Zahulený království

Nový svět

"To jako myslíš vážně? Jak dlouho ho znáš? A co je vlastně zač."

Ano, myslím to vážně, mami. No znám ho asi tak šest let, on mě asi tak pár dní a je to ten nejvíc zajímavej chlap, jaký ho jsem kdy potkala.

Tak nějak takhle jsem si v duchu přehrála odpovědi na mamky otázky.
Ve skutečnosti to znělo nějak takhle:
"Mami, je to skvělá příležitost. No známe se už nějakou dobu. Je to muzikant, umělec, prostě chce se mnou spolupráci."
Mamka si zalila připravený kafe a posadila se proti mě ke stolu.
"Je to bezpečný?"
Při týhle otázce jsem si vždycky připadala jako malý dítě. Ale už mi bylo dvaadvacet, takže i v cizině bych byla považována za dospělého plnoletého člověka. Ale kdo je vymodlená holčička, asi tenhle pocit dobře zná.
"Neboj, mami, je to bezpečnější než procházka po noční Praze."
Pozvedla obočí a změřila si mě pohledem.
No, uznejte, přece ji neřeknu, že jsme včera spolu zvládli dvě láhve šampaňského a k tomu asi dvě brka a že je to vlastně jeho životní standart. V ten moment by mě zamkla do sklepa a ještě pro jistotu připoutala k topení a vchod zasypala pískem nebo v lepším případě zalila betonem.
A to jsem nemohla riskovat.

Ve dveřích se objevil brácha Honza a já se jen modlila, aby mamka nevymyslela nějakou šílenost, jakože třeba pošle bráchu se mnou jako garde.
"Co řešíte?" Zeptal se jen tak, aby se neřeklo a začal se lovit v lednici.
"Představ si, že chce jet na pár dní do Pardubic."
"Co tam?" Ozval se Honzův hlas z lednice.
"Prý nějaká spolupráce na videoklipu."
Honza se se zájmem otočil a nechal lednici lednicí. Byl velký fanoušek hudby a tak ho tahle informace zaujala.
"Děláš si prdel?" Upřel na mě svůj zrak a přesunul se k nám ke stolu.
"Slušně, prosím." Napomenula ho mamka.
"Do Pardubic, jo? Ještě řekni, že do studia Milion plus a já se pos... hodím bobka."
Jen jsem pokrčila rameny na znamení, jakože možná.
"Ty vole, ségra, mluv."
Podívala jsem se na mamku, ta jen zakroutila očima a odevzdaně se opřela do židle.
"Dobře. Oslovil mě Jakub Vlček a včera jsme měli pracovní schůzku a chce, abych mu udělala nějaký návrhy na videoklip."
Brácha vyvalil oči a s otevřenou pusou na mě nevěřícně zíral.
"Jakub Vlček? Myslíš Yza?"
Přikývla jsem.
Nebyla jsem totiž jediná, která z něj byla tak trochu mimo. Vlastně právě díky Honzovi jsem ho začala tak nějak vnímat a poslouchat. Rozhodně jsem nebyla takový ten skalní fanoušek jako brácha.
Kdybyste viděli ten jeho výraz, když jsem mu to odsouhlasila, museli byste se smát. Byl jak malý dítě.
"Mami, promiň, ale to si snad ta holka dělá prdel."
Mamka si chytla hlavu do dlaní a já věděla, že to vzdala a já se můžu jít klidně balit.
Táta byl naštěstí na cestách, jezdil s kamionem a tak se hodilo, že právě nebyl doma a já nemusela ještě přesvědčovat jeho.
"Chci podpis, merch, chci, abys mě s ním seznámila. Lístky na koncert a chci vědět každý detail."
Můj bratr, i když byl o dva roky starší, pořád ho trápila puberta. Byl prostřední z nás sourozenců. Ten nejstarší Petr byl jeho pravý opak. Takový seriózní mladý muž, už nějakou dobu chodil s holkou Emou. Ona studovala vysokou školu a tak čekali, až ji dodělá a pak měli v plánu společný bydlení, svatba, děti a všechny tyhle věci. Většinu času byl v práci, tak jsme tu převážnou část dne byli ve čtyřech i s babičkou.
"Určitě ti přivezu aspoň podpis." Poplácala jsem Honzu po zádech a dala skleničku do myčky.
"Musím si jít zabalit. Za hodinu musím stát před barákem." Oznámila jsem.
"On přijede sem?"
"Ano, budu to mít i s odvozem." Odpověděla jsem bráchovi a vyšla na chodbu.
Po cestě do pokoje jsem ještě ťukla na babičku, abych jí aspoň ve stručnosti řekla novinky a pak si šla zabalit.

Naházela jsem do kufru svý nejoblíbenější oblečení. Chtěla jsem být připravená na vše a tak jsem nezapomněla přihodit i oblečení do společnosti. Když už budu ve městě, kde jsem nikdy nebyla, chci poznat i noční život.
Skoro jsem urvala zip, když jsem se ho pokoušela zapnout.
Ještě makeup, kosmetiku a moje výtvarný potřeby, bez kterých se zkrátka neobejdu.
Dvě tašky a kufr jsem odtáhla ke dveřím. Stihla jsem to tak tak.
Chtěla jsem se jít ještě se všemi rozloučit, co kdybych je náhodou viděla naposled a skončím někde ve sklepě v Yzovo domě, že jo?!
Akorát jsem chtěla jít do kuchyně, kde všichni ještě předtím seděli, ale jen co jsem se otočila, stáli všichni tři v chodbě.
Musela jsem se začít smát, protože brácha už se nadšeně obouval s tím, že půjde se mnou.
Původně jsem chtěla jít sama, ale nakonec jsem mu nechtěla zkazit radost a pomoc s taškama se bude hodit.

Hodiny ukazovali přesně tři.
Otevřela jsem dveře a před brankou viděla černý mercedes.
Hned, jak mě Jakub zahlédl, vystoupil a ukázal vztyčený palec. Asi ocenil mojí dochvilnost.
Věnovala jsem mu úsměv a začala tahat tašky ven. Honza hned vzal tu nejtěžší a hnal se přede mě.
Došli jsme k autu a Jakub hned otevřel kufr.
"Ty se ke mně stěhuješ i s ním?" Ukázal na Honzu.
"Ne, to je můj bratr Honza, strašně toužil tě poznat a nenechal si to vymluvit."
Jakub se usmál a objal mě.
"Rád tě vidím." Políbil mě na obě tváře a pak se otočil na bráchu.
"Čau, Jakub."
Honza mu podal ruku a najednou ten věčně upovídanej zastydlej puberťák vypadal jako malej stydlivej kluk.
"Neboj, postarám se o tvoji sestru jako o princeznu." Mrknul na něj a zase se otočil ke mně.
"Mám se jít představit i těm dvěma dámám za oknem?" Uchechtl se a zamával směrem do okna. Otočila jsem se a viděla v okně kuchyně mamku s babičkou. Protočila jsem oči a aby se neřeklo, zamávala jsem jim taky.
"Třeba příště." Objala jsem bráchu a sedla si do auta na místo spolujezdce.
Jakub ještě jednou podal Honzovi ruku.
"Příště pokecáme." Slíbil mu a Honza jen nadšeně kýval hlavou jak nějaký dement.

Jakub strčil klíčky do zapalování a vyjeli jsme.
"Omlouvám se za bráchu i za..."
Nenechal mě to domluvit.
"Nemusíš, taky bych se bál tě pustit z cizím člověkem."
Nechápala jsem, jak to myslí, ale nechtěla jsem se hloupě ptát a tak jsem raději zůstala z ticha.
"Těšil jsem se na dnešek." Pronesl zničehonic do ticha a otočil hlavu ke mně.
"Já taky." Řekla jsem zcela upřímně.
A víte co? Necítila jsem žádnou nervozitu, byla jsem úplně v pohodě natěšená na nový svět.
....................................................
Pokračování zítra...