Zahulený království

Obraz

"Kde je Jakub?" Ptala jsem se Dominika, když jsem vylezla ze sprchy.
"Přijde hned." Sjel mě očima od hlavy až k patě. Stála jsem mezi dveřmi do kuchyně a přemýšlela, kam tak náhle zmizel.
Až když jsem si všimla, že si mě Dominik prohlíží a usmívá se, došlo mi, že tam stojím zabalená jen v osušce.
Původně tu totiž ani nebyl, za to tady byl Jakub.
"Ou, promiň." Instinktivně jsem si před sebou spojila ruce.
"Mně to nevadí, příště můžeš klidně i bez ručníku." Zasmál se a mrknul na mě.
"Hehe, ty jseš tak vtipnej. Zkus to říct, až přijde Jakub." Vyplázla jsem na něj jazyk a otočila se tak prudce, že jsem sotva zachytila padající ručník. Samozřejmě jsem to nestihla a kousek mého zadku zasvítil na Dominika.
Otočila jsem se zpátky k němu s nadějí, že se třeba díval jinam a nic nezahlédl, ale samozřejmě opak byl pravdou a on se na mě díval takovým zvláštním pohledem.
"Na co čumíš? Jsi nikdy neviděl prdel nebo co?!"
Asi jsem ho svou reakcí zaskočila, že se nezmohl ani na slovo a vystřelila k sobě do pokoje.
Až když jsem za sebou zabouchla dveře a tak nějak pro svůj klid zamkla, vydechla jsem všechen nahromaděný vzduch v sobě.
Opřela jsem se o zeď a zavřela oči. Znova jsem před sebou měla Dominikův výraz a jeho oči, které se vpíjely až pod kůži.
Co to jako mělo znamenat? Proč na mě takhle zíral? To čumí takhle na každou?

Hodila jsem na sebe triko a tepláky a natáhla se na postel. Vzala jsem si mobil a všimla si příchozí zprávy. Byla od Jakuba.

J.: Kotě, musel jsem ještě do studia, Přijedu do osmi a pak vyrazíme.

Podívala jsem se na hodiny. Bylo teprve po šesté, takže času dost. Nechtěla jsem v pokoji sedět sama a tak jsem se vydala zpátky za Dominikem.

"Co děláš? Nechceš si se mnou dát ještě skleničku?"
Aniž bych čekala na odpověď, sedla jsem si na druhý konec gauče a natáhla se pro zbytek vína, který zůstal na stole.
"No, jestli u toho zůstaneš oblečená, tak klidně." Začal se smát jako blázen svýmu vlastnímu vtipu a poposedl si blíž ke stolu, aby dosáhl na cigarety.
"Myslíš si, že jsi vtipnej?" Začínal mě pěkně štvát. Vzala jsem si cigaretu a opřela se do sedačky.
"Promiň, ale nabízelo se to říct."
Tak na tohle jsem odpověď neměla. A tak jsem jen seděla a popíjela si víno.
"Dáš si?" Natáhl ke mně ruku s brkem.
Podívala jsem se na něj a na chvilku zaváhala, jestli jsem schopná tohle všechno zvládnout a jestli už toho není moc.
Když jsem ale viděla ten jeho pohled, řekla jsem si vlastně proč ne.
Byl to fajn matroš, kdy se po něm cítíte uvolněně, nepadají vám oči, ba právě naopak vás to nakopne a máte hlavu plnou nápadů.

"Víš, co bych teď šla dělat?"
Dominik seděl vedle mě a nevypadal zrovna už úplně fresh.
"Hlavně neříkej, že tančit." Zasmál se a začal se na gauči pohybovat a napodobovat tanec.
"To je ohraný. V každým filmu to začíná tancem. Ale já bych malovala."
Dominik vytřeštil oči a pak se začal nahlas a šíleně smát.
V první chvíli jsem se cítila trochu dotčeně, ale netrvalo dlouho a smála jsem se s ním.
"Tak mě tak napadlo, jestli sebe nebo obývák." Vypadlo z něj mezi záchvaty smíchu.
"Nevím, jestli by byl Jakub rád, že bych mu pomalovala zdi."
Najednou Dominik zvážněl, vyskočil z gauče a chytl mě za ruku.
"Pojď."
Táhl mě z obýváku chodbou až k jeho pokoji.
Otevřel dveře a postavil se doprostřed.
"Moje zdi jsou ti k dispozici."
Rozhlédla jsem se po pokoji. Nikdy jsem u něj nebyla, ale teď zrovna nebyla vhodná chvíle na to, si jeho pokoj prohlížet.
"To myslíš vážně?"
Jen přikývl, sedl si na postel a rukama máchal kolem sebe na důkaz toho, že můžu kamkoliv on ukazuje.
Bezmyšlenkovitě jsem vyběhla ven a zaběhla k sobě. Vzala jsem za skříňky tužky a běžela zase zpátky.
Mrkla jsem na něj a začala.
I přestože jsem byla tak trochu jinde, myslelo mi to natolik dobře, že jsem si jen tužkou udělala skicu.
Ruka s tužkou mi po zdi litala jako šílená a já byla k nezastavení.
Konečně jsem dělala něco spontánního a šíleného.
Dominik odpálil další brko a aniž by se mě zeptal, jestli chci, došel ke mně a přiložil mi ho k ústům.
Během té chvilky, co jsem natahovala, se díval na budoucí obraz sebe samotného na zdi v jeho pokoji.
"Ty jsi kurva dobrá."
Usmála jsem se. Jeho slova mi dělala dobře a já si to náležitě užívala.
Ještě jednou jsem natáhla a pod svůj výtvor se i podepsala.
Když jsem ale chtěla odstoupit ode zdi, abych se mohla podívat, zacouvala jsem dva kroky zpátky a narazila do Dominika. Než jsem stačila jakkoliv zareagovat, jeho dlouhé paže mě objaly a ovinuly se kolem mého těla.
Nevím, jak dlouho jsme tam takhle stáli, ale cítila jsem teplo jeho těla a jeho horký dech ve vlasech.
Nechtěla jsem tam stát, ani jsem nechtěla takhle blízko sebe Dominika cítit, ale nemohla jsem se pohnout. Nohy jako kdybych měla z kamene, pevně usazeného na svém místě. Nemohla jsem tam ani zpátky.
Ve dveřích zarachotili klíče v zámku.
Jakub byl zpátky doma.
Naštěstí Dominik zareagoval dostatečně rychle a uskočil ode mě.
Otočila jsem se k němu a pohledem ho prosila, aby o téhle chvilce pomlčel.
Sedl si zpátky na postel a já vzala tužku do ruky a vrátila se zpátky ke stěně jako, kdybych ji právě teď dokončila.

"Kde jste?" Ozvalo se z chodby a mě bylo jasný, že nás Jakub hledá.
"Tady!" Zakřičela jsem hlasem, který jakoby mi nepatřil.
Jakub se postavil do dveří a změřil si nás pohledem.
"Ahoj." Smála jsem se na něj, jakoby se nic nestalo.
Tak ono se vlastně nic nestalo, ale najít nás oba v pokoji Dominika se těžko vysvětluje.
Jenže ty dvě brka udělaly svoje a moje pusa spustila.
"Zahulili jsme si fakt dobrej matroš a přišel nápad. Že jo, Dominiku?!"
Otočila jsem se k němu, seděl nepřítomně na posteli a jen kýval hlavou.
Jakub dál beze slova stál mezi dveřmi a pozoroval mě v očekávání, co ještě ze mě vyleze.
Nevím proč, ale přišlo mi to hrozně komický. Uchechtla jsem se a pokračovala.
"Mysleli jsme, že by ti vadilo, kdybych ti pomalovala obývák a tak se tady Dominik, že jo Dominiku... nabídnul."
Jakub pozvedl jedno obočí a podíval se na Dominika, kterému se už konečně změnil výraz. A tak seděl a s úsměvem od ucha k uchu pokyvoval hlavou.
"Tadaaaa." Udělala jsem vítězoslavnou pózu a nasměrovala svoje ruce ke zdi.
Jakub nahlédl do pokoje a podíval se na zeď. Chvilku to vypadalo, že se mu to líbí, ale pak se otočil a střídavě se díval na mě a na Dominika.
"Děláte si ze mě prdel?"
....................................................Co bude dál? Co znamenalo to malé nevinné objetí? A co se stane po setkání s Patrikem?
Nechte se překvapit 💗