Zahulený království

Eso

Stál tam na druhé straně místnosti a jeho pohled mě probodával. Nemohla jsem z něj spustit oči. I přestože byl elegantně oblečený, jeho osobitý styl z něj dělal nedbale elegantního rebela.
Usmála jsem se na něho a lehce zvedla ruku na pozdrav. Opětoval mi úsměv. Namísto mávnutí ruky mi ale poslal vzdušný polibek.
Bude to znít bláznivě, ale povídám vám, že jsem ho cítila. Jeho horký dech spaloval mojí kůži a rty ji jemně pohladily, aby uhasily tu palčivou bolest.
Stála jsem tam jako opařená až do chvíle, kdy Brigita promluvila.
"Ty ses nám ale zakoukala." Ušklíbla se a aniž bych se na ní podívala, věděla jsem, že využila situace, kdy mi mohla ublížit.
Otočila jsem se na Jakuba, který už o Dominikovi věděl.
"Máš pravdu, Brigit. Kdo by se do tohohle muže nezakoukal." Přivinula jsem se k Jakubovi a políbila ho na tvář. Jeho výraz se v okamžiku změnil. Z toho hlídacího psa bylo rázem malé přítulné štěňátko. Tuhle jeho tvář jsem milovala, vzbuzovala ve mě ty nejněžnější pocity.
Brigita si nás změřila pohledem a naklopila skleničku šampaňského, že do ní vteklo jako v kuchyňském dřezu voda do odpadu.
"Tak to bysme měli. Ukážu vám váš stůl." Otočila se na podpatku a vyrazila mezi dav lidí. Pomalým krokem jsme ji následovali a vzdálenost mezi námi a Dominikem se zmenšovala.
"Ty jsi věděl, že tu bude i Dominik?"
Jakub se ke mně naklonil a zastavil mě.
"Ráno jsem mu říkal, aby jel. Vím, že by ti bylo líto, že tady není."
Sledoval mě a já vůbec nevěděla, co si o jeho slovech a pohledu myslet. Za tu krátkou dobu jsem poznala spoustu jeho tváři a póz, ale tahle byla jiná, neznámá a trochu mě děsila.
"Tak kde vás mám?" Křičela na nás Brigita a já odložila všechny ty myšlenky na později.

Došli jsme k ní, aby nám ukázala náš stůl a my se mohli posadit. Ve stejnou chvíli došel ke stolu i Dominik.
Nejdřív se pozdravil s Jakubem a potom se otočil na mě.
"Ahoj princezno." Sklonil se ke mně a objal mě.
Do nosu se mi vkrádala jeho podmanivá vůně. Směs toaletní vody a přirozená vůně jeho těla byla jako afrodiziakum a já si ji přála nasát takové množství, které by nikdy nedošlo.
Usadili jsme se ke stolu a já si připadala jako umělecké dílo na nějaké výstavě. Seděla jsem mezi Jakubem a Dominikem, sledující všechny ty lidi kolem. Někteří se na nás usmívali, pár z nich přišlo ke stolu osobně, aby nás mohli poznat.

Brigita se postavila na stupínek, který byl provizorně  postaven vedle stolu právě pro tyto účely  a ujala se slova.
"Přátelé, dovolte, abych vás tu přivítala. Letos je tomu dvacetosm let od prvního vydání v České republice. Od prvního celosvětového vydání uplynulo už devadesátjedna let a myslím, že dalších x let je před námi. Esquire prošel mnoha změnami a jistě ještě mnoha projde, ale cíl je pořád stejný... dělat to, co baví nás a naše čtenáře. Dnes bych tu ráda přivítala naše speciální hosty."
Otočila se naším směrem a s ní většina přítomných.
"Přivítejme mezi námi může roku 2021 pana Jakuba Vlčka dobře známého jako Yzomandiase."
Kolem nás se rozezněl tleskot a Jakub se postavil, aby pokývnutim hlavy všem poděkoval.
Brigita na něho ukázala a také zatleskala. Nemohla jsem si nevšimnout jejího naštvaného výrazu. I když se snažila usmívat a působit uvolněně, zamaskovat svoji nenávist ke mně a vztek nedokázala.
"Pán Vlček se právě chystá vydat nové album se svým kolegou z branže raperem zvaným PTK, Patrikem Aijšmanem, který bohužel není přítomný, ale jistě ho skvěle nahradí raper Nik Tendo, který je členem labelu Milion plus. Pane Citta, prosím."
Dominik se se svým typickým výrazem zvedl ze židle a všem pokynul. Místností se rozlehl potlesk.
Bylo jasné, že teď jsem na řadě já. Byla jsem zvědavá, jak se Brigita zhostí představení mé maličkosti.
"A v neposlední řadě přivítejte tvář nového čísla slečnu Dominiku."
Zhluboka jsem se nadechla a postavila.
..........
Večírek byl celkově jedna velká přehlídka movitých byznysmenů, hledajících ten správný trhák. To nejlepší pro svůj byznys. Eso. Kartu, která byla nejvíc.
Když Brigita skončila svůj nudný proslov, všichni se rozutekli a začali pracovat na hledání.
Najednou kolem mě bylo tolik neznámých tváři a všichni chtěli uzavřít kontrakt, předháněli se v nabídkách a já si připadala jako nějaké zboží.
Když konečně dali pokoj, stála přede mnou kopa vizitek.
"Jsi v pohodě, kotě?" Zeptal se Jakub.
Vydechla jsem konečně úlevou a s pocitem, že to nejhorší už mám snad za sebou.
Jakub si všiml, že už je to pro začátek na mě moc. Naklonil se k Dominikovi a něco mu pošeptal. Ten jen přikývl a začal se vrtět na židli.
"Nenápadně vypadneme. Vím o lepší zábavě a ukázal mi krabičku plnou huleni."
Uculila jsem se a přikývla.
"Chceme hulení." Ozvalo se nám za zády.
Všichni tři naráz jsme se otočili a zůstali zírat na Patrika.
Zasmál se s pocitem vítězství nad tím, jak nás dostal.
"Jdeme!" Zavelel Jakub a my se bez jakéhokoliv rozloučení vydali směrem ven...
...................................................
Velkolepá party versus mejdan spřízněných duši. Jak celý večer dopadne?
Co myslíte, že se stane?
Pokračování příště...