Zahulený království

V mý lodi jsou díry

Náš pobyt v hotelu se nakonec protáhl na dva dny a dvě noci.
Přes den se k nám přidala Jakubova mamka, vzala si v práci volno a prošla s námi celé město křížem krážem. Dokonce jsme zašli i k ní domů.
Tak, jak měla uspořádanou kancelář, stejně vypadal i její domov.
Vyprávěla o tom, jaké to bylo zůstat sama s dospívajícím klukem a já hltala každé její slovo.
Když nastal čas na odjezd, nechtělo se mi. Oblíbila jsem si ji a myslím, že i ona mě. Slíbily jsme si, že se co nejdříve musíme zase setkat a pokračovat v našem povídání.

Cesta zpátky domů utekla rychle, možná až moc. Ale představa, že tenhle prima výlet nebyl poslední, mě uklidňovala a já se měla na co těšit.
Jen, co jsme přejeli ceduli, upozorňující nás, že jsme v Pardubicích, oznámil mi Jakub, že ještě než pojedeme domů, zastavíme se v cestovce podívat se na nabídku zájezdů Last minute.
Vykouzlil mi tím úsměv na rtech, tak trochu jsem si myslela, že zapomněl a nebo že celé to naše tlachání bral jen jako důsledek hulení, ale on to opravdu myslel vážně.
"Kam by ses chtěla podívat?" Zeptal se, když jsme vystupovali z auta.
Zamyslela jsem se, bylo hodně míst, která bych chtěla vidět a navštívit, ale teď jsem měla v hlavě jen to, že budeme daleko odsud, takže mi to vlastně bylo jedno. Důležitý pro mě byl jen fakt, že tam budeme spolu a nikdo nás nebude rušit.
"Nezáleží kam, ale s kým." Přitiskla jsem se k němu , objal mě kolem ramen. Vešli jsme do vnitra cestovní kanceláře.
Měli jsme štěstí, právě tam nikdo nebyl a tak se nás hned ujal mladý kluk.
"A máte nějakou představu, jaká destinace by vás zajímala?"
Položil na stůl pár katalogů a nechal nás se podívat.
"A co třeba tohle?"
Ukázala jsem na malebné městečko Puerto Rico na ostrově Gran Canaria.
Zaujaly mě hotely vystavené na skále a vůbec celé to místo působilo sympaticky.
Jakub se usmál a aniž by se mě na cokoliv zeptal, otočil svůj pohled na kluka za stolem a zapíchl prst na fotku v katalogu.
"Chceme sem."
Kluk se pousmál a otočil katalog k sobě.
"Skvělá volba. Možnost odletu v úterý odpoledne nebo pokud byste chtěli ještě dřív, tak neděle večer."
Jakub chvíli přemýšlel a zalistoval v mobilním kalendáři.
"Neděle večer by byla ideální."
Překvapeně jsem se na něj otočil, kluk mezitím vstal a odešel pro nějaké formuláře.
"Vždyť máš v sobotu akci, jak to chceš zvládnout všechno?"
Pozvedl obočí a naklonil se ke mně.
"Už jen ta představa, že budu s tebou někde u hotelového bazénu, mě pohání tak, že bych tam snad došel pěšky."
Zasmála jsem se a představila si ho, jak jde s batůžkem přes půlku Evropy někam do neznáma a na okraji pevniny čeká na převozníka.
Ještě jsem chtěla udělat nějaký vtip, když se kluk vrátil zpátky z formuláři a začali jsme vyplňovat důležité údaje.
.........
"Opravdu se mnou nepojedeš?"
Seděla jsem na gauči a zrovna si psala s mojí mamkou, když si Jakub balil věci na sobotní akci.
Nakonec jsem se rozhodla, že s ním nepojedu, potřebovala jsem dostatek času na to, abych se sbalila, koupila věci, které mi chybí a taky se dostatečně vyspala, protože poslední dny jsem trpěla spánkovým deficitem.
"Nezlob se, pojedu příště. Potřebuju se sbalit a tak. Znáš to."
Posadil se vedle mě na gauč a já odložila telefon.
Odhrnul mi vlasy z obličeje a zadíval se mi do očí.
"Taky bych chtěla začít dělat na tom obrazu pro tvojí mamku. A myslím, že tohle bude ideální čas, když tu budu sama."
Přikývl a položil si hlavu na moje rameno.
"To asi jo. Aneta jede s Nikem, takže tu budeš mít klid. Budeš tu hodná, jasný?!"
Zachichotala jsem se a rýpla ho do břicha.
"Nechám si zlobení do Puerta Rica."
Oči mu zajiskřily, možná chtěl ještě využít čas, ale zazvonil zvonek a ten jasně dával najevo, že je tady Ray a přišel čas odjezdu.
Těžko se mi s ním loučilo, ale představa, že jde jen o den a pak nás čeká společně strávený čas, kdy budeme jen my dva, mi to celé ulehčovala.
.......
Vyndala jsem ze skříně kufr a postavila se před velkou skříň. Věděla jsem, že mě čeká pár hodin rozhodování, co si sebou vzít a co mi chybí.
A tak jsem se vydala do kuchyně a začala hledat láhev nějakého dobrého pití. K tomu jsem si pustila muziku a když se pokojem rozlehl Jakubův hlas, sedla jsem si na postel a zaposlouchala se.
Představovala jsem si, jaký to bude, až vystoupíme z letadla a budeme v cizí zemi mezi cizími lidmi.
Představovala jsem si Jakuba na pláži, jak mu moře omývá nohy a on pomalu kráčí dál a dál do vody.
Asi bych snila dál, kdyby mě z mého snění nevyrušil zvuk telefonu, oznamující příchozí zprávu.
Nejdřív jsem si myslela, že je to mamka, ale když jsem zprávy otevřela, vyděsila jsem se.

B.: Říkala jsem si, že bys měla vědět, co koluje po internetu. Hezkou dovolenou. Brigita

Otevřela jsem přílohu a z displeje na mě vykoukla fotka mě a Dominika z našeho místa.
Nebyla to ale žádná ze starších fotek. Byla z našeho posledního setkání.

Kopla jsem do sebe skleničku a šla si na balkon zapálit. Potřebovala jsem tu informaci vstřebat. A hlavně mi ležela v hlavě poslední věta, kde mi Brigita přála hezkou dovolenou. Znamenalo to jedno jediné, že ji to musel někdo říct a ten někdo byl nejspíš Jakub.

Když jsem se tak nějak uklidnila, nalila jsem si další skleničku a došla si pro telefon.

D.: Děkuji za informaci. Myslím, že na netu kolují mnohem zajímavější věci než fotka dvou lidí. Dovolenou si stoprocentně užijeme. Dominika

Položila jsem mobil na stůl a přemýšlela, co dělat dál. Bylo jasný, že to nepůjde víc utajit a že by bylo správný říct, co se stalo a že vlastně vůbec o nic nešlo.
........
Tu noc jsem spala dost neklidně, vlastně jsem toho moc nenapsala. Brigita už na moji zprávu neodepsala. A já byla ráda. Nechtěla jsem jí cokoliv říkat nebo jí něco vysvětlovat. Byla jsem zklamaná, nakonec to byla známá mojí mamky a místo, aby stála při mě, hledala sebemenší věc, aby mě zničila.

Uprostřed noci mě vzbudil hluk na chodbě, kluci i s Anetou se vrátili z akce. Byla jsem ráda, že v pořádku dojeli a že už jsou doma. Alespoň se Jakub trochu vyspí. Sedla jsem si na postel a čekala, až přijde do pokoje.
Netrvalo dlouho a otevřely se dveře.
"Spíš, kotě?"
Když mě viděl sedět opřenou o polštáře, došel ke mně a natáhl se vedle mě.
"Chyběla jsi mi."
Bylo na něm vidět, že má dost a že se potřebuje vyspat.
Pohladila jsem ho po tváři a lehla si k němu.
"Kotě, představ si. Řekl jsem Nikovi, že letíme pryč a..."
Sledovala jsem výraz v jeho obličeji a tušila že to, co mi chce říct, zásadně změní situaci a nejen tu.
"No a Aneta hučela a hučela. Mimochodem slušná megera a v úterý za náma přiletí."
Nevím, jestli jsem se v ten moment tvářila víc zděšeně nebo nešťastně, ale jediný na co jsem se zmohla, byla otazka:
"Kdo? Aneta?"
Jakub se zasmál a se skoro zavřenýma očima řekl to, co nám všem mělo změnit život.
"Dominik  s Anetou."
Víc už neměl sílu říct, protože usnul.

Proč, Jakube? Proč mají letět na stejný místo jako my? Měl to být náš čas. Proč musí to největší pokušení letět s námi?
Jakube... proč?
....................................................
Pokračování příště 😊