Zahulený království

Moje chvilka slávy

"Proč jsi mi neřekla, že ti psal?"
Jakub stál proti mě. Připadala jsem si najednou tak malá a vystrašená. V jeho očích byl hněv a vztek a mě najednou přepadl neuvěřitelný strach, že všechno to hezký skončí jen kvůli jedné zprávě a mému zapírání.
"Nechtěla jsem zkazit tu hezkou chvíli a ráno jsem neměla příležitost. Promiň, Jakube, řekla bych ti to." Sklopila jsem oči. Byla to vlastně pravda, protože večer jsem tomu nevěnovala pozornost a ráno, i kdybych chtěla, tak mi nikdo nedal šanci.
Jakub si mě prohlédl a nic neříkal. Jeho mlčení mě rozčilovalo. Pořád stál proti mě a ani se nepohnul, takže jsem byla stále uvězněná mezi ním a zdí. Ale v jeho očích už nebyl takový vztek a já využila příležitosti.
"Proč si se ke mně ráno choval jako, kdyby se nic nestalo? A teď mi tady vyčítáš, že jsem ti neřekla o jedný bezvýznamný zprávě?"
Musela jsem to říct nahlas, i tohle byla pravda. Najednou jsem v sobě měla tolik síly. Když už mi tady chtěl něco vyčítat, tak proč bych nemohla i já.
Dívala jsem se mu do očí a nehodlala uhnout ani na krátkou chvilku. Překvapeně na mě zíral a mně bylo jasný, že přemýšlí, jak svoje ranní chování vysvětlit.
"Máš pravdu. Měl jsem se zachovat jinak. Ale stejně nechápu, proč tě držel za ruku."
Tak na to jsem odpověď neměla, protože jsem ji vlastně ani neznala. Nevěděla jsem, proč mě Dominik za tu ruku chytil.
"No tak jsme si kvit a můžeme žít v klidu dál." Řekla jsem spíš vtipem, ale bohužel se to zdálo vtipné jen mně.
"Ujasníme si jednu věc, ok kotě? Buď jsme spolu a pak se tohle nebude opakovat a o všem mi řekneš nebo toho necháme hned teď."
Zase ten přísný tón a já si opět připadala jak malá žačka, kterou kárá pan učitel.
Opřela jsem si hlavu o jeho paži, dotek jeho kůže na mě působil jako balzám.
"Dobře." Přikývla jsem a na jeho tváři se objevil malý sotva znatelný úsměv. Konečně jeho ruce povolily a on se pustil zdi. Objala jsem ho a přitiskla se k jeho tělu. Sálalo z něj teplo a neuvěřitelný příval energie. Zase tu byl ten Jakub z předešlé noci.
"Nejradši bych toho blba vyhodil a zůstal s tebou celý den v posteli." Zašeptal mi do ucha a já se spokojeně usmála.
"Práce volá." Připomněla jsem mu dnešní plán.
Protočil oči v sloup a sedl si na okraj postele.
"Skočím si do sprchy a pak můžeme jet." Naklonila jsem se k němu a políbila ho na čelo
"Dobře, půjdu s tebou."
"To se ale jen tak nevykopeme a jak to chceš vysvětlit Dominikovi?" Zůstala jsem stát opřená o stěnu a vychutnávala si ten pohled na jeho bezradný výraz.
"No jo, tak já ho jdu zabavit a pak jedeme."
Škodolibě jsem se uchichtla a otočila se směrem ke dveřím. Chytil mě za ruku a zastavil.
"Počkej večer. Já ti to oplatím." Mrknul na mě.
"Nemůžu se dočkat." Špitla jsem a vyšla z jeho pokoje ven.
........
Ve studiu nikdo krom Raye nebyl. Dnes si všichni užívali volno. Sedli jsme si na gauč a Jakub vytáhl desky s papírama, na kterých bylo spoustu poznámek a textů.
Vysvětlil mi, jakou má představu a já si v bodech zapisovala, co mi říkal.
Dominik tiše seděl vedle mě na gauči a občas se na nás podíval.
"Dáš si víno? Mám jedno extra." Zeptal se Jakub a aniž by čekal na odpověď, už otevíral láhev. Dominik se hned ozval, aby ho náhodou nikdo nepřehlédnul. Jakub nám nalil do skleniček a já si mezitím malovala na papír různé návrhy.
Vyndala jsem mobil z tašky a vše poctivě dokumentovala, abych měla materiál na svoje další video.

"Jaká bude moje role v tom videoklipu?" Napadlo mě zničehonic.
Dominik zvedl oči a podíval se na Jakuba. Vypadal dost překvapeně. Jakub mu nejspíš o svém plánu toho moc neřekl.
"Ta hlavní."
Chtěla jsem se zeptat na detaily, ale přerušil mě zvuk telefonu.
"Ahoj mami."
Byla jsem ráda, že ji slyším, i když to nebyla úplně vhodná doba.
Ale volala kvůli neodkladné věci a já ji nechtěla jen tak odbít, protože se to týkalo mě.
"To jako fakt?"
Byla jsem tak moc překvapená, že to vzbudilo pozornost kluků. Dívali se na mě a já si jejich zvědavost vychutnávala jak se patří.
"Promyslím to, mami a do pátku dám vědět."
Rozloučila jsem se s ní a odložila telefon na stůl.
Kluci ze mě nespouštěli oči a já je dál napínala.
"Děje se něco, babe?" Zeptal se Jakub a ani si neuvědomil, jak mě oslovil. Dominik nevěděl na koho se dívat dřív.
"Uniklo mi něco?"
Usmála jsem se sledovala Jakuba, jak si s tím poradí.
"Tobě pořád něco uniká, Citto."
Dominik zvedl oči v sloup a opřel se o opěradlo gauče.
"Ty vole, tak nedělej furt tajemnýho, ať jsem v obraze."
Opět se naše pohledy soustředily na Jakuba.
"No tak asi takhle. Nech si zajít chuť, protože tahle princezna je moje."
Dominik se otočil na mě a pohledem si vyžadoval potvrzení Jakubových slov.
"Jako fakt?"
Přikývla jsem a sledovala jeho reakci.
Naklonil se ke mně a natáhl ruce, aby mě objal.
"Tak vítej v naší rodině." Když jsem mu objetí oplácela, zašeptal mi do ucha:
"Škoda."
To jedno slovo mi uších znělo pořád dokola.
"Tak co říkala tvoje mami?" Ozval se Jakub a přísně se podíval na Dominika.
Konečně jsem jim mohla sdělit tu novinu.
"Mámy kamarádka dělá pro Esquire a dnes ji volala, že připravuje článek o různých umělcích a s některými bude dělat i rozhovor a focení. A chtěla by tam mě. Prý mám dát vědět do pátku, jestli bych měla zájem."
Jakub hned vyskočil a přiběhl ke mně.
"To je skvělý. Do pátku vymyslíme klip a..."
"No právě. Budeš můj největší počin."
Jakub mě políbil a objal.
"Doufám, že nejen v pracovní sféře."
Měla jsem takovou radost, že jsem mu skočila do náruče.
Hladil mě po zádech a já si užívala svoji chvilku slávy, než jsem si všimla Dominikova pohledu...
....................................................
Pokračování příště...