Zahulený království

Zlomená

Stál proti mně a svým přísným pohledem mě probodával. Ani jednou neuhnul, aby se podíval na Dominika. Středem jeho zájmu jsem byla jen já.
Trvalo mi pár sekund, než jsem se vzpamatovala, ale v duchu mi to přišlo jako celé hodiny.
Udělala jsem dva kroky a položila ruku na jeho hruď.
"Tak když už jsi nás tu takhle nachytal, řeknu ti to." Odmlčela jsem se, abych získala trochu času. Pozvedl obočí a nespouštěl ze mě oči.
"Mám pro tebe překvapení a požádala jsem Dominika o pomoc."
Nedůvěřivě se podíval na něj a pak stočil pohled zpátky na mě
"Teď v noci?"
V duchu jsem proklínala jeho detailismus, ale vlastně se mu ani nedivila. Přirozeně si mohl myslet všechno možný, ale rozhodně ne, že tu budeme sedět v noci a vymýšlet plán na překvapení.
"Vzbudila jsem se a měla chuť si zapálit, tak jsem šla ven. Dominik tu seděl, tak jsme mluvili a pak padla řeč i na tohle."
Nespoustěla jsem z něj oči a v duchu se modlila, aby uvěřil.
"Bro, klid. Já plavu v jiných vodách." Dominik poplácal Jakuba po zádech a vešel prosklenými dveřmi do chaty. Jakub dál stál na místě a jen natáhl ruku, aby si s Dominikem potřásli.
Nejde popsat, jak jsem se v ten moment cítila. Můj herecký výkon před Jakubem byl hoden Oskara. Navenek jsem působila vyrovnaně a úplně v pohodě, ale to, co se odehrávalo uvnitř mě byl výbuch srovnatelný s výbuchem sopky.
Měla bych být vlastně ráda, že situace dopadla tak, jak dopadla, to by mě ale ještě před malou chvilkou nesměl Dominik líbat.

Jakub mě objal, aby alespoň trochu zahřál moje zimou rozechvělé tělo a já přes jeho rameno sledovala Dominika, jak odchází.
V duchu jsem na něho křičela, aby se otočil a svým pohledem mi dal najevo, že to, co řekl, nebyla pravda. Že jsem pro něj důležitá a nic a nikdo na tom nic nezmění. Ale on šel po schodech nahoru, aniž by se ohlédl.
Po tváři mi stekla slza, rychle jsem ji utřela do Jakubovy mikiny, aby si ničeho nevšiml.
"Půjdeme?"
Jen jsem přikývla.

Bylo skoro ráno. Ležela jsem vedle Jakuba v našem vypůjčeném pokoji a dívala se do stropu. I když jsem byla unavená, nemohla jsem usnout. Jakub spokojeně oddychoval a já ho potají pozorovala.
Zamilovala jsem se do něj už při naší první schůzce a i když jsem byla plná zmatku, nedokázala jsem si představit, že bych o něho přišla. Zároveň jsem si ale nedokázala představit, že bych se musela rozloučit s Dominikem.

Nevím, jak se mi podařilo usnout, ale když jsem znovu otevřela oči a podívala se na hodiny na mobilu, byly skoro dvě hodiny odpoledne. Na displeji se objevila nepřečtená zpráva.
Tak nějak podvědomě jsem tušila, že je od Nika. Zaplavil mě nevysvetlitelný strach, že je to nějaká jeho forma rozloučení a tak jsem přečtení oddalovala, co to jen šlo.
Otočila jsem se k Jakubovi, ještě spal a jemně ho pohladila po tváři. Zavrtěl se a otevřel oči.
"Dobré ráno," pozdravila jsem ho a usmála se.
Přitáhl si mě k sobě a políbil do vlasů.
Leželi jsem v objetí, každý se svými myšlenkami a já se cítila zvláštně... šťastná a přitom zlomená.

Strávili jsme na chatě ještě další den a vypadalo to, že se nikomu odtamtud nechce. Vládla tam taková ta příjemná pohoda, ale všechno hezké jednoho dne skončí a před námi byly dny povinností. Jakub měl v plánu se zavřít ve studiu a dodělat rozdělenou práci na albu a mě čekalo natáčení videí pro své fans.
Jen, co jsme vstoupili do bytu, naše cesty se rozdělili. Dominik zmizel chvíli po tom, co jsme se vrátili a Jakub odjel do studia chvilku po tom.

Seděla jsem ve svém pokoji a vzala telefon do ruky. Všechno jsem měla připravené k natáčení, když jsem si vzpomněla na zprávu.
Přišel už ten správný okamžik si ji přečíst.
Otevřela jsem okno, abych si mohla zapálit a otevřela ji.
D.: Otázka nezní, jestli to jde, ale jestli chceme.

Bylo neuvěřitelný, jak se naše myšlenky ztotožňovali.
Nechtěla jsem napsat něco unáhleně a tak jsen si došla pro láhev vina.
Jen, co jsem dosedla zpátky na židli v mém pokoji, cinkla další zpráva..
Tentokrát ale byla od Jakuba.
J.: Chybíš mi.

A teď, babo, raď.
Dva muži, dvě osobnosti tak moc si podobné a přitom tak rozdílné. A já mezi nimi jako bomba, která za malou chvíli vybuchne a smete sebou úplně všechno. A jediný, co po ní zbyde, budou trosky.

Displej na mobilu se rozsvítil a na něm se objevilo jméno Brigita. Nechala jsem ho vyzvánět, protože ona byla poslední, s kým bych teď chtěla mluvit.
Ulomila jsem si kousek z tabulky čokolády a začala další kolotoč myšlenek
Jakubovi jsem napsala podobnou zprávu, že mi taky chybí.
A teď Dominik.

N.: Je těžký najít správnou odpověď. Ale myslím, že ji není potřeba.

Opřela jsem se o opěradlo židle a zavřela oči...
....................................................
Pokračování příště...