Zahulený království

Zlobíš se?

"Asi bys měla jít za ním." Se sklopenýma očima a obličejem schovaným v dlaních vypadal jako malej nešťastnej kluk.
Položila jsem tužku na stolek a ještě chvíli zůstala stát na místě.
Vždyť jsme přece nic neudělali, jen jsme zabíjeli čas a smáli se. Proč byl Jakub tak podrážděný? Snad si nemyslel, že mezi námi něco bylo.

Ještě jednou jsem sjela Dominika pohledem. Seděl pořád ve stejné pozici se stejně smutným výrazem.
"Byla to ale sranda, že jo?"
Konečně zvedl oči. Nejdřív se na mě překvapeně díval, ale pak se mu rty doširoka roztáhly a do očí se mu vrátily ti malí ďáblíci.
"To teda."
Přesně to jsem chtěla slyšet. Chtěla jsem se totiž ujistit, že nejsem jen já takový blázen a že jsme se tu krátkou chvilku bavili oba dva.
I když mě někdy hrozně vytáčel, přesto mě chvilky s ním bavily. Byl jako můj brácha, s kterým můžu dělat kraviny a smát se úplným blbostem. Ale zároveň je citlivý a umí pochopit, když se necítím úplně dobře.

Mrkla jsem na něj a zmizela v chodbě. Nechala jsem ho tam sedět samotného a šla za Jakubem, abych ho ujistila, že se opravdu nic nestalo. A že jsme si jen krátili čas čekáním na něj.

Zaťukala jsem na dveře jeho pokoje a bez váhání vešla dovnitř.
Stál akorát před skříní. Na sobě měl jen kalhoty a jinak byl do půl těla nahý.
Při pohledu na jeho potetované tělo mě rázem došla slova a všechno, co jsem si plánovala mu říct, bylo zapomenuto.
Ani nezvedl oči, aby se podíval, jestli jsem to opravdu já. Stál dál s pohledem upřeným do skříně a ani se nepohnul.
Každou další vteřinou, s každým dalším nádechem jsem víc a víc toužila po tom se ho dotknout.
Pomalu jsem došla až k němu a stoupla si za něj. Bála jsem se stát přímo proti němu, měl zase ten svůj přísný výraz v obličeji a já nechtěla zažít tváří v tvář odmítnutí.
Položila jsem dlaň na jeho záda, byl napjatý a já vycítila, že se snaží ze všech sil, aby ve své uraženosti nepolevil.
Položila jsem i druhou ruku na jeho záda, nadechl se a já pomalu jezdila nahoru a dolů. Cítila jsem, jak napnutí polevilo.
Pomalým pohybem jsem kolem něj obmotala svoje ruce a tím jsem se obličejem přiblížila k jeho nahé kůži. Moje rty se zlehka dotkly jeho zad. Znovu se nadechl. Teď už jsem si byla skoro jistá, že mám vyhráno.
Znovu a znovu jsem ho políbila, od krku směrem dolů. Jeho dech se zrychloval při každém polibku.
Najednou se otočil a chytl mě za ramena. Dívala jsem se do jeho očí, ve kterých pořád byl hněv, ale už ne tak velký, už se mísil s touhou.
Prudce se ke mně sklonil a začal mě vášnivě líbat, až jsem nemohla popadnout dech.
Když se ode mě konečně odtrhl, vydechla jsem. Rukama jsem jezdila po jeho zádech. Tak strašně moc jsem ho chtěla.
Chytl mě za ruce a zvedl mi je nad hlavu. Svlékl mi tričko a odhodil ho stranou na zem.
Stála jsem před ním jen v podprsence, kterou během krátkého okamžiku rozepl a sundal. Naše těla se dotkly. Vyšlo ze mě krátké vzdychnutí.
Jakub na nic nečekal, chytl mě pod zadkem a vzal do náruče. Obmotala jsem nohy kolem jeho pasu a pevně se ho chytla.
Došel se mnou až k posteli, na kterou mě položil. Chvíli si mě prohlížel a prsty jezdil po těle. Když se jeho ruka dotkla okraje tepláků, rychlým pohybem je ze mě sundal společně s kalhotkami a já před ním zůstala nahá ležet na bílém prostěradle.
Natáhl se k nočnímu stolku  a ze šuplíku vyndal kondom. Sedla jsem si a pomohla mu z kalhot. Při pohledu do jeho klína se mi zrychlil tep.
Povalil mě zpátky na postel a roztáhl nohy.
Výdech, nádech... Opakovala jsem si pořád dokola, protože v té euforii jsem zapomínala dýchat.
Lehl si mezi moje nohy a sklonil se nade mnou.
Nechtěla jsem už čekat, musela jsem ho cítit uvnitř sebe. Jako kdyby si přečetl mé myšlenky, vnikl do mě a zrychlujícími pohyby dával jasně najevo, kdo je tady pánem.
I když to trvalo jen chvíli, bylo to tak intenzivní, že jsem po našem sexu na usmířenou nehybně ležela a usmívala se jako nějaký blázen.
Ale tak či tak mi chyběl jeho hlas. Od chvíle, co jsem přišla do pokoje, ani jeden z nás nepromluvil.
"Jakube?" Začala jsem pomalu a tichým hlasem.
"Hmm." Ozvalo se vedle mě.
Lehla jsem si na bok a s provinilým pocitem se na něj podívala. Věděla jsem, že jsem nic špatného neudělala, ale i přesto mě trápily výčitky.
"Ještě se zlobíš?" Zašeptala jsem a prsty mu přejela po těle.
"A měl bych?"
Jeho otázka mě překvapila.
"Vypadal jsi tak."
Stočil svůj pohled na mě a rukou mě chytil za vlasy tak, že jsem se nemohla pohnout. Nedržel mě silou, ale s takovým tím důrazem.
"Jsou věci, co se mi nelíbí. Myslím, že ani tobě by se nelíbily. Jak by ses cítila ty, kdybys mě našla třeba s Brigitou zhulenýho v pokoji?"
Pozvedl obočí tak, aby svoji otázku ještě víc zdůraznil.
Měl vlastně pravdu. Ale proč zmínil zrovna ji? Proč nemluvil o nějaký random holce? Líbila se mu?
Znovu se mi před očima odehrálo to setkání jako nějaký film.
Jak se na něj dívala a jak se Jakub choval tak zvláštně.
"Proč mlčíš?"
Z myšlenek mě vyrušil Jakubův hlas.
Zadívala jsem se mu do očí. Byl tam jakýsi výsměch nebo nevím, jak to pojmenovat. Ale něco takového jako, kdybyste řekli: Vidíš, dostal jsem tě. A teď mluv!
"Promiň." Na víc jsem se nezmohla.
"Měli bysme se připravit, už máme zpoždění."
Úplně vyignoroval, že jsem se mu omluvila a vylezl z postele ven.
Šla jsem hned za ním. Hodila jsem na sebe triko a tepláky a beze slova odešla do svého pokoje.

Rozbrečela jsem se hned, jak jsem za sebou zavřela dveře.
Nemám ráda nejistotu. A té jsem teď byla plná.
Otevřela jsem skříň, kde jsem měla své věci a vybírala.
V duchu jsem se rozhodla, že na sobě nedám svoji nejistotu znát. Vždyť jsem přeci nic neudělala.
Dnes večer budu vypadat jak bohyně!
....................................................
Pokračování příště 💗