That's not really

3.kapitola

Celý týden jsem se Willem vídala jen v nejnutnějších případech - jídelna, chatka. Měli jsme totiž tréninky zatím odděleně. Nehádala jsem se ním ale byla jsem na něj hnusná a jsem si toho vědoma. Nejhorší je, že mám příšerný zmatek v pocitech. Každý večer usne dříve než já a já se musím koukat jak spí. Je roztomilé jak pravidelně oddechuje. Netuším co se se mnou děje.
Uvnitř bych na něj chtěla být milá ale navenek jsem pořád stejná.
Je toho na mě moc, sice si to nechci přiznat, ale už moc dlouho to nevydržím se k němu takhle chovat.

Zazvonil mi budík a já neochotně vstala z postele. Willem to ani nehnulo. Vzala jsem si taštičku s ranní hygienou a zamířila do koupelen.
Ještě tam nikdo nebyl. Po pěti minutách přišla Emma. Jediné jí jsem řekla o svých pocitech.

,, Dobré ráno!" pozdravila mě vesele.

,, Dobré" odpověděla jsem jí.

,, Pořád stejný?" je mi jasný že se ptala na mě a Willa.
Jen jsem smutně přikývla. Je mi ze mě špatně.

,, Beth, takhle už to ale dál nejde. Musíš s tím něco udělat." řekla naléhavým hlasem.

,, Já vím. Snažím se." řekla jsem potichu. Obejmula mě. Já jsem ji taky stiskla.

Přesně tohle jsem teď potřebovala.Odtáhly jsme se od sebe a mlčky zamířily k chatkám. Otevřela jsem dveře a zjistila, že Will ještě spí. Chci se převléknout, takže musí pryč.

,, Wille!" zařvala jsem mu u ucha.

,, Co je?" řekl ranním chraplavým hlasem, po kterém mi naskočila husí kůže. Co se to se mnou ksakru děje?

,, Vstávej! Chci se převlíknout!" vyštěkla jsem ošklivěji, než jsem měla v plánu.

Zamračil se a odešel z chatky. Sedla jsem si na postel a zhluboka dýchala. Zase jsem to posrala.
Nakonec jsem se postavila a přešla ke kufru. Vytáhla jsem z něj čisté černé spodní prádlo, riflové minikraťasy a bílé tílko s námořnickými proužky. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a do kapsy jsem si strčila svůj mobil. Vyšla jsem z chatky.

,, Můžeš!" ušklíbla jsem se a on mě jen probodl pohledem. Trochu mě píchlo u srdce. Ale není proč, já jsem na něj taky hnusná.

Po snídani jsme opakovali párové tance. S Willem jsme se vůbec nebavili. Je to divné. Vždycky se mě na něco ptal aby mě naštval, ale dneska nic...
Po obědě to samý. Úplně mě to irituje, můžu si za to ale sama.

Teď jdeme na večeři. Protože jsem se ochladilo, vzala jsem si na sebe černé legíny a tomu kostkovanou košily.
Sedím u stolu a jím bramborovou kaši a holandský řízek. Je to moc dobrý. Jediný problém je, že do mě Will pořád žďuchá loktem.

,,Wille, můžeš toho nechat?" řeknu naštvaně. Will se na mě podíval pohledem, který kdyby vraždil, tak jsem mrtvá.

,, Ty vole Beth! " vykřikl na celou jídelnu. Všichni se na nás podívali.

,, Víš že mi to třeba vadí? To tvoje Wille nech toho! Wille vypadni! Wille vstávej! Wille nech toho! Wille nečum!
Myslela jsi třeba na to jak se cítím ?! Vlastně nemyslela! Jsem kluk a nemám city! Jestli to nezměníš, tak s tebou nebudu tancovat protože už to nevydržím! Chápeš to Bethany?!"
vstal od stolu a třísknul příborem. Potom někam odběhl.

Slzy se mi nahrnuly do očí. Tohle jsem ale nechtěla! Moje debilnost přesáhla všechny meze. Hlavu jsem si položila do dlaní a nechala jsem slzám volný průchod. Emma si sedla na JEHO místo a pevně mě obejmula. Schovala jsem si hlavu do jejího ramene. V tuhle chvíli bych potřebovala Jaka. Ale ten tu nebyl. Hlavu jsem si položila na její rameno. Ostatní se už naštěstí věnovali svým věcem.

,,Měla by jsi za ním jít" řekla sotva slyšitelně Emma.

,, Já vím, ale cítím se strašně trapně za to co jsem provedla."
řekla jsem stejně potichu.

Strašně bych za ním chtěla jít, ale bojím se. Jasně, maximálně mě pošle do háje ale stejně...
Odtáhla jsem se od Em a hlavu si znovu položila do dlaní. Jsem totální kráva!
Postavila jsem se řekla Emmě že se jdu projít ještě jsem si vzala ze stolu jablko a vyšla z jídelny. Zamířila jsem podél chatek do lesa, který byl hned vedle. Tiše jsem procházela lesem směrem k jezeru a utápěla se v myšlenkách.

Pokračování příště...