Zahulený království

Designer flow

Nevím, jak to Dominik dokázal, ale před redakci dojel asi o pět minut dřív než Jakub.
Zhasla světla a vypnul motor. Hned potom se opřel o volant a pozoroval ulici, ve které se redakce nacházela.
Seděla jsem úplně tiše a slzy se mi nahrnuly do očí. Za malou chvíli uvidím kluka, do kterýho jsem se beznadějně zamilovala, jak se setká se svojí ex.
V hlavě mi dokola zněly jeho slova o tom, jak chce, abych s ním jela k jeho mamince a poznala ji. Přehrávaly se mi všechny ty momenty s ním a bylo mi tak strašně těžko.

"Hele, to je ona." Ukázal Dominik před nás. A měl pravdu, Brigita ve vysokých podpatcích pomalým svůdným krokem přicházela před redakci.
"Nechápu, co na ní vidí. Normální kurva je to."
Dominik si nebral servítky a na Brigitě nenechal nit suchou.
I přestože působila elegantně a na sobě měla věci od předních značek, stejně působila lacině. Připomnělo mi to song od Jakuba Designer Flow. Styl si nekoupíš... O to víc mě zaráželo, co ho k ní táhne.

"Už je tady." Jen, co to Dominik dořekl, rozbušilo se mi srdce a nemohla jsem se ani nadechnout. Před redakcí zastavil Jakubův mercedes. Čekala jsem, že se Brigita pohrne do auta, ale Jakub vystoupil a tím jí nedal šanci.
Okamžitě se vydala k němu. I na tu vzdálenost jsem viděla její ruce s těmi dlouhými rudými nehty, jak se po něm natahují. Vypadala jako chobotnice. Čekala jsem, že jí půjde Jakub naproti, ale v momentě, kdy byla skoro u něj, ji zarazil. Výraz v její tváři se změnil a z obličeje postupně mizel ten široký úsměv.

"Musím blíž." Snažila jsem se potichu otevřít dveře od auta, Dominik se na mě otočil a chytl mě za ruku.
"Počkej, mohli by si nás všimnout. Vem si tohle."
Ze zadní sedačky mi podal mikinu s kapucí a já ji na sebe natáhla. On udělal to samé a pomalu vystoupil z auta. Následovala jsem ho a přitom se snažila z těch dvou nespustit oči.
"Pojď sem ke mně." Natáhl ke mně ruku a když jsem se přiblížila, strhl mě do náruče. Lehce se nakrčil, aby na první pohled nebylo patrné, jak moc je vysoký.
V objetí jsme se přiblížili k těm dvoum. Vůbec je nezajímal okolní svět, o něčem náruživě mluvili a tak si nevšimli, že přes ulici stojíme my s Dominikem.
Když už nás dělilo opravdu jen pár metrů, omotal Dominik kolem mě svoje ruce a přitiskl ke zdi starého baráku.
"Neboj, dělej, že jsme milenci."
Objala jsem ho a sledovala, co se děje na opačné straně.
Mluvili potichu a k nám dolehlo jen pár slov, které nedávaly žádný význam.

Stáli jsme tam ve stínu u vchodu do baráku takhle v objetí možná pět minut, když se najednou Jakub otočil a rozhlédl se kolem sebe.
Jeho pohled mířil přímo na nás. Celá jsem se rozklepala, protože jsem si byla absolutně jistá, že nás musí poznat.
Dominik koutkem oka zkontroloval situaci a když zjistil, že se na nás Jakub dívá, přitiskl mě ještě víc ke zdi, abysme splynuli ve stínu a začal mě líbat.
Během pár vteřin jsem zapomněla, proč jsem tady a hlavně kvůli komu jsem tady. Měla jsem hrát hru na falešné milence a sledovat, co můj přítel dělá uprostřed noci se svojí ex na ulici.
Dominikovy ruce mě držely tak pevně, tělo se pod jeho polibky stalo neovladatelným a kdyby mě nedržel, určitě bych se sesunula k zemi.
Vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že by tenhle polibek nebyl pravý.
Nevím, kolik času uběhlo a ani nevím, co se mezi tím odehrálo přes ulici, ale najednou se Dominik odtrhl.
"Dobrý, už ho nezajímáme."
Místo, abych se podívala na Jakuba, stála jsem jak solný sloup a nemohla svůj pohled odtrhnout od Dominika.
"Vzbuď se, princezno." Usmíval se na mě a rukou mi mával před očima.
Zamrkala jsem a rychle uhnula pohledem.

"Kolikrát ti mám ještě opakovat, že je konec a nezajímáš mě!"
Slyšeli jsme jasně Jakubův hlas. Schoulila jsem se k Dominikovi a vystrkovala hlavu tak, abych viděla, co se děje.
Ulicí se rozlehl Brigity hlas.
"To fakt dáš přednost tý husičce?" Vysmívala se. Bylo mi jasný, že mluví o mně.
Tak já jsem podle tebe husička?
Vztek mnou lomcoval a kdyby mě Dominik nedržel, určitě bych se rozběhla přes silnici a dala jí pár facek.
"Hlavně klid." Zašeptal Dominik a rukou mi přejel po zádech.

"Ještě jednou o ní řekneš špatný slovo a..." Jakub větu nedořekl, Brigita mu nedala šanci.
"Budu si o ní mluvit, jak chci. Beze mě a bez tebe by byla nula. Já jsem ji dala šanci jen kvůli tobě. Tak být tebou, nedělám problémy."
Stála proti němu tím svým arogantním a povýšeným způsobem.
Nemohla jsem ani dýchat a celá rozechvělá čekala, co udělá Jakub.
"Kdybys nepřišel a nežádonil za ní, nikdy bych se ani neobtěžovala s takovou lůzou zahazovat. A mimochodem mi pořád něco dlužíš za moji ochotu."
Přiblížila se k němu a chtěla ho obejmout.
Přes slzy jsem skoro neviděla.
Tak takhle je to...

Jen, co se dotkla jeho ramen, Jakub ji odstrčil.
Chtěla jsem utéct, už víc neposlouchat, ale Dominik mě pevně držel.

"Drž hubu, kurva a poslouchej mě." Jakubův hlas se rozezněl tichou ulicí. Tenhle tón jsem neznala a naháněl mi strach. A očividně i Brigita znejistěla. Odstoupila kousek od něj, ale Jakub po ní stáhl ruku a chytil ji za rameno.
"Co děláš? To bolí." Snažila se vymanit z jeho sevření.
"Je konec. Zapamatuj si to. Budeš se k ní chovat jako ke královně a jestli ne a cokoliv řekneš, najdu si tě."
Brigita sebou začala házet, ale Jakub ji nepouštěl.
"Domluva zněla jinak. Ona půjde na vrchol a ty do mojí postele!" Křičela na něj.
"Žádná taková domluva už není!"

Nemohla jsem se na to víc dívat, Dominik mě objal ještě pevněji a já zabořila hlavu do jeho mikiny.

"Snad ses nezamiloval." Smála se jak šílená.
"Po tom je ti kurva hovno."
Najednou její smích utichl a ona se opět postavila vzpřímeně jako nějaký voják.
"Uvidíme, jak se jí bude líbit, až zjistí, že bez tvojí pomoci je nula."

V ten moment jsem se vytrhla Dominikovi a chtěla vyběhnout, ale na kraji silnice jsem se zarazila, protože po jejích slovech Jakub zvedl ruku a
vrazil Brigitě facku.

Dominik mě chytil a zatáhl zpátky do stínu.
Stála jsem v šoku a nevěděla absolutně co dělat...
....................................................
Pokračování příště...