Zahulený království

První bod z plánu

Stála proti mě a snažila se svým širokým úsměvem a napřaženýma rukama ke mně vyvolat dojem, že je snad má nejlepší kamarádka.
Ale obě jsme věděly svoje.
Pomalým krokem jsem došla k ní a s předstíraným nadšením jsem ji objala.
"Áaa má krásná Dominika." Olíbala mi tváře a s rukama položenýma na mých ramenou si mě prohlížela. "Vypadáš dokonale, jak to jen děláš. No jo mládí..." Hlasitě se zasmála a stočila svoji pozornost na kluky. Dominik se snažil vyhnout se objetí, ale nejspíš nechtěl budit rozruch a tak nasadil stejně falešný úsměv jako já a přivítal se s ní.
Jakub stál vedle mě a mračil se, co to jen šlo.
"Jakube, ty máš dnes zamračenou náladu? S takovým skvostem vedle sebe by ses měl usmívat." Rýpla si a nespustila z něj oči.
Podívala jsem se na Dominika, který jen zakoulel očima na znamení, že je Brigita den ode dne trapnější.
"Myslím, že moje nálada nebude hlavním tématem rozhovoru, takže bych ji neřešil." Odsekl Jakub a usadil se na křesle v aule.
Brigita se zklamaně otočila a vzala mě kolem ramen.
"Pojď drahoušku, pustíme se do toho."

Bylo mi špatně z každého jejího oslovení a vůbec z celé její společnosti. Nejradši bych se otočila a vypadla. Ale nemohla jsem to tak snadno udělat. Měla moje fotky a tahle příležitost byla skvělý start k mému cíli.
I když jsem byla přesvědčená, že bych to zvládla i bez ní. Akorát by mi to trvalo mnohem dýl.

Rozhovor trval asi hodinku a točil se kolem mojí práce influencerky.
Ke konci si nechala zavolat i Jakuba, aby představil projekt, na kterém jsem se podílela a byl takové naše společné dítě.
Seděla jsem opřená v křesle a sledovala je oba.
Kdybych je včera neviděla spolu stát uprostřed noci v prázdné ulici, myslela bych si, že se sešli dva neznámí lidi. Oba se chovali jako opravdoví profíci a já si připadala jako, kdybych si to snad celý vymyslela.
"Chcete vidět včerejší fotky?
Přikývla jsem a nahnula se blíž ke stolu, abych viděla na obrazovku počítače, který stál na stole.
Brigita otevřela složku s názvem Dominika a s úsměvem rozklikla první fotku. Najednou se mi zdál její úsměv upřímný bez jakékoliv falše.
"Podívej, tuhle chci na titulní stranu.'
Ač to možná bude znít dost samolibě, ta fotky mě uchvátila. Dlouhé bílé šaty, které symbolizovaly nevinnost ve mně vyvolaly vzpomínky na den, kdy jsem s Dominikem stála na břehu a sledovala labutě. Znovu jsem slyšela jeho slova, když vyprávěl o labutí věrnosti.
Před očima se mi vykreslil jeho obličej s tím zasněným výrazem a já si přála vrátit se zpátky do toho dne, do toho okamžiku, kdy jsme byli tak blízko a zároveň daleko.
"Jsi překrásná, kotě." Vydechl Jakub a bez ohledu na Brigitu, si mě přitáhl k sobě. Cítila jsem jeho teplé rty ve vlasech. Najednou byl zpátky můj Jakub, s kterým mi bylo tak krásně.
Brigita se otočila od počítače a se svým doširoka otevřeným úsměvem se na nás podívala.
"Říkala jsem přeci, že tohle bude bomba a já se nemýlím."
Její pohled visel na Jakubovi jako kdybych tam ani nebyla.
Až teď jsem si všimla její červené tváře a vzpomněla si na noční událost. Musela to být pořádná facka.
A věřte mi, že když jsem byla tak blízko její osobě a viděla to, co se skrývá pod tou maskou, měla jsem chuť jí vrazit i z druhé strany. Ale tím bych pokazila úplně všechno.
"Co se ti stalo, Brigito?" Na tváři jsem si zaťukala prstem, aby pochopila, na co se ptám.
Vylekaně na mě upřela pohled. Poznala jsem, že přemýšlí, co říct. Jakub dál seděl a sledoval počítač, na kterém byla pořád ještě otevřená moje fotografie.
"Alee ani se neptej. Taková malá domácí nehoda, to nestojí za řeč."
Usmála se a chystala se otevřít další fotky.
Musela jsem pryč, už jsem byla dost dlouho v její přítomnosti.
"Dobře, tak na sebe dávej pozor. Tyhle nehody jsou zrádné. Vím, o čem mluvím."
Jakub sklopil zrak, snažíc se ze sebe udělat neviditelného.
Postavila jsem se za něj a dlaněmi se dotkla jeho ramen.
"Myslím, že už půjdeme. Jedeme ještě ke mně domů navštívit ty mý blázny a pak nás čeká cesta domů."
Udiveně si mě změřila pohledem.
Ano, to byl můj záměr, aby se dozvěděla, že už nebydlím jako malý děcko s rodičema, ale že sdílím bydlení s Jakubem.
Toho jsem ani nemusela přemlouvat. Vstal hned, jak jsem větu dopověděla.
"Počkej, ty už nebydlíš s rodičema?" Zeptala se a těkala očima mezi mnou a Jakubem.
A to byla moje chvíle.
Nasadila jsem svůj nejlepší úsměv, sklonila se k Jakubovi a políbila ho na tvář. Hned toho využil a chytil mě za ruce.
"Kdepak Brigit, přestěhovala jsem se do Pardubic tady k mýmu příteli. Viď, lásko?" Znovu jsem se k němu naklonila, abych viděla do jeho tváře.
"Přesně tak." Po těch slovech vstal a ovinul ruku kolem mého pasu.
Vychutnávala jsem si ten její výraz. Tak strašně bych vám přála vidět, jak se tvářila.
A Jakub? Usmíval se. Jako kdyby cítil úlevu a pocit vítězství nad touhle bestií.
Neřekla na to nic. Seděla si za tím svým drahým stolem a mlčky nás sledovala.
"Ozvi se, až to budeš mít připravené ke schválení. Jo a mamku budu určitě pozdravovat."
Její pohled jsem na sobě cítila přesně do tý doby, než se za námi zavřeli dveře.
Svůj první bod z plánu jsem zvládla, bylo to 1:1. Cítila jsem pocit vítězství, ale jen do té doby, než jsem zahlédla Dominika v aule...
....................................................
Pokračování příště  💗