Zahulený království

Spi sladce maličká

"Víš, že se teď tváříš jako můj táta." Smála jsem se a pozorovala Jakuba, který seděl naproti mě a sledoval, jak do sebe házím dalšího panáka.
Byli jsme zpátky na hotelovém pokoji a já si řekla, že ten svůj žal dneska večer utopím.
Ale víte, jak to zpívá Nik...
Všechno snadný zdá se mi
Dokud neprobudím se ráno a se mnou mojí démoni
Hladoví po krvi
Dostávaj se mi do hlavy.
Zkoušel jsem je utopit v chlastu
Ale oni plavali...

Prostě jsem si úplně naivně myslela, že když se naleju a zahulim, že aspoň na chvíli zapomenu.
Omyl...
Bylo to snad ještě horší a navíc přímo přede mnou seděl Jakub a díval se na mě úplně stejně jako můj táta, když je nasranej.

"Můžeš mi říct, co se s tebou stalo?"
Připadala jsem si jako malá holka, která si teď musí vyslechnout nějakej úplně zbytečnej monolog někoho, kdo se považuje za pána tvorstva.

Pod vlivem všech těch omamných látek jsem se zvedla a pomalým krokem došla ke křeslu, na kterém seděl.
Opřela jsem se na bočních opěradlech a naklonila se k němu.
"Neřeš, co se mi stalo a uvolni se. Jsi v křeči a to ti ani trochu nesluší."
Obkročmo jsem si na něj sedla a snažila se srovnat si oči, abych ho viděla jen jednou.
"Zlato, měla by ses vyspat, jinak zítra budeš trpět."
Neumíte si představit, jak mě ten jeho ledový klid rozčiloval.
"Proč bych tě měla poslechnout?" Provokovala jsem vesele dál a přitom se zaklonila, abych se natáhla pro skleničku, která stála na stole.
Samozřejmě ve stavu, ve kterém jsem v tu dobu byla, to šlo dost těžko a já se převážila a nebýt Jakuba, který mě chytil, skončila bych na zemi.
"Ups," vyjekla jsem a začala se šíleně smát.
"A dost." Chytil mě do náruče a bez okolků si mě přehodil přes rameno a odnesl na druhý konec místnosti k posteli.
Tam mě položil a nejspíš doufal, že zůstanu poslušně ležet. Jenže to bych nebyla já, abych neudělala pravý opak.
Jen, co jsem si sedla s tím, že rozhodně spát nepůjdu, že nemám ještě dopito, chytl mě za rameno a svalil znovu do polštářů.
Ještě chvíli jsem se s ním snažila bojovat, ale bylo to marný.
"Jsi zlej."
Zarazil se a zahleděl se mi do očí. Jeho pohled mě vylekal, Nebyl tam ten drsný Jakub, před kterým raději každý uhne jen proto, aby mu náhodou nezkřížil cestu. Byl tam smutný Jakub. Ten snad nejsmutnější pohled, jaký jsem kdy viděla.
"Promiň." Nemohla jsem se na něj dívat, srdce mě u toho bolelo tak moc.
Chtěla jsem věřit tomu, že mě má rád a že to, co udělal s Brigitou bylo jen a jen kvůli mě.
Chtěla jsem věřit na pohádky, kde on je můj ochránce a dbá na to, aby moje cesta byla růžová a bez trní.

Pomalu se ke mně sklonil a já cítila jeho dech na svý tváři.
"Nechci se s tebou hádat. Prosím jdi spát."
Čekala jsem hádku, vztek a křik, ale nic takového se nekonalo. Skláněl se nade mnou zoufalý obyčejný kluk, co si nejspíš nepřál nic jinýho než klid.
Tiše jsem přikývla. Pomalým pohybem mi pomohl z oblečení a přikryl mě dekou.
"Spi sladce, maličká."
Neřekla jsem na to nic. Jen jsem zavřela oči a nechala se hýčkat dotykem jeho dlaně ve vlasech.
Netrvalo dlouho a já usnula.
..........
To ráno jsem trpěla přesně, jak Jakub předpovídal.
Když se mi konečně podařilo otevřít oči, i když jen na malou škvírku. To proto, abych z toho světla kolem neoslepla, Jakub už seděl na posteli a něco sledoval na telefonu
Natáhla jsem ruku a položila si ji na jeho hruď. Přisunula jsem se k němu blíž a zabořila svůj obličej do jeho těla.
"Dobré ráno, kotě. Jak se cítíš?" Odložil telefon na noční stolek a obmotal ruce kolem mého těla.
"Mohlo by být asi i hůř."
Přitáhl si mě blíž tak, aby mi mohl zašeptat do ucha.
"Nech mě ti pomoct."
Vydechla jsem, věděla jsem dobře, co tím myslí. Moje tělo na něj reagovalo úplně stejně jako předtím a to mě vzrušovalo a zároveň děsilo.

"Miluju tvoje tělo." Šeptal, když jsem nahá ležela na bílém prostěradle a on prsty obkreslil každou křivku.
Po jeho slovech se moje vzrušení stupňovalo a já si přála jen jedno jediný.
"Pojď, maličká, udělej se pro mě."
Vzdychla jsem a oddala se mu celá.
................
"V jedenáct musíme být v redakci na ten rozhovor."
Vyskočila jsem a tím skončila naše krásná chvilka. Úplně jsem totiž zapomněla, že se dnes opět setkám s Brigitou a že mě čeká rozhovor pro časopis.
Najednou všechno moje odhodlání bylo ta tam a já v duchu začala panikařit.
Potřebovala jsem Dominika, byl můj doping. Ale nevěděla jsem, jak to mám udělat.
"Ty jsi zapomněla."
No jo, už to tak bude, pomyslela jsem si a snažila se zamaskovat strach, který mě ovládl celou.
"Půjdu do koupelny, ať se připravím."
Jakub mě políbil do vlasů a povolil sevření.
Zabalila jsem se do prostěradla a došla do koupelny.
Pro jistotu jsem otočila klíčem v zámku, abych měla jistotu, že se Jakub za mnou nedostane a postavila se před zrcadlo.

Tak, Dominiko, přišla tvá chvíle. Znovu se musíš postavit té ženské a nebude to lehký, když teď víš, co je zač. Ale jsi o krok napřed, ona neví, že ty víš.
Tak se rychle vzpamatuj a dokážeš jí, že ona je ta poslední, kterou bys mohla někdy potřebovat.
Ty jsi poklad!
....................................................
Jaké bude setkání Dominiky a Brigity? To se dozvíte zítra.
Děkuju za vaší podporu, jsem ráda, že vás příběh baví a těšíte se na další díly.
Já vám můžu slíbit, že se v něm stane ještě spoustu věcí... 💗