Zahulený království

Brigita

"Bude to krátké povídání o tobě a stručný popis toho, co právě děláš a pár fotek." Brigita seděla naproti přes stůl a s důležitým výrazem mi vysvětlovala detaily jejího projektu.
Očima neustále sjížděla na Jakuba a dělala, jakože je to omylem. Mně to ale neuniklo.
Byla sice jen o pár let starší než on, ale vypadala skvěle. Měla na sobě kostýmek, dokonalé nalíčení a působila tak sebejistě.
Nechtěla jsem si to přiznat, ale žárlila jsem na ní. Jakub si nejspíš všiml mojí nervozity, ale připisoval ji tomu, co se mi stalo a já ho  při tom nechala. Nebudu mu přece vysvětlovat, že se žárlivostí můžu skoro zadusit.
Jakub mě objal kolem pasu a hned, jak jsem ucítila jeho ruku na své kůži, moje sebevědomí vzrostlo.
"Dobře, jdu do toho, ale mám podmínku."
Všichni se na mě otočili a dokonce i Dominik zvedl zrak a odtrhnul se od mobilu. Když jsem si byla jistá, že mě opravdu všichni poslouchají, narovnala jsem se v zádech, jak mi vždycky říkala mamka a spustila:
"Chci fotky ve svým stylu a minimálně na jedné chci kluky."
Brigita si je oba změřila pohledem a do široka se usmála.
Věděla jsem, že mám vyhráno.
Vysvětlili jsme jí, že teď děláme na společném projektu a že čas bysme měli začátkem příštího týdne. Souhlasila a já jí slíbila, že až se Jakub vrátí, podívá se do diáře a dám jí vědět, kdy se setkáme.
Rozloučili jsme se a my se vydali k autu.

"Je divná." Podotkl Dominik a mě to trochu potěšilo, i když bych raději slyšela tohle konstatování od Jakuba. Ale ten mlčel a kráčel se sklopenou hlavou k autu.
"Tak ještě k vám a pak zpátky do Pardubic?" Zeptal se Jakub jako, kdyby neznal plán.
Přikývla jsem a sedla si do auta vedle něj.
"Zdržíme se jen chvilku a já si aspoň sbalím ještě nějaké věci." Chytla jsem ho za ruku a usmála se na něj.
Všimla jsem si, že je nějak zamyšlený, ale nechtěla jsem se ho ptát a tak jsem dělala, že je vše v pořádku. Hlavou mi ale vrtala myšlenka, proč se mu tak nálada změnila a jestli za to může Brigita. Žárlivost se stupňovala a já ji v duchu začala přezdívat Briketa, podle Bergenů z pohádky Trollové.
V duchu jsem si taky slíbila, že si na ni dám pozor.

Doma jsme se zdrželi jen na kávu. Jakub pokecal s bráchou a Dominika se ujala babička. Protože akorát pekla, trávil Dominik čas s ní v kuchyni. Taky když jsme odjížděli, dala mu kus koláče sebou.
Já jsem mezitím mamce odvyprávěla schůzku s Briketou. Měla radost a dávala to taky dost na odiv. Nakonec jsem od ní dostala i peníze, abych si na to focení něco koupila. Hlavně aby to prý bylo vhodné. Raději jsem se tedy nezmínila o té podmínce.
"A ona někoho má nebo je sama?" Nakonec mi to nedalo a začala jsem od mamky vyzvídat.
"Co já vím, tak už je asi rok sama. Chodila s jedním a ten jí zahybal, kde mohl, tak to ukončila a teď je sama. Ani nevím, kdo to byl. Poznala ho taky při nějaký svý akci."

No tak asi je vám jasný, co mě jako první napadlo.
Ale řekla jsem si, že počkám a budu se soustředit na práci a náš vztah s Jakubem.

Myslela jsem, že uvidím i tátu a dojde na další seznamování, ale byl u své sestry a my už museli jet.
.....
"Máme asi dvě hodiny, než dorazí Patrik. Dáme skleničku a brčko?"
Dominik nadšeně kýval a já se přidala.
Byla jsem natěšená na večer, věděla jsem, že tady svoji minulost nepotkám.
To jsem ale netušila, co mě čeká...
....................................................
Omlouvám se, že dnes jen krátce. Ale ještě nejsem úplně fit 🥺
Zítra vám to vynahradím 💗