Zahulený království

Zítra ve tři

Nebyla jsem úplný nováček v hulení. Už několikrát v životě jsem měla tu čest, ale teď to bylo jiné. Vedle mě seděl Jakub. A já se tak trochu bála, aby mě nebral jen jako nějaký další zářez a celé to neschovával za zájem o mojí práci.
Seděli jsme na lavičce kousek od auta a předávali si jointa.
"Víš, jak jsem ti po cestě sem vyprávěl o tom chystaném videoklipu?!" Promluvil do ticha, až jsem nadskočila, jak jsem se lekla.
Přikývla jsem a potáhla z jointu.
"Líbí se mi tvoje nápady. A tenhle klip musí být naprostá pecka. Když ti dám podklady, udělala bys návrhy?"
Málem jsem se v tu chvíli přidusila. Čekala jsem spíš povídání a představení svý práce a ne rovnou návrhy na videoklip.
Pozoroval mě, připadala jsem si jako naprostý tele,  když jsem se snažila popadnout dech.
"Jsi v pohodě?"
Lehce mě poplácal po zádech a opravdu to pomohlo.
"Zaskočil si mě. Myslíš, že jsem ta pravá?"
Tak to jsem asi úplně takhle říkat neměla, že jo. Ale tak nějak mi přišlo fér ze sebe nedělat to, co zatím nejsem... úplného profíka.
"Kdybych o tom nebyl přesvědčenej, nenapsal bych ti. Nemluvě o tom, že by ses mi do toho klipu líbila."
Tak v tu chvíli jsem byla opravdu ráda, že jsem akorát nekouřila, protože bych se stoprocentně udusila.
"Dobře zaplatím." Pokračoval dál.
Natáhla jsem se po flašce vody, která stála na zemi před lavičkou. Jako na potvoru byla tak utažená, že jsem ji nemohla otevřít. Jakub mi ji vzal a uzávěr během vteřiny povolil a podal mi ji zpátky.
"Mám plán. Jestli si můžeš udělat čas na pár dní, vzal bych tě sebou do Pardubic do studia a všechno bysme probrali."

Do Pardubic? Pár dní? Spolu my dva?

V duchu jsem si pokládala otázky a přemýšlela, jestli je vyslovit nahlas. Jestli tuhle nabídku vůbec přijmout? Ale copak se taková šance zahazuje?

"Jestli potřebuješ čas, máš ho do zítřka. Teda už vlastně do dneška." Podíval se na hodinky a pak zpátky na mě.
Zase použil ten jeho rázný tón hlasu, jako kdyby to byl příkaz. Působil na mě tak rozhodně, že aniž bych si to uvědomovala, byla jsem už v duchu rozhodnutá.

"Na kolik dní to vidíš? A kde budu bydlet?"
Usmál se na mě a z jeho výrazu se dal vyčíst pocit vítězství.
"To záleží na tobě, jak rychle dokážeš pracovat. A bydlet můžeš u mě."
Říkal to s takovým klidem, jako kdyby jsme byli stáří dobří známí.
V myšlenkách jsem si představovala, jak asi bydlí a jak vůbec vypadá jeho všední den.
"Samozřejmě v pokoji pro hosty, pokud bys teda nechtěla někde jinde." Mrknul na mě a já cítila, jak začínám rudnout jako rajčátko na sluníčku.
Uchechtl se a odpálil další brko.
"Pro začátek se spokojím s tím pokojem pro hosty."
Změřil si mě pohledem a pozvedl jedno obočí. Vypadal tak přísně a zároveň neuvěřitelně přitažlivě.
"Bereš teda mojí nabídku? Na penězích se domluvíme u mě v kanclu."
Přikývla jsem a vzala si brko z jeho ruky.
Vstal z lavičky a odběhl k auta. Chvilku se lovil v kufru a když se vracel, cinkaly mu v ruce dvě skleničky a láhev šampaňského.
Do ticha se ozvala rána, jak vylétl špunt. Rozlil tekutinu do skleniček a jednu mi podal.
Nic jsem nenamítala, čas s ním mě bavil a upřímně jsem si v duchu přála, aby utíkal, co nejpomaleji.

Seděli jsme tiše vedle sebe na lavičce na kopci nad městem a předávali si jointa z ruky do ruky. Nevím, jak na tom byl Jakub, protože z mého pohledu vypadal úplně v pohodě, za to já už začínala být tak trochu gumová.
"Máš někoho?" Zeptal se najednou a já s absolutním klidem a motajícím se jazykem se mu snažila odpovědět.
"Ano, mamku, tátu, babičku a dva bodyguardy v podobě mých bratrů." Jen, co jsem to dořekla, začala jsem se strašně tlemit.
Přísně se na mě podíval, ale když viděl, že se upřímně směju, přidal se ke mně.
"Asi víš, že takhle jsem to nemyslel, ale jsem rád, že vím něco málo o tvý rodině."
Připadalo mi to strašně vtipný, ale snažila jsem se ze všech sil smích potlačit.
"Jestli se ptáš na vztah, tak svobodná a bezdětná."
Otočil se na lavičce a sedl si tak, aby na mě líp viděl. Naše pohledy se setkaly a jak na mě působil alkohol v kombinaci s trávou, všechny zábrany šly stranou a já měla strašnou chuť ho políbit. Ochutnat jeho rty a dotknout se jeho kůže.

Nevím, jestli to tenkrát cítil stejně nebo mě bral jen jako člověka s nápady, který může přinést něco nového do jeho práce. Ale byla jsem přesvědčená, že už v ten den jsem mu nebyla lhostejná.

"Proč?"
Vůbec mi nedocházelo, na co se ptá.
"Co proč?"
"Proč holka jako ty nikoho nemá? Musí na tebe stát fronty."
Začala jsem hrozně smát. Asi jsem se ho svým smíchem trochu dotkla, protože se zamračil a zapálil si cigaretu. Asi proto, aby se uklidnil. Jeho výraz tváře mě donutil se rychle přestat smát.
"Nevím, asi zatím nikdo nebyl tak dobrý."
Nevím proč jsem plácla zrovna tohle, znělo to asi dost arogantně, ale nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo.
Probodával mě pohledem a já si přála umět číst myšlenky. Chytl mě kolem pasu a přitáhl těsně k sobě. Byla v něm neuvěřitelná síla a odhodlání.
Dělilo nás pár centimetrů, jeho dech se odrážel od mojí tváře a já nasávala vůni jeho parfému.
Přivřela jsem oči v očekávání, že mě políbí.
Naklonil se ke mně a zašeptal mi do ucha.
"Třeba už je blíž, než si myslíš."
Odtáhl se a nechal mě sedět proti sobě.
Nevím, jestli mě to zklamalo a nebo naopak potěšilo, že mě nepolíbil. Ale tělem se mi rozlil takový zvláštní pocit po jeho slovech.
"Myslím, že bysme se měli ject vyspat, zítra nám začíná práce."
Vstal z lavičky a já si začala uvědomovat, že jsem mu vlastně na jeho nabídku kývla a tím pádem musím doma oznámit, že jedu na pár dní do Pardubic spáchat nějaký šílený dílo s tímhle zvláštním týpkem.
Vstala jsem a vydala se za ním do auta.
Zpátky jsme jeli mlčky, až když zatočil do ulice, kde jsme se poprvý setkali, promluvil.
"Kde přesně bydlíš? Nechci, abys tu chodila takhle v noci sama."
Nejdřív mě jeho slova tak trochu nadzvedla, přece mi nebude říkat, co mám a nemám dělat. Ale na druhou stranu mě jeho zájem hřál a těšil.
Ukázala jsem mu, kam má jet.
Zastavil před naším barákem, nechal zapnutý motor a naklonil se, aby líp viděl, kde bydlím.
"Ve tři tě vyzvednu."
Neptal se, prostě jen přikázal, v kolik mám být připravená.
Podívala jsem se na něj, prohlížel si mě a čekal na odpověď.
"Děkuju za hezký večer."
Naklonila jsem se k němu a políbila ho na tvář a pak na druhou. Opětoval mi políbení a aniž bych to čekala, strhl mě do náruče.
Letmo se dotkl svými rty kůže na mém krku a já cítila, jak nasává mojí vůni.
Odtáhla jsem se a pomalu vystoupila z auta, ještě jsem se otočila, abych mu zamávala.
"Zítra ve tři přesně."
Usmála jsem se a zabouchla dveře od auta.
....................................................
Pokračování zítra...