovkách za ní červené kříže, které znemožňují jakýkoliv přístup. Jsou zablokované proti tomu, aby se kdokoliv do nich mohl podívat. Kamerové systémy nefungují. Fluence pravděpodobně využije mojí překvapenosti a dá se do běhu. Šťouchne do mě a já okamžitě ztrácím balanc. Spadnu na stůl.

Zatraceně, já věděl, že s tou holkou už od začátku není něco v pořádku, ale nikdy by mě nenapadlo, že spolupracuje se Stylesem. Asi mi už je jasné, proč ho tolik vždycky bránila. Postavím se, abych z místnosti vyšel. Vidím však pouze zadek toho obrněného vozidla, jak vyjíždí ven z věznice. Koukám se za nimi a hlava se mi zatočí. Sám se chci odtud dostat, ale nejde to, protože se celá místnost se mnou začíná točit. Obraz vidím dvojmo a nejsem schopný zaostřit. Posadím se na schody, jak mě z toho rozpálí oči a mám chuť si vyrvat mozek z hlavy.

Zvuky padajícího ocele a kamenů mi způsobují bolest uší. Je to nesnesitelné, jak se neošetřený otřes mozku projevuje. Možná přece jen mi Styles nestál za to, abych tady chcípnul. Ještě že nemám ženskou ani děcko, protože tohle by se špatně vysvětlovalo. I když musím uznat, že Ekaterina byla rozkošná. Ještě víc se chytím za hlavu, když někde v mé blízkosti spadne další část konstrukce.

HopelessKde žijí příběhy. Začni objevovat