Zahulený království

Anděl strážný má dovolenou

"Až dojede kamera k tobě, zakloníš hlavu a podíváš se na Jakuba."
Poslouchala jsem pokyny a přitom byla myšlenkama na sto honů vzdálená.
Před očima jsem pořád měla obraz Dominika. Ten jeho chladný pohled a úšklebek, když o mě mluvil jako o slavné Yzovo holce.
Přemýšlela jsem, jestli tenhle cejch budu už nosit navždy. Jestli mě i ostatní budou takhle označovat a nebo jestli se najde někdo, koho nebude zajímat, s kým žiju a s kým sdílím postel. Jestli bych vůbec tohle všechno dokázala sama i bez Jakubovo oběti.
"Klapka, jedeeem."
Klekla jsem si na zem a podle pokynů nasadila svůdný výraz a když kamera dojela ke mně, podívala jsem se na Jakuba.

Dali jsme to téměř na poprvé a na konci toho všeho se vzájemně všichni pochválili a poplácali se.
"Byla jsi neodolatelná." Pošeptal mi Jakub do ucha a pevně sevřel kolem pasu.
Byla jsem na sebe pyšná, tohle natáčení bylo úplně jiné než, když doma točím svoje videa. Připadala jsem si jako hvězda formátu Julie Roberts nebo jí podobných.
Měla jsem takovou radost, že jsem ani nepostřehla, že Jakubovi zvoní telefon.
Popošel o kus dál a nechal mě stát samotnou.
"Budeme tam." Zaslechla jsem, jak někomu říká a pak došel zpátky ke mně.
"Kdo to byl?"
Položil ruku na moje rameno a přitáhl si mě k sobě. Dělalo mi dobře, že dával všem na odiv, že patřím k němu, takže jsem si jeho objetí patřičně užívala.
"Brigita."
Jen co jsem uslyšela její jméno, hned se mi naježili všechny chlupy a dala jsem se do pohotovostního režimu.
"Co chtěla?
"Zitra vyjde nový číslo, tak na večer máme přijet. Bude nějakej večírek a ráda by tě tam měla jako tvář Esquiru."
Při představě, že se s ní budu muset zase vidět, se mi udělalo zle. Hnusila se mi o to víc, když jsem věděla, jak Jakuba uháněla. Považovala jsem ji za člověka, který si myslí, že si za peníze koupí cokoliv a kohokoliv. Vztek mnou cloumal a nepomáhal ani fakt, že nebudu mít po boku svýho anděla strážnýho, který teď má na práci úplně jiný věci.
Ale jednou jsem se k tomu upsala a slíbila si, že pro splnění svýho snu udělám cokoliv. Což v tuhle chvíli znamenalo, že za sebe budu muset bojovat sama.

"Proč volala tobě? Jsi snad můj agent nebo bez tebe nedokáže žít?" Vyjelo ze mě.
Jakub se zarazil nad mýma slovama a jeho překvapený pohled mluvil za vše.
"Na to se asi budeš muset zeptat jí."
Ušklíbla jsem se a slíbila si, že až bude vhodná příležitost, určitě se jí zeptám.

Po zbytek dne jsem se snažila tvářit bezstarostně a profesionálně, ale v duchu jsem sváděla boj. Měla jsem sto chutí napsat Dominikovi, jestli by zítra nejel s námi, ale pokaždý jsem ten nápad zavrhla. Pořád jsem si dokola musela opakovat, že má svůj vlastní život, do kterého já nepatřím.

Z natáčení jsme jeli na večeři, ale protože jsme byli oba unavení, brzy jsme se vrátili na byt. Celou tu dobu jsem přemýšlela, jestli se znovu potkám s Anetou a nebo už je pryč, protože nedostala Legit check od Dominika.

"Těším se do postele." Zahalekal Jakub, když se zouval na předsíni. Byla jsem na tom dost podobně, tak jsem se ani nesnažila zjistit, jestli jsme v bytě sami.

Natáhla jsem se na postel, abych srovnala záda a to byla přesně ta chvilka, na kterou Jakub čekal.
Lehl si vedle mě a jemně prsty obkroužil můj obličej, aby mohl postoupit dál. Odhrnul vlasy z mého krku a přisál se rty na holou kůži.
"Celý odpoledne myslím na to, jak z tebe strhám šaty a ošukám tě."
Jeho slovník opět zářil vybranými slovíčky a vzrušení v mém těle stoupalo. Cítila jsem se žádaná a přitažlivá. Byla to moje zbraň a mně neuvěřitelně lichotilo, že mě chce někdo jako byl Jakub.
"Tak na co čekáš?" Zašeptala jsem mu do ucha a natáhla ruce na znamení, že si může vzít, oč žádá.
"Tak se mi líbíš, maličká. Moje poslušná holčička."

Jo, Jakube, kdybys jen věděl, že ta tvoje poslušná holčička vůbec není poslušná...
......
Uprostřed noci mě vzbudila žízeň a protože jsem neměla nic po ruce, byly dvě možnosti. Buď to zaspat nebo se vydat do kuchyně.
Už, když jsem vyšla na chodbu, viděla jsem, že se svítí v obývacím pokoji. To znamenalo jen jediné, že je tam Dominik.
Prošla jsem dveřmi, zamumlala pozdrav a šla dál. Seděl na gauči sám, ta blondýnka jménem Aneta nikde nebyla.
Opřela jsem se v kuchyni o linku a čekala, až se odtočí teplá voda a já si budu moct dodělat pití.
Najednou se zničehonic dotkly něčí ruce mých boků.
V duchu jsem prosila nějakou nadpozemskou sílu, aby to byl Jakub, ale opak byl pravdou. Za mnou stál Dominik.
Sklonil se ke mně, až se jeho rty téměř dotýkaly mojí tváře.
"Mám jet zítra s tebou?"
Nemohla jsem ani dýchat, čekala jsem, že řekne cokoliv, ale že mi nabídne svůj doprovod, jsem nečekala.
Vydechla jsem a chtěla se k němu otočit, když se dotkl mých paží a přitiskl mě k sobě. Rty letmo přejel po mém krku.
Myslela jsem, že v ten moment zešílím.
Konečně se mi podařilo se k němu otočit. Zaklonila jsem hlavu, abych se mu mohla podívat do očí.
Byl zpátky, zase to byl ten jeho pohled plný vášně a láskyplného tepla. Znovu se jeho rty usmívaly tím svým neodolatelným úsměvem.
Dominik byl zase tady vedle mě.
"Tak chceš?"
....................................................
Měla by Dominika nabídku přijmout nebo...? A co se stane na večírku? Dozvíte se příště...