Eli

SEZNÁMENÍ S ELIM

* který vám natřikrát zlomí srdce a pak ho vykoupe v bylinkovém čaji! ♥

Než se vrhneme na žblebtání o příběhu, pojďme si nejdřív říct to nejdůležitější, tj. TECHNICKÉ INFORMACE.

* Jelikož se příběh trochu víc rozrostl, rozhodly jsme se ho vydávat třikrát týdně. Takže nová kapitola vždy PONDĚLÍ, STŘEDA, PÁTEK.

* Na našem forendors.cz/szabi už je příběh zveřejněný celý a na našich stránkách szabi.cz vychází kapitoly o týden dřív. 

* Varování: 18+ bez debat, drogy, násilí, sexuální násilí, vulgarismy

* Příběh má prolog i epilog a jinak je rozdělený do deseti částí (ty se následně dělí na kapitoly), vždy podle měsíce, ve kterém se odehrává. Začneme lednem a skončíme prosincem stejného roku.

* Původně mělo jít o novelu. Klárka ji celou napsala a dokončila, ale pak došla k názoru, že by bylo fajn, kdyby se Evička přidala a její kluk se ke každé části vyjádřil. Co to znamená? Že na konci každého měsíce bude jedna Eliho kapitola – dohromady jich je deset. Tím pádem Nateových kapitol je mnohonásobně víc.

* A to je k technické stránce asi všechno. Pojďme na žblebtání.

–

Seznámení píše Klárka, ale odstavec o Elim je od Evičky.

–

O nápadu.

Fuuha, jak začít s představováním právě takového příběhu? Eli je velký, obrovský a rozhodně srdcový příběh, o kterém se mi opravdu špatně mluví, protože jde hlavně o pocity. Ale pojďme to tedy zkusit a vzít to hezky popořadě.

Takže.

Už dlouho jsem měla v hlavě příběh o klukovi, který je hodně zlomený a ztracený a především sám. Nemá kam jít, nemá nikoho, nemá nic. A pak najde Eliho, který se stane středobodem jeho vesmíru. Na úplném začátku jsme původně měly trochu jiný námět – Eli byl starší, Nate drzejší a celé to bylo pohodovější. Jenže jsem v hlavě taky měla jednu scénu – setkání na benzínce, kterou jsem chtěla v některém příběhu použít. Akorát že scéna na benzínce není ani trochu pohodová, takže jsme celý příběh postupně překopaly. A tím postupně myslím opravdu postupně, protože jsme o tomhle příběhu mluvily něco přes dva roky, než jsem vůbec začala psát.

Teda takhle... prolog jsem měla napsaný už dlouho. Napsala jsem ho jednou v noci, když jsem nemohla spát. Ale pak jsem ho hrozně dlouho nechala odpočívat na ploše notebooku s tím, že jednou přijdu na to, co s ním.

A loni v lednu jsem měla... já nevím, takový menší psací záchvat, kdy jsem prostě jen tak z hecu začala psát a... jo, úplně jsem tomu propadla. Chudák Evička, musela se mi přizpůsobit, protože jsme měly v plánu jiný příběh. Jenže jakmile jsem napsala scénu na benzínce, už to nešlo zastavit. Potřebovala jsem svého kluka, Natea, dotáhnout až do konce, i když to znamenalo fakt hodně překážek a strastí.

Ono to vlastně bylo ještě mnohem komplikovanější, ale to je asi až do rozloučení. Jednoduše: začala jsem psát v lednu 2023 a byla to láska od první věty.

Teď si pojďme říct, že nás toho nečeká zrovna málo. Příběh popisuje celý rok. A za rok se toho může opravdu hodně stát. Natea nepotkáváme v nejlepší chvíli jeho života, dalo by se říct, že je to možná jedna z těch horších, ale pozor, rozhodně ne nejhorší. A je sám a je zlomený a taky ztracený.

A pak bum, scéna na benzínce. 🙂 Koho potká a kam to povede, se dozvíte brzo, už v první kapitole.

Ale ještě předtím nás čeká prolog, který je dle mého napsaný trochu jiným, maličko chaotickým způsobem. Jsem zvědavá, co na něj řeknete, protože takhle obvykle moc nepíšu. Zbytek příběhu už je... víc v mém podání.

–

O Nateovi.

O tom, jaký je Nate, vám nemůžu nic říct. O tom, jaký je Eli, vám taky nemůžu nic říct. Nechci vám to kazit. S Natem jsem prožila skoro celý rok a sakra, byl to zatraceně náročný rok. Hodila jsem na něj tolik špíny, že jsem si až říkala, jestli nestačilo. Ale pak jsem si taky říkala, a to mě naučila Evička, že to musím napsat tak, jak chci. Psát to hlavně pro sebe, jak jsem si to dlouho představovala, takže ano, tohle je další z mých srdcových příběhů a můj milovaný zlomený kluk toho má dost za sebou a dost před sebou.

Prozatím, abych teda nic neprozrazovala, vám o něm řeknu jen dvě věci: Nate má rád cereálie a je velký čtenář. 🙂

–

O Elim

Já to pojmu hodně obecně, protože vzhledem k prostoru, který s Elim „zabíráme" v celém příběhu, by nám mohl stačit odstavec. Na rovinu ale přiznávám, že bych o téhle knize mohla mluvit tisíc let, protože ji miluju. A ačkoli, jak píše Klárka, je mých kapitol mnohem méně, neuvěřitelně jsem oběma kluky prorostla. Nejsem si jistá, jak to napsat něžně, tak vám to řeknu, jak to je – oba si zažili hodně posrané věci a já mám pro zlomené kluky slabost, takže jsem se do Nathaniela zamilovala prakticky na prvním řádku.

Po přečtení prologu budete mít o příběhu nějakou představu, ale první kapitola vám ji vezme a zničí. Alespoň takový pocit jsem z toho měla já. Eli, a teď myslím příběh, a ne mého drahého chlapce, je holt takový. Když už si myslíte, že bolest zmizela, znovu odněkud mezi řádky prosákne.

Co bych vám tak mohla říct o Elim samotném? Stejně jako Klárka prozradím jenom dvě věcí – Eli hodně hraje na Playstationu, tady jsme se spolu vážně vyřádili, a miluje čaje. Jo a taky byl posledním krokem v mém rozhodnutí oholit si hlavu. Víc povím až v rozloučení, které, jak už teď vím, bude hodně emotivní.

A snad úplně poslední věc: Tohle je Klárky vysněný příběh, vložila do něj snad úplně všechno, co ji na příbězích baví a mně řekla, ať udělám stejně. Ať se nedržím zpátky a Eli je svým cítěním i jazykem takový, jakého ho chci mít. No a tady je výsledek.

–

Ještě k tomu varování.

Víte, jak občas říkáme, že tohle není příběh pro každého? Tak tohle je přesně ten případ. Eli není pro každého a jsme si jisté, že někomu nesedne. A je to v pořádku, třeba se vám bude líbit zase ten další, nebo ten potom. Tady je hromada varování. Drogy, násilí, sexuální násilí, vulgarismy. A přesto bych řekla, že je to jeden z našich nejvíc romantických příběhů vůbec.

Já si ho v hlavě tak trochu škatulkuju jako takové Nocturno s nádechem neexistence a Bludů – ale ne v těch hezkých a dobrých věcech. Jestli se chápeme. 😀 A jestli ne, nevadí. Myslím, že po přečtení třeba budete souhlasit.

A ještě jedna věc, u které si myslím, že by měla zaznít. V příběhu jsou drogy, ano, ale není to primárně o nich. A přestože jsem se snažila vše zachytit co nejvíc realisticky, přiznávám, že jsem nepopisovala vše, co s tímto tématem souvisí. Přece jen jsme šly ve vyprávění především po romantické lince a po sbližování kluků. Abych to vysvětlila, některé věci jsou tam zmíněny, ale ne vyloženě popsány. A některé se dají vyčíst mezi řádky. Čímž se snažím říct, že to není příběh o závislosti, drogách a podobně, ale o lásce.

A o Elim.

Hlavně o Elim.

Klárka a Evička