Zahulený království

MDMA

Jakub byl muž mnoha tváří.
To, jak působí, když vyleze na stage, asi všichni dobře víte a každý ho vnímáme jinak. Ale v soukromí byl v jednu chvíli veselý bezstarostný kluk, co si užíval kdejakou srandu, aby se hned potom proměnil ve starostlivého muže, pečujícího o všechny své svěřence. Ale nedej bože, když ho někteří neposlechli, to pak byl schopný zuřit jako nasranej fotr a bylo lepší se před ním někam schovat.
A pak tu byly chvilky, kdy jsme byli jen my dva, ale ty se taky dělily na dvě protistrany. Jednu jsem milovala, to byl Jakub hrdina z romantického filmu plného vášně a překvapení a ta druhá byla psycho. Mlčenlivý, neznámý muž jménem Jakub Vlček, zalezlý ve své noře nedostupný pro každého.

Teď tu byl vedle mě hrdina z filmu, který byl plný překvapení.
Jiskra v jeho očích mi dávala jasně najevo, že to bude velký.
Ještě jednou jsem se ohlédla ke dveřím, kterými před malou chvilkou prošel Dominik se svým ledovým pohledem a snažila se soustředit už jen na hrdinu vedle mě.
"Jsem v pohodě." Usmála jsem se na něj a opřela si hlavu o jeho rameno.
Byla jsem ráda, že je tu. Že přišel včas, protože kdo ví, co by se stalo, kdyby nezarachotil klíč v zámku.
"To jsem rád, protože pro tebe mám překvapení."
Zbystřila jsem a čekala, co se dozvím.
"Zabal si věci asi na tři dny. Uděláme si mini dovolenou."
Vytřeštila jsem oči.
Neříkal před chvílí, že nás Dominik nemá čekat dnes večer a teď jsou z toho tři dny?
"Jedeme k Patrikovi na chatu."
Tělem mi projelo malé zklamání. Tak trochu jsem doufala v čas jen pro nás dva, ale to s ním asi nebylo úplně možný.
Jako kdyby věděl, na co myslím, jemně mě chytil za bradu a přitáhl si blíž k sobě můj obličej.
"Patrik mi dal klíče. Je tam krásně. Uvidíš." Líbl mě na čelo a pleskl přes zadek, aby mě popohnal balit.
Vešla jsem do pokoje a postavila se před skříň s oblečením.
Nerozhodně jsem stála před vším tím oblečením a vůbec jsem se nedokázala soustředit na to, co si vzít sebou.
Z chodby ke mně doléhal Jakubův hlas, jak s někým telefonoval. Když hovor ukončil, strčil hlavu do dveří.
"Niko?"
Otočila jsem se jeho směrem.
"Pospěš si."
Přikývla jsem a jako vždycky poslechla.
.............
Měl pravdu. Místo, kde stála Patrikova chata bylo krásný. Venku už byla tma, když jsme k ní přijeli a já se těšila, až to tu uvidím za denního světla.
Jakub vyndal klíče a odemkl.
"Patrik tu není?"
Otočil se na mě a překvapeně zakroutil hlavou.
"Říkal jsem, že mi dal klíče. Půjčil nám chatu, aby jsme měli klid od všech."
Po těch slovech jsem k němu najednou cítila neuvěřitelnou vděčnost a náklonnost. Byl to jeho nápad odjet pryč, kde nás nikdo nebude rušit a kde budeme jen my dva.
Pohladila jsem ho po zádech a vstoupila za ním do dveří.
Prošli jsme celou chatu, aby mi ukázal, kde co je.
V pokoji pro hosty jsme odložili tašky. Stála jsem uprostřed toho pokoje a přemýšlela, jestli Patrik chatu takhle koupil a nebo její vzhled je jeho nápad. Kombinace nábytku byla dokonalá.
Ani jsem si neuvědomila, že stojím s upřeným pohledem na velkou postel.
"Tam si tě dnes večer rozbalim." Objal mě zezadu a šeptal do ucha. Cítila jsem jeho vzrušení. S jemným nátlakem se ke mně přitiskl a pak otočil k sobě.
Jeho dech mě šimral na krku. Vzrušením se nám oboum zrychlil tep.
Objala jsem ho, jeho pohled byl plný něhy.
"Udělám večeři a dáme si něco dobrýho, ok?"
Netušila jsem, že tím něčím dobrým nemyslí jídlo a tak jsem nadšeně souhlasila.

Zůstala jsem v pokoji sama s tím, že si skočím do sprchy a převleču. Mezitím šel Jakub připravit slíbenou večeři.
Byl to jeden z těch výjimečných večeru a tak jsem chtěla vypadat dobře, i přestože jsme tu byli jen my dva. Chtěla jsem se mu líbit, chtěla jsem, aby po mě toužil ještě víc, tak jsem si dala záležet.

Pomalu jsem scházela ze schodů. Jakub už měl připravený stůl, seděl na gauči a čekal, až přijdu.
Přistoupila jsem k němu, sjel mě pohledem a já si to vychutnávala stejně jako, kdyby se mě dotýkal.
Otočila jsem se ke stolu, překvapilo mě, jak rychle tohle dokázal připravit.
"Jídlo jsem koupil, ale zbytek jsem musel udělat sám."
Usmála jsem se. Tvářil se jako malej kluk, který se právě přiznal k podvodu.
"Je to krásný." Pochválila jsem mu jeho překvapení.
Přesunuli jsme se ke stolu a posadili se proti sobě.
Jakub nám nalil víno a já se s chutí pustila do toho koupeného jídla.

Povídali jsme si a přitom do sebe cpali špagety a lá kdo ví co. Cítila jsem se dobře. Konečně po té pauze jsem si zase užívala toho Jakuba jako na začátku.
Nikdo nám nic nenarušoval, dokud mi necinkl mobil a neupozornil mě na příchozí zprávu.

N.: Řekni mi jeden důvod, proč jsi za mnou šla. Nik

Zírala jsem na telefon a v duchu si přála, abych si tu zprávu neotevřela. Ne teď a ne tady. Teď, když jsem zažívala pocit neskonalého štěstí.
Neodpověděla jsem. Neměla jsem slova, která bych mohla použít tak, abych nemusela přiznat to, co cítím.
.........
"Kotě, dej si ještě... Jsi tak nádherná."
Smála jsem se a vzala si nabízenou skleničku.
Měla jsem pořád neuvěřitelnou touhu Jakuba objímat a povídat mu, jak je mi s ním krásně.
Od chvíle, co jsem si vzala tu zázračnou tabletku, kterou přede mě položil, vypadal svět jako z nějakého filmu a já byla hlavní postava.
Smáli jsme se a objímali. Konečky prstů jsem jezdila po jeho těle a pořád mi to bylo málo.
Chtěla jsem víc. Přimáčkla jsem celou ruku a ani to nestačilo. Chtěla jsem se do něj vpít jako inkoust do pijáku. Cítit ho kolem sebe úplně všude.

Klečela jsem u něj, hlavu položenou na jeho nohách a vnímala jen dotyky jeho prstů v mých vlasech. Bylo mi krásně.
"Miluju tě, Dominiko."
Pomalým pohybem jsem zvedla hlavu a otočila se k němu.
Ty hluboký oči, rty, které jsem líbala... Dominiku?

Rychle jsem uskočila. Jakub se na mě překvapeně díval.
S vytřeštěnýma očima jsem ho sledovala, jak se mě snaží chytit a uklidnit.
A pak mi to došlo... Já místo něj viděla Dominika.
....................................................
Pokračování příště... 😉