Zahulený království

Fotka

Uběhly tři dny, které jsem strávila většinu času doma a nebo s Jakubem ve studiu. Takový byl i dnešek. Seděla jsem na gauči a pozorovala holky, jak plní pytle s objednávkami. Byla jsem myšlenkama tak mimo, že mě ani nenapadlo jim nabídnout pomoc. Jakub byl zavřený v místnosti, kde natáčel a já prostě zase jen čekala.
Celý ty tři dny jsem Dominika neviděla. Zmizel a nikomu nic moc neřekl o svých plánech. Na moji zprávu už nereagoval a já to začínala brát jako uzavřenou záležitost. Nic jinýho mi ani nezbylo. Truchlit jsem pod neustálým dohledem nemohla a navíc se náš vztah zase o kousek posunul, protože volný čas jsme strávili spolu. Sledovali jsme seriály, povídali si a dokonce mi Jakub ukázal, že i on umí strávit čas jinde než jen ve studiu nebo doma.
Díky němu jsem poznala spoustu zajímavých míst v Pardubicích a poznala pár prima lidí.

"Nechcete přinést něco k jídlu?" Postavila jsem se mezi dveře a zeptala se holek. Obě zakroutily hlavama a pokračovaly dál ve svý práci. Prošla jsem chodbou, vyšla ven ze studia a před bránou se potkala s Rayem.
"Kam máš namířeno, princezno?"
Zvedla jsem hlavu a pokrčila rameny. To oslovení princezno mi připomnělo Dominika. Neměla jsem ho ráda, ale od něj jsem ho milovala. Na začátku znělo provokativně, ale později se proměnilo v něžné oslovení. Bylo mi smutno při té vzpomínce.
"Tak se projít."
Ten den byla moje výřečnost na bodu mrazu a já si připadala úplně zbytečná a na obtíž.
Ray kývl a když procházel kolem mě, jen prohodil, ať na sebe dávám pozor a šel dál.
Odemkla jsem si bránu a postavila se na hlavní ulici. Okolí studia jsem už celkem dobře znala, takže jsem se vydala mezi davy lidí do centra.
Procházela jsem uličkami, dívala se na výlohy.
Pardubice jsem si oblíbila, byla to kombinace moderny a retra. Starý baráky na mě dýchaly nostalgií a moderní obchody zase pocitem luxusu.
Pozorovala jsem každý kousek, okolo kterého jsem prošla. Staré výlohy, některé rozbité, ale pořád krásné. Měla jsem pocit jako, kdybych se ocitla v minulém století. Došla jsem až na náměstí, kde dřív byla ta slavná Caffeterie, ve které pracoval Dominik. Na jejím místě už byl jiný obchod. Stála jsem tam a přemýšlela, jaký to asi bylo. Všimla bych si ho už tenkrát, když stál za barem?
Kavárna u Pavouka hned vedle. Oklepala jsem se odporem, když jsem si všimla velké pavučiny u vchodu. Zajímalo mě, jestli i vevnitř mají dekorace v tomhle stylu, ale sama jsem si tam netroufla.
Vyšla jsem zpátky na náměstí a vyndala z kapsy mobil, abych si udělala pár fotek.

"Jeee, to je Nika." Zaslechla jsem vedle sebe dívčí hlas.
Otočila jsem se tím směrem a všimla si dvou mladých holek, jak na mě ukazují. Usmála jsem a zamávala jim. Potěšilo mě, že mě poznaly.
Došly ke mně a ostýchavě pozdravily.
"Ahoj, vyfotila by ses s náma?"
Přikývla jsem a společně s nimi zapózovala do fotoaparátu.
"Co děláš v Pardubicích?" Zeptala se jedna z nich.
"Teď tady bydlím."
Ta druhá se pousmála a něco pošeptala svojí kamarádce.
"Můžu se tě na něco zeptat?"
"Jasně."
Trochu se začervenala, ale hned na to vypálila otázku.
"Ty chodíš s Niktendem?"
Trvalo mi pár minut, než jsem vstřebala, jak na to tyhle dvě přišly. Jak si mě s ním mohli spojit.
"Ne, to určitě nechodím."
Obě si mě změřili pohledem, jakože mi vůbec nevěří.
"Jak jste na tohle přišly?" Nedalo mi to se nezeptat.
"No, mysleli jsme si to, když někdo dal na instáč vaší fotku."
Vytřeštila jsem oči.
"Jakou fotku?"
Jedna z nich začala hledat v telefonu a ta druhá jí napovídala, kde to najde.
Nervózně jsem přešlapovala a doufala, že je to jen nějaký omyl.
"Ale znáš se s ním, že jo?"
Přikývla jsem a snažila se zachovat klid.
"Tady to je. Někdo vás viděl v kavárně a vyfotil, jak tě Nik drží za ruku."
Ukázala mi fotku a já na ni zírala. Byla z toho dne, kdy jsme s Dominikem zašli do kavárny, aby mi řekl, co je mezi Jakubem a Brigitou.
"Jsme kamarádi."
Holky se zachichotaly. Chtěla jsem jim to vysvětlit, ale v kapse mi začal zvonit telefon.
Rychle jsem ho vytáhla s tím, že to počká, ale z displeje se na mě usmíval Jakub na fotce a mně bylo jasný, že to musím zvednout, že mě nejspíš hledá.
"To je Yzo." Vykřikla ta menší a já se jen nervózně pousmála.
"Ano? Ahoj."
"Kotě, kde jsi?"
Holky se na sebe překvapeně podívaly a já Jakubovi vysvětlila, kde jsem.
"Dobře, počkej tam na mě. Jedu tam."
Položila jsem telefon a dala ho zpátky do kapsy.
"Nezlobte se, holky, budu muset jít."
Vypadaly zklamaně, možná doufaly, že se dozví víc, ale já ještě nebyla připravená mluvit o svém soukromí jen tak s cizími lidmi.
Rozloučila jsem se s nima a šla přes náměstí do malého podloubí, kde se nacházela malá kavárna s těma nejlepšíma čokoládama.
Sedla jsem si tam na lavičku a napsala Jakubovi, kde mě najde.
Začala jsem hledat na instagramu ten účet, který zveřejnil fotku mě s Dominikem. Po chvilce hledání jsem ji konečně našla a rozklikla komentáře.
Nová Nikova holka?
Vypadá dobře.
Sluší jim to spolu.
Není to ta influencerka?

"Ahoj kotě, na co koukáš?"
Jakub stál nade mnou. Rychle jsem zhasla mobil a vstala, abych ho objala.
"Ahoj, chyběl jsi mi."
Políbil mě a sedl si na lavičku vedle mě.
"Co psali zajímavýho?"
Pokrčila jsem rameny.
"Blbosti."
................................................
Pokračování příště...