Zahulený království

Michal

"Bylo mi pouhých sedmnáct let a myslela jsem, že to je láska na celý život."
Jakub se zamračil, ale poslouchal dál, nepřerušoval mě a já za to byla vděčná.
"Michal měl všechno, co si jen může mladá holka přát. Pěkný auto, byt, postavení. Svým chováním okouzloval okolí a všechny kolem mě očaroval. Rodiče si ho zamilovali. Chodil k nám na nedělní oběd, zůstával na večeři a někdy mohl i přespat. A tak se tak nějak předpokládalo, že spolu budeme i po škole."
Všichni seděli s upřeným pohledem na mě. Jakub mě držel za ruku, jeho stisk chvílemi slábl, když jsem o Michalovi mluvila jako, kdyby byl Bůh.
Ale nikdo mi neskákal do řeči, nikdo nekomentoval. Všichni jen poslouchali.
Napila jsem se a Dominik mi nabídl cigaretu. Nedůvěřivě jsem se na něho podívala. Vždyť se už několik let nesmí uvnitř hospod kouřit.
Ukázal k ostatním stolům.
Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla, že místní štamgasti nějaký zákony mají, víte kde.
Vytáhla jsem nabízenou cigaretu a zapálila si.
"Povídej dál, kotě."
Jakubův stisk opět zesílil a já s dalším nádechem spustila.
"Po škole jsem šla s Michalem hned bydlet. Dělala jsem dál u něj v kavárně a snila si svůj sen. Často jsem mu o něm říkala. Ale neposlouchal a nebo se smál. Většinou mi řekl, že influencer je pro něj člověk, kterej nechce makat a tak ze sebe dělá cvičenou opičku a předvádí se. A to je jen jedna z mnoha vět."
Odmlčela jsem se, abych se napila.
"Pak jsme jednu neděli seděli u nás doma a mamka přišla s tím, že mě přihlásila do soutěže o tvář nějakého časopisu. A já, i když jsem nikdy netoužila být slavná modelka, jsem jásala a v hlavě se mi rodil nápad, že někdy za svým snem musíme jít oklikou."
Musela jsem si dát pauzu, věděla jsem, co bude následovat. Jakub jako, kdyby to vycítil, objal mě a pohladil po zádech.
Kopla jsem do sebe panáka a zapálila si cigaretu.
"Ten večer jsme odjeli domů. S radostí jsem otevřela víno a myslela si naivně, že to oslavíme. Michal se u rodičů tvářil tak nadšeně. Jenže skutečnost byla jiná."
Aniž bych chtěla, slzy se mi začaly kutálet po tváři. Můj brácha sklopil hlavu a pohladil mě po ruce. Jakub si nervózně přešlapoval pod stolem a Dominik do sebe kopl panáka a podal mi papírový kapesník.
"Z toho večera si pamatuju jen to, že láhev s vínem skončila na podlaze. Udeřil mě pěstí do obličeje, řval na mě, že se nikde ukazovat nebudu. To bylo poprvé, co mě uhodil."
Jakub mě vzal do náruče a pevně mě objal.
"Neboj, maličká, už se k tobě nepřiblíží."
Chvilku jsem tak seděla a užívala si bezpečí Jakubovo náruče. Pak jsem se odtáhla a pokračovala. Musela jsem jim to říct teď a tady.
"Zmlátil mě ještě několikrát. Buď se mu nelíbilo, jak se na mě zákazník usmíval nebo jsem byla moc dlouho u stolu. Ale pak se omlouval a prosil. A já mu uvěřila."

Všichni mlčeli a dívali se na mě. V Jakubových očích se leskly slzy.
"Je mi to tak líto, princezno." Ozval se Dominik a natáhl se přes stůl, aby mě pohladil.
Usmála jsem se na něj a dotkla se jeho ruky.
"Nechte mě to doříct, prosím."
Dominik se posadil na svoje místo.
"Poslední noc přišel domů a tvářil se naštvaně. Ptala jsem se, co se stalo. Podíval se na mě a já z jeho výrazu  vyčetla, že je zle. Řval na mě, že jsem k ničemu a že jsem štětka. Pak mě strčil, upadla jsem a bouchla se do hlavy. Vše bylo jako v mlze. Kopal do mě a bušil pěstmi, než se kolem mě rozprostřela tma. Víc nevím. Když jsem se vzbudila, byla jsem v nemocnici. Doktor mi s lítostí oznámil, že útočníky nenašli a že jsem bohužel o miminko přišla."
Slzy se mi nahrnuly do očí a při tý vzpomínce jsem se rozklepala.
"Jaký útočníci?" Ptal se Dominik. Jakub mlčky seděl a svíral mě v objetí.
"Dotáhl jí ven na ulici a sehrál to, že ji přepadli a okradli." Vysvětlil mu Honza.
"Byla jsi těhotná?" Zašeptal Jakub.
"Nevěděla jsem to."
Položila jsem si hlavu na jeho rameno a dívala se před sebe.
Ulevilo se mi, když jsem jim to řekla, ale strach z něj byl silnější.
"Udali jsme ho za domácí násilí. Ale vyvázl jen s podmínkou a zákazem se přiblížit." Doplnil Honza. Nakonec jsem byla ráda, že je tady.
Jakub dopil a přehodil přes mě svoji bundu.
"Myslím, že už pro dnešek stačilo. Půjdeme. Potřebuješ klid. Ale myslím, že bys měla tu nabídku od Brigity na focení přijmout. A my se vyfotíme s tebou, viď bro."
Dominik se jen usmál.
....................................................
Miláčci moji 💗 omlouvám se za tu pauzu. Jsem nemocná a vůbec jsem nemohla psát. Snad už bude líp. Vynahradím vám to. Slibuju 💗💗💗