Zahulený království

Jsi tam?

To ráno, když jsem si uvědomila, že je v bytě někdo další a hlavně, že se nachází v Dominikově posteli, se mi vůbec nechtělo vylézt ven.
A tak jsem dál ignorovala budík, který Jakub nastavil a ani neřekl proč a zachumlala se do peřin.
Jen, co jsem to udělala, ucítila jsem jeho ruku, jak se snaží dostat blíž ke mně.
"Kotě, vstavej!"
Zamumlala jsem něco v tom smyslu, že ani náhodou a přetáhla si deku přes hlavu.
Myšlenkama jsem byla v pokoji naproti a přemýšlela, kdo je tam s ním a jestli jde jen o úlet a nebo něco víc.

"Musíme vstávat, odjíždíme pryč."
Jen co dozněly Jakubova slova až do mého mozku, vystřelila jsem zpod deky a otočila se k němu.
Hlavou mi probleskly všechny možný důvody, proč jedeme pryč. Včera mluvil o jiném bydlení, ale to snad tak rychle nejde. Tak co má v plánu? O ničem nemluvil. Nezbývalo nic jiného, než se ho zeptat.
Pobaveně sledoval moje zděšení a potutelně se usmíval.
"Kam jedeme?"
Nedočkavostí a zároveň nervozitou jsem si okusovala spodní ret. Posadil se na posteli a dál si ruce křížem.
"Víš, jak jsem ti říkal, že budeš hrát hlavní roli v tom videoklipu." Odmlčel se.
Úplně jsem na to zapomněla, v ten moment jsem v duchu začala panikařit, že na to nejsem vůbec připravená a že nemám nic na sebe a vypadám jako strašidlo.
Jakub sledoval výrazy v mojí tváři a vypadal jako, když čte moje myšlenky.
"Nevím, co zaměstnalo tvoji mysl, že jsi na to zapomněla, ale budu doufat, že jsem to já. Takže plán zní takhle... Pojedeme koupit oblečení, pak na oběd a pak na natáčení. Začneme tím, že si dáme kafe."
Políbil mě do vlasů a vyskočil z postele. Tak jako vždycky se na nic neptal, prostě sdělil plán a počítal automaticky s tím, že nikdo nebude protestovat.
"Počkej, vždyť já nejsem žádná herečka. Myslela jsem, že je to vtip."
Snažila jsem se z toho vymluvit, ale Jakub se jen tak nevzdal. Naklonil se ke mně nad postel a odhrnul mi rozcuchané vlasy z tváře.
"A když natáčíš videa, tak nehraješ?"
Zamyslela jsem se a musela mu dát za pravdu.
"No ale..." Chtěla jsem ještě něco poznamenat, ale přitiskl mi ukazováček na pusu.
"Jsou dvě možnosti. Buď budeš v hlavní roli ty a nebo se se mnou v tom videoklipu bude muchlovat jiná." S úšklebkem na mě mrknul a už v ten moment nasadil výraz vítěze.
Představa, že by nějaká kdo ví jaká, si užívala svoji chvilku slávy po boku mýho Jakuba mě nadzvedla a rozpálila do běla. Sáhla jsem vedle sebe a malým polštářkem vzala Jakuba po hlavě.
"Tak na to rychle zapomeň a nech si zajít chuť." Zamračila jsem se a naoko dělala uraženou. Rozesmál se a já v něm viděla najednou malýho kluka, kterýmu se povedl ten největší šprým.
"Tak se mi to líbí. Jen je nenech, ať se ke mně přibližujou." Šibalsky na mě zamrkal a natáhl se pro tepláky.
"Doufám, že ten blb je ještě zalezlej i s tou svojí čubkou." Pronesl, když kráčel ke dveřím. Usmála jsem se na něj, ale popravdě bych nejradši křičela.
Došlo mi, že se s nimi budu muset potkat, pokud už jsou teda vzhůru. Ale doufala jsem, že šli spát pozdě a my stihneme s Jakubem vypadnout dřív, než se otevřou dveře.

O pár minut později už jsme seděli na balkoně a popíjeli kafe. V bytě bylo ticho a klid a já byla šťastná, že ti dva jsou ještě zalezlí.
"Skočím si do koupelny." Oznámil Jakub a kopl do sebe kafe. Hned potom zmizel za prosklenými dveřmi a já zůstala sama na balkoně.
Pozorovala jsem pohyb lidi pod námi a přemýšlela, kam asi všichni jdou. Tady v tom městě na mě všechno působilo jako, kdybych byla v úplně jiném světě. V centru jsem si připadala jak v nějaké světové metropoli a když jsem se vydala opačným směrem od studia, ulice mě dovedli do obyčejného světa, kde to vypadalo jako padesát let zpátky. Staré klasické hospody, zastavárny a výlohy galanterie,  ve kterých visely špendlíkem připevněné silonové ponožky jako největší lákadlo pro zákazníky. Pestrost tohohle města byla neuvěřitelná.

"Ahoj." Cizí hlas mě vylekal natolik, až jsem nadskočila. Otočila jsem se směrem, odkud přicházel a konečně ji uviděla.
Proti mě stála malá drobná blondýnka s dlouhými vlasy velkýma modrýma očima. Přesně taková, jakou jsem si představovala, že Dominik někde schovává. A v ten moment první, co mě napadlo, bylo, že tahle na jednu noc nebude.
"Můžu k tobě?" Ani nečekala, až ji odpovím na pozdrav a už koukala, kam by si sedla.
Přikývla jsem a snažila se, aby si nevšimla, jak si ji prohlížím.
"Jsem Aneta." Podala mi ruku a já ji, ač nerada, musela přijmout
"Dominika." Usmála se a položila si hrnek s kafem na stůl.
"Ty jsi Yzova... Teda Jakuba holka?"
Než jsem stačila cokoliv říct, objevil se ve dveřích Dominik s hrnkem, z kterého šel kouř a vstoupil do hovoru.
"Přesně tak, babe. Tohle je ta slavná Yzova holka." Změřil si mě pohledem a ušklíbl se.
Chtěla jsem něco poznamenat a být při nejmenším stejně jízlivá jako on, ale měla jsem v hlavě vymeteno. Nemohla jsem
se zbavit dojmu, že tohle všechno dělá naschvál a že mu ani na té drobné blondýnce nezáleží, protože ze mě nespoustěl oči a to ani ve chvíli, kdy si sedl vedle ní a ona na něm mohla oči nechat.
Na jednu stranu mi jí bylo líto, bylo vidět, že je z něj unešená a že tak moc touží se se mnou spřátelit, až se mi z toho začalo dělat zle.
Už už jsem myslela, že to nerozdýchám, když se na balkon vrátil Jakub. Přísným pohledem sjel ten páreček, sedící na lavici vedle mě.
"Aaa naší hříšníci. Jakub." Podal Anetě ruku a ona ostýchavě sklopila zrak.
"Já no... Aneta." Koktala a natáhla k němu tu svou. Dominik mlčky seděl dál vedle ní. Koutkem oka jsem si ho prohlédla. Najednou jakoby to ani nebyl on. V jeho očích nebyla žádná jiskra, jen prázdno a chlad.
Takového jsem ho neznala, byl to vůbec pořád ještě on? Ten Dominik, co se smál každý kravině a vymýšlel plány na naší detektivní akci?! Dominik, který byl jako malý dítě a zároveň tak něžný a empatický přítel. Schovával se tam někde za tou maskou ledového krále?
Dominiku, jsi tam?
....................................................
Pokračování příště...