Zahulený království

Rychlý spád

"Nechceš už to nechat být?"
Jakub se nade mnou skláněl mezitím, co jsem jezdila tužkou po papíře sem a tam.
Byl skoro večer a já pořád seděla na gauči ve studiu, popíjela víno a kreslila nápady, který spontánně přicházely.
Kluci mezitím pracovali na posledních detailech tracku, takže jsem většinu času strávila sama. Nevadilo mi to, spíš jsem byla naopak ráda, protože v jejích přítomnosti jsem se nedokázala soustředit.
A svojí práci jsem chtěla udělat do posledního detailu dokonale.
Navíc jsem přemýšlela o nabídce, o které mi odpoledne řekla mamka a já chtěla tuhle spolupráci s Jakubem použít jako svůj top projekt, takže jsem si nemohla dovolit žádnou chybu.

Jakub mě zezadu objal a políbil do vlasů.
"Dej mi ještě chvilku."
Obešel gauč a sedl si vedle mě.
"Vypadá to skvěle." Vzal do ruky papíry ze stolu a prohlížel si obrázky, které až na pár detailů už byly hotové.
Původně jsem je nechtěla ukázat dřív, než to bude kompletní, ale na druhou stranu on rozhodoval a tak jsem ho nechala, aby se k tomu vyjádřil ještě dřív.
"Jsi neuvěřitelná."
Zvedla jsem zrak od rozdělané práce a podívala se na něj.
Líbilo se mi, s jakým zájmem si prohlíží moje výtvory. Jelikož on byl člověk, který měl můj obdiv, tím pádem byl pro mě jeho názor a hodnocení důležité.
"Děkuju. Snad to i ve finální podobě bude dobrý."
Položil papíry zpátky na stůl a opřel se o opěradlo gauče. Pohladil mě po tváři, odhrnul mi vlasy a zastrčil za ucho.
Každý jeho dotek jsem cítila po celém těle. Nebyl jediný centimetr, kam by se nedostal a přitom stačilo jen se ke mně přiblížit.
"Až konečně položíš tužku, rád bych tě vzal na večeři."
Musela jsem si přiznat, že mám hlad. Celý den jsem se jídla nedotkla a vlastně v zápalu práce na něj ani nepomyslela.

"Slyším slovo jídlo?" Ozval se Dominik ode dveří.
Ani jsem netušila, jestli je pořád tady a nebo odešel.
Bylo jasný, že jak se tu sešli, pro mě práce skončila.
"Jdi do prdele, Citto. Myslíš taky někdy na něco jinýho?" Smál se Jakub a naoko se tvářil rozčíleně.
"Byl bys asi dost překvapenej, na co všechno dokážu myslet." Zachechtal se Dominik a rozvalil se v křesle naproti.
Všimnul si mých kreseb a naklonil se nad stůl.
"Ty vole jsi fakt dobrá."
Změřila jsem si ho pohledem, abych se ujistila, jestli to myslí vážně. Se zaujetím prohlížel papír po papíře a přitom nevěřícně kroutil hlavou.
Byla jsem na sebe pyšná, jejich slova mi lichotila a já se tak mohla ještě víc ujišťovat, že to, co dělám, má smysl.

Nakonec vzal Jakub Dominika na milost a nabídl mu, jestli nechce jít s námi na večeři. Bylo jasný, že na odpověď nebude muset dlouho čekat.
Nevím, jestli jsem byla ráda a nebo spíš cítila zklamání. Na jednu stranu jsem se těšila, že budeme s Jakubem spolu sami, ale zároveň jsem cítila, že by mi přítomnost toho protivy chyběla.
......
"Já prasknu." Vydechl Dominik, když se rozvalil přes celou židli.
Aby taky ne, snědl toho tolik jako já za tři dny. Nechápala jsem, kam se to do něj vejde.
"Jsi prase, Citto." Komentoval jeho počin Jakub a já vyprskla smíchy.
"Jednou sežere celý milion plus." Pokračoval a Dominik stále v té samé pozici se spokojeně usmíval.
"Seš kretén." Na víc se nezmohl, byl rád, že se vůbec natáhne pro skleničku s pivem.
"Jaký je plán na zítra?" Změnila jsem téma, abych měla představu, jak bude probíhat další den. Měla jsem ráda, když jsem dopředu věděla, co mě čeká a mohla si vše naplánovat.
"Zítra volno?" Uculil se Jakub a chytil mě za ruku.
To samozřejmě neuniklo pozornosti Dominika.
"By ses taky furt válel."
Jakub si ho změřil pohledem a ukázal mu zvednutý prostředníček.
"Pozítří musím říct mámě, jak jsem se rozhodla."
Jakub se na mě podíval a já si všimla, jak se mu pomalu zvedají koutky úst do úsměvu, který už jsem znala a znamenal jen jedno jediný a to, že dostal nápad.
"Babe, v pátek přijede Patrik, takže tu musíme bejt. Co kdybysme zítra zajeli k tobě domů."
Vytřeštila jsem oči. Čekala jsem všechno možný, ale že se Jakub sám pozve do spárů mojí rodiny, by mě ani ve snu nenapadlo.
Dominik na něj zíral asi úplně stejně jako já.
Nadechla jsem se, abych se zeptala, jestli to myslí vážně, akorát ve chvíli, kdy začal Jakubovi zvonit telefon.
"Promiň, kotě. Budu hned zpátky."
Proklouzl kolem Dominika a zmizel na druhém konci restaurace.
Seděla jsem a nechápavě sledovala Dominika.
"Já nestačím zírat." Prohodil a hodil do sebe celý obsah skleničky.
"Nejsi sám."
Vůbec jsem nechápala, co se to děje. Všechno nabralo takový spád, až mě to trochu děsilo.
Ne, že bych byla nějaká posera, ale víte jak. Ještě týden zpátky jsem byla svobodná holka, která měla svoje sny, ale nenapadlo by jí, že jedna večeře otočí celý její život.
"Měla bys to přijmout, jinak s ním nebude řeč. Když si něco umane, je těžký mu to vymluvit."
Podívala jsem se na Dominika a z jeho výrazu pochopila, že to myslí vážně.
Chtěla jsem se ještě na pár věcí zeptat, ale všimla jsem si, že se Jakub vrací.
"Promiň. Volal Patrik, dorazí v pátek večer." Posadil se vedle mě a položil ruku kolem mých ramen.
"Tak jak zítra? Mohli bysme v Praze přespat. A ráno jet zpátky."
Viděla jsem, jak mě Dominik pozoruje a čeká, co odpovím.
"Musím dát mamce vědět, aby s náma počítala."
Jakub přikývl a napil se. Spokojeně se opřel o lavici. Vytáhla jsem mobil z kabelky a našla v kontaktech mamku. Vytočila jsem její číslo a čekala, až telefon zvedne.
V první chvíli si myslela, že už se vracím domů a tak byla trochu zklamaná, že zase odjedu. Ještě víc byla překvapená z toho, že se mnou přijede Jakub, ale když jsem z dálky slyšela babičku, že má radost, nervozita ze mě spadla.
"Bude nás čekat." Schovala jsem telefon a koutkem oka šlehla po Dominikovi, který se spokojeně usmíval.
"Bude vás hodně srát, když pojedu s váma? Mohli bysme večer někam vyrazit. Pařba v Praze." Jiskřičky v jeho očích div nezažehly požár.
Jakub zvedl oči v sloup a podíval se na mě. Musela jsem se začít smát. Dominik mi přišel jak malý dítě, který máte pořád za zadkem a bez vás se nehne.
A musím přiznat, že mě to začínalo bavit.
"Za mě klidně." Prohodila jsem a cítila, jak mi Jakub sevřel ruku.
"Nesnáším tě, Citto."
Dominik se začal smát, až polevil i Jakub a všichni jsme se začali těšit a plánovat naší společnou pařbu v Praze...
....................................................
Omlouvám se za včerejší výpadek, nestíhala jsem. Slibuju, že zítra vám to vynahradím 💗
Můžete se těšit... Co se stane v Praze? A jak dopadne návštěva u Dominiky rodičů?