Zahulený království

Mimo realitu

Ten den jsem byla myšlenkami úplně mimo. Mimo tuhle realitu, mimo tohle krásný místo, který jsem si chtěla tak moc užít a vidět za denního světla. Ať jsem se snažila sebevíc, nemohla jsem přestat myslet na tu mrchu Brigitu, která mi chce vzít Jakuba a zároveň jsem přemýšlela, jestli odpovědět Dominikovi na jeho poslední zprávu.
Motala jsem se v šíleném kolotoči a neměla tušení, jak se z něj dostat pryč.

Vyšla jsem z koupelny a prošla dlouhou chodbou do našeho pokoje. Jakub seděl na posteli a s někým telefonoval. Podle jeho slov jsem pochopila, že jde o Patrika. Nejspíš se spolu museli domluvit, aby mohl znovu zavolat a mluvit s Brigitou.
Představa, že bych jí dnes měla vidět, ve mně vyvolávala neuvěřitelnou averzi a bylo mi špatně při pomyšlení, že by se měla Jakuba jen dotknout.

Položila jsem si věci na skříňku a ze stolku si vzala hrneček s kafem, které sice mezitím vychladlo, ale i tak jsem se na něj těšila.
"Půjdu ven, jdeš se mnou?" Jakub zvedl hlavu a jen přikývl. Vypadal ustaraně a já si hned představila Brigitu, jak mu dává nůž na krk a přísahá pomstu, když neudělá to, co ona chce. A tohle všechno jen kvůli mě.

Sešla jsem schody a konečně měla příležitost vidět z oken ten výhled na okolí za denního světla. Bylo to jedno z nejkrásnějších míst, co jsem kdy viděla.
Chvilku jsem stála za oknem, nemohla jsem se nabažit tý krásy kolem.
Na rameni jsem ucítila Jakubovu  ruku a instinktivně si o ní opřela hlavu. Byla to přesně ta idylka, po který touží většina z nás.
"Je tu krásně." Špitla jsem zasněně a přála si, aby jsme tu mohli zůstat a nikdo a nic nás nerušilo, ale věděla jsem, že s člověkem jako je Jakub, je to dost nereálné přání.

Sedli jsme si na terasu a mlčky pozorovali krajinu kolem nás.
Nevadilo mi vedle Jakuba sedět a mlčet, jen si užívat jeho přítomnost. V tyhle momenty se proměnil v toho zadumaného snílka a jako takového jsem ho snad milovala nejvíc..
Přisedla jsem si k němu blíž a schoulila se do jeho objetí.
"Musíme za ní jet? Nezvládne to sama?"
Musela jsem se zeptat, tak moc mě tížila představa, že se budu muset postavit zase proti ní a nebudu mít vedle sebe nikoho krom Jakuba.
"Nemusíme, jestli nechceš."
Jeho odpověď mě překvapila a zároveň potěšila. Znamenalo to, že můžeme zůstat spolu tady a pokračovat v našem společně stráveném čase.
"Nechci. Chci být tady s tebou."
Usmál se na mě a přitáhl si mě ještě blíž, že jsem skoro nemohla dýchat, ale líbilo se mi to. Byla jsem mu blíž nejen fyzicky ale i duševně.
"Příští víkend máme akci v Ostravě, pojedeš se mnou?"
Nadšeně jsem přikývla.
..........
Celý den se odvíjel v duchu odpočinku. Seděli jsme na terase a popíjeli kafe. Prošli jsme okolí, zahráli si na houbaře. Smáli jsme se a povídali si o našich snech a představách.
Nenechali jsme se vyrušit ani jedním zazvoněním telefonu. Jako kdyby jsme na celém světě byli jen my dva.
Těšila jsem se na večer, kdy si otevřeme láhev vína, zabalíme se do deky a sedneme si na terase.
Akorát jsem nesla tác s chlebíčky ven, když se na stole rozsvítil Jakubův telefon.
Přijatá zpráva.
V duchu jsem se okamžitě okřikla, abych si toho nevšímala. Jakub byl v koupelně a tak jsem položila tác na stůl a koutkem oka se podívala po telefonu.

D.: Budu tam za patnáct minut. Nik

Kde bude za půl hodiny? Vyděšeně jsem se podívala kolem sebe jako, kdybych čekala, že se objeví někde tady.
Copak jsme neměli strávit čas spolu sami?
A to nebylo to nejhorší. Mnohem horší byl fakt, že bych se měla vidět s Dominikem a dělat jakože nic.
Sedla jsem si a zapálila si cigaretu. Za chvíli se otevřely dveře od verandy a vyšel Jakub. Měl na sobě bílé tepláky a v ruce si nesl tričko. Ještě než se usadil vedle mě, zkontroloval telefon a začal někomu psát. Tak nějak mi bylo jasný, že ten někdo je Dominik.
"Za chvíli tu bude Nik s Patrikem.
Chtělo se mi křičet, bouchnout do stolu, proč nám naruší naší chvilku, ale pak jsem si vzpomněla, že je to jejich běžný život. Že jeden bez druhého nemůžou fungovat. Stejně jako já nemůžu fungovat bez nich.
Podívala jsem se na tác s chlebíčky a přemýšlela, jestli jich je dost. Jakub mě pozoroval a začal se smát.
"Ne, není jich dost. To je tak pro Nika."
Rozesmálo mě to. Někdo, kdo Dominika nezná, by si musel myslet, že muž s tím jménem musí být pěkně napapanej týpek, když tak moc miluje jídlo.

Rozezněl se telefon a to bylo znamení, že jsou tady.
Sice jsem moc nechápala, proč volají, když Patrik musi mit klíče, ale bylo to od nich milý.
Jakub se vydal k brance se s nimi přivítat a já mezitím zůstala sedět a zírala před sebe.
Tak moc jsem se bála setkání s Dominikem. 
Na terasu jako první vlítl Patrik a hned se přihnal ke mně, aby mě objal.
Na nic jsem nečekala a hned mu začala líčit svoje dojmy tady z toho místa.
"A počkej, až tu bude nějaká párty. To je teprv hardcore."
Zasmála jsem se a sledovala dveře na terasu, ve kterých stál opřený Dominik a nespoustěl ze mě oči...
....................................................
Jaká bude noc na chatě a co se odehraje se dozvíte příště...
Děkuji za vaši podporu a hlasy. Díky vám má tenhle příběh skvělé umístění. Moc si toho vážím. Díky vám mám smysl psát. Děkuju 💗