Zahulený království

Prolog

Celý svoje dětství jsem strávila na vesnici v baráku, kde jsem bydlela se svými rodiči a dvěma bratry. Byla jsem nejmladší a vysněná holčička, takže tím pádem nejobletovanější člen rodiny.
V našem velkém domě s námi bydlela ještě babička, mamky maminka. Většinu volného času jsem strávila s ní. Bavilo mě sedět u ní v pokoji a pozorovat, jak celé odpoledne stráví za šicím strojem a zásobuje moje panenky těmi nejlepšími módními kousky.
Seděla jsem na podlaze a hrála si svůj vlastní příběh o tom, jak se z ošklivého kačátka stává ta nejkrásnější a nejžádanější módní ikona.
Moje mamka si myslela, že v době dospívání přijde ta chvíle, kdy vyslovím své přání: Chci se stát modelkou!
Ale nic takového se nekonalo, našla jsem si jinou zálibu a tím bylo kreslení. Přesněji řečeno kreslila jsem návrhy a předkládala je své babičce a ta ochotně podle nich šila.
A tak se nebylo čemu divit, když jsem si po základní škole zvolila uměleckou.
Měla jsem štěstí a bez sebemenších problémů se tam dostala.
Ale jak šel čas a doba se měnila, měnila jsem se i já. Klasické modely se pro mě staly nudné a čím dál tím víc mě naplňovalo vymýšlet návrhy na kostýmy.
Sledovala jsem nejrůznější videa a v mé hlavě se zrodil nápad dělat nejen návrhy na kostýmy ale i celkový design do videoklipů.
Už za studentských let jsem vyhrála pár amatérských soutěží a škola mě posílala na nejrůznější místa.
Oslovilo mě pár lidí a moje jméno se tak dostávalo do podvědomí lidí z hudební branže.
Moje původní plány byly jít na vysokou, ale znáte to, když máte možnost vydělat si, tak se vaše pozornost soustředí na ten daný moment a ostatní odsunete.
Natáčela jsem svoje vlastní videa a stála se známou na YouTube scéně. Sypalo to slušně a já si díky tomu mohla pořídit další a další věci a zlepšovat se.
.....
Seděla jsem ve svém pokoji a akorát natáčela další video, když mi na instagramu přišlo upozornění, že mám žádost o zprávu.
Yzomandias se s vámi zkouší spojit.

I když jsem byla celkem už zvyklá, že mi psalo spoustu lidí, tak ale zrovna tohle jsem nečekala.
Ne, že bych byla nějaká extra fanynka české rapové scény, ale moc dobře jsem věděla, kdo tenhle týpek je a jeho tvorba byla přinejmenším dost zajímavá.
Vypla jsem nahrávání a přitáhla si blíž svoji židli ke stolu.
Otevřela jsem zprávu a srdce se mi rozbušilo.
Y.: Zdravím, už nějakou dobu tě sleduju, musím říct, že za mě top. Co si popovídat?

Četla jsem tu zprávu znova a znova.
O čem popovídat? Jde o práci? Jasně o co jinýho taky, že jo?!
Vstala jsem ze židle a nervózně chodila po pokoji sem a tam. Strašně jsem chtěla odepsat něco v tom smyslu jako šílený výkřik jooooo a kdy a kde, hned teď. Ale nechtěla jsem, aby to vyznělo, jako nějaký výkřik šílený fanynky. Chtěla jsem odpovědět s rozmyslem a bez emocí.
Už tenkrát jsem si totiž slíbila, že jednou mi bude svět ležet u nohou...
....................................................
Začíná se nový příběh. Na rozjezd tak hezky pozvolna, ale už teď vám můžu slíbit, že to bude jízda...