Eli

8 NATHANIEL

duben

Trvá mi nekonečně dlouho sebrat se a vyjít po schodech do kuchyně. Ačkoliv to asi nebude víc než pár minut. A kdybych v kuchyni nenarazil na otce a na ženu, předpokládám, že je to Eliho matka, asi bych vzal věci a vypadl. Protože mi najednou přijde nemožné zůstat tady po tom, co se právě stalo.

Jenže sotva uvidím scénku vystřiženou jak z filmu, klidné rodinné ráno, spokojený muž a spokojená žena, zapomenu, o čem jsem vlastně přemýšlel. Zůstanu stát ve dveřích, přeskakuju pohledem z něho na ni a pak zase zpátky na něj.

Teprve když táta v tmavě modrém obleku, oholený, učesaný a uhlazený, zvedne sklenici džusu, všimne si mě. „Nate, ahoj. Elkan říkal, že jsi tady," vyhrkne a usměje se. A vzhledem k tomu, že nic dalšího nedodá, o zbytku asi neví. Třeba o tom, že jsem jeho synovi sedl na klín, zkusil ho svést a řekl mu fakt hnusnou věc. Kdyby to totiž věděl, nejspíš by se neusmíval.

„No nazdar," vydechnu.

Pořád si neumím představit, jak by to mezi námi mohlo fungovat. Budeme se potkávat v kuchyni, tvářit se, jak je všechno v naprostém pořádku, a občas spolu prohodíme pár slov? Já budu ignorovat, že s Elkanem má super báječný vztah, a on na oplátku nebude komentovat moje skelné oči?

„Tohle je Samantha," představí ženu, která... Ale jo, něco málo v ní z Eliho vidím. Hlavně v očích a úsměvu. Samantha je hezká žena, nejspíš. Ne že bych byl na starší ženy, ale objektivně bych hádal, že je pěkná. Vysoká a štíhlá, ale ne moc, aby působila vychrtle. Taky má dlouhé vlasy, které se lesknou jak v reklamě na šampón, a když odloží nůž, kterým krájela papriku, všimnu si pěstěných nalakovaných nehtů.

Samozřejmě mě napadne, že je to zpovykaná panička z předměstí, ale ona se překvapivě mile usměje a přijde blíž. „Ahoj, Nate, moc mě těší. Už jsem o tobě ledacos slyšela, tak jsem zvědavá, jestli jsou ty zvěsti aspoň z poloviny tak šílené."

Ach bože, nesnáším, když je mi někdo na první pohled sympatický. Je pak o tolik těžší být protivný a odtažitý. A ona je přesně taková. Lehce kolem sebe vykouzlí auru, která skoro jako by mě nutila taky roztáhnout koutky od ucha k uchu. Což naštěstí neudělám, ale ruku jí podám.

Moc nestisknu, asi působím jak leklá ryba, ale ona je rázná za nás oba.

„Dáš si něco k snídani?" navrhne a ukáže na linku s polovinou nakrájené papriky. A musím říct, že takhle opižlanou papriku jsem ještě neviděl.

„To fakt ne," odmítnu a... Nevím. Kurva já vůbec nevím, co se sebou. Normálně bych šel asi spát, nebo bych koukal na telku, pokud by Johnny nebyl v dohledu, ale tady? Můžu si jen tak něco pustit? Nebo se mám dovolovat? A co když budu chtít něco k jídlu?

„Hele, Nate, Elkan bude celé dopoledne spát, toho dřív jak ve dvě asi nepotkáš, a Alex jde do práce. Takže si klidně můžeš sednout se mnou, dát si cokoliv, na co máš chuť, já si dochystám svačinu a slibuju, že se nebudu na nic ptát, pokud sám nebudeš chtít. Klidně dokážu přesvědčivě předstírat, že tady nejsi." Všechno řekne velmi seriózně, jakože to tak vážně bude, a já tím pádem zaváhám.

Protože mám fakt hlad.

Kouknu na otce a on rozhodí rukama. „Už jsem prakticky na odchodu." Aby dostál svým slovům, na dva loky do sebe hodí zbytek džusu, políbí Samanthu na tvář a pak... Z nějakého neznámého důvodu dojde k názoru, že je dobrý nápad mě pocuchat ve vlasech. Buď to dělá Elkanovi, nebo chce působit rozverně, nebo je debil. Já však velmi rychle uhnu a jeho ruka zůstane divně viset ve vzduchu.