That's not really

9.kapitola

,,Takže... Nejdříve se naučíme zvednutí dívek do vzduchu, do tance to zakomponujeme později. Chlapci chytnou své partnerky kolem pasu a zvednou je asi 15 centimetrů do vzduchu. Otočíte se s nimi okolo své osy a položíte je zpět na zem. Dívky, vy uděláte ve vzduchu pomyslný provaz. Potom se bude pokračovat dál v daném tanci. Je to sice baletní prvek ale na mistrovství to určitě ocení. Rozumíme si?" ukončila to trenérka.

,,Jaké mistrovství?" zeptala jsem se. O žádném nevím. Ostatní taky vypadali že neví o co jde.

,,Já vám o tom neřekla? 14.srpna je mistrovství USA dorostu v společenských tancích. Konkurz bude 7.srpna. Tedy tři dny po návratu domů. Alespoň to nezapomenete." řekla jakoby o nic.

My opravdu pojedeme na mistrovství USA??? To byl můj sen! A ona nám to řekne jen tak!

Nadšeně jsme se s Emmou objaly. Já se tak strašně těším! Tohle léto bude asi ještě hodně zajímavé.

,,Ticho!" zakřičela na nás a zase se mračila. To je tak zlá osoba!!!

Mlčky jsem se vrátila vedle Willa a usmívala se. Já tomu nemůžu uvěřit! Jen doufám že aspoň projdeme konkurzem.

,,Proč si neobejmula i mě?" zeptal se mě šeptem Will.

,,Emmu mám radši!" zašeptala jsem a uculila.

,,Teď si dejte rozcvičku!" křikla na nás jak na psi. Protočila jsem oči a sledovala Kim, která předcvičovala.

Opakovala jsem po ní cviky a myšlenkama byla pořád u mistrovství.

,,Tak to stačilo. Dáme si první taneční prvek o kterém jsem mluvila. Zkoušejte si to nejdřív sami a já vás budu procházet a radit vám!" řekla upištením hlasem a tleskla.

Vyhledlala jsem očima Willa, který se mi při rozcvičce nějak ztratil.

,,Já jsem tady" leknutím jsem nadskočila. Otočila jsem se. Stál za mnou.

,,Tak jdeme to zkoušet?" zeptala jsem se.

,,Asi jo."

Přešli jsme do rohu místnosti. Udělala jsem několik tanečních kroků dopředu a přišla Willova chvíle. Chytil mě za boky a zvednul do výsky. Otočil se mnou a položil mě na zem.

,,Nezapomněla jsi na něco?" založil si ruce na hrudi.

Nechápavě jsem se na něj podívala a nadzvedla jedno obočí. Trochu nevím o čem mluví.

,,Neměla jsi udělat provaz?"

,,Ty vole, já jsem blbá!" zasmála jsem se a plácla se do čela.

,,Dobrý, tak znova?" zeptal se a já jen kývla.

Udělala jsem to co předtím, jeho ruce mě zvedli do výšky a já udělala provaz ve vzduchu. Bohužel tak nešikovně že jsem ho kopla na řekněme "citlivé místo". Hned mě pustil a svalil se na zem. V obličeji měl bolestnou grimasu. Já jsem ale opravdu nechtěla!!!

,,Seš v pohodě?" sehnula jsem se k němu.

,,Vypadám?" zasyčel a zamračil se.

,,Já fakt nechtěla"

,,A to ti mám věřit?!" řekl a zamračil se ještě víc.

,,Tak si nevěř!" štěkla jsem na něj. Já se mu omlouvám jak debil a on mi nevěří?!

,,Co se to tady děje?" řekla trenérka když k nám došla. Ostatní se už válely smíchy.

,,Ona mě kopla" zakřičel a ukázal na mě prstem jako ve školce.

,,To bylo omylem!"

,,Jasně, všechno omylem" řekl ironicky.

,,Blboune! Co si jako myslíš? Že tě naschvál kopnu aby jsme to neuměli a prohráli?! To bych fakt neudělala protože by to byl trest i pro mě!"

,,Tak dost!!!" zaječela svým pisklavým hláskem trenérka.

Zamrzla jsem v pohybu a podívala se na ni. Spolu s ní se na nás dívali všichni v místnosti. Zrudla jsem.

,,Zrovna do tebe Bethany bych neřekla že se tu budeš hádat s takovým nedospělcem. Vždycky jsi byla taková slušná..."

Ano, to jsem byla já. Slušná, vychovaná, poslušná vlezdoprdelka. Ale jenom k trenérce. Měla jsem ji jako vzor, ale to se v tomhle v létě změnilo. Ona se změnila. Nebo já?

,,Teď doprovoď Willa do kuchyně. Ať mu dají kuchařky led." řekla už mírnějším hlasem.

,,Já tam trefím sám. Co když mi cestou něco udělá?" namítne Will. Dělá si ze mě prdel?! Podívám se na něj svým vražedným pohledem, kterým koukám jen na něj.

,,Hned!" zařve trenérka.

Vypochoduju z tělocvičny a mířím do kuchyně. Otočila jsem se, jestli jde za mnou. Šel, spíš kulhal.

,,Nemůžeš počkat?"

,,Přece tam trefíš sám..."

,,Já se ti chci omluvit!" až teď jsem se zastavila a překvapeně ksem se na něj podívala.

,,Najednou" zamumlala jsem si spíš pro sebe.

,,Promiň. Já vim že si to neudělala naschvál. Jen jsem se prostě neovládl." omluvně se usmál.

,,Fajn, teď už pojď" taky jsem se trochu usmála. Proč mu hned odpouštím?!

,,Jo, ten led potřebuju." jen jsem se ušklíbla.

Došli jsme před kuchyň a já tam Willa strčila. Tvrdil totiž, že mu tam mám dojít já. Já myslím že by to ale vypadalo blbě, hodně blbě. Holka co si jde pro led.

Vyšel z jídelny a v ruce držel pytlík s modrou tekutinou.

,,Půjč mi to" udělala jsem na něj štěněčí oči.

,,Na co?"

,,Je mi teplo"

Podal mi modrý led a já si ho přiložila na krk. Bylo to strašně příjemné. Pořád byly vysoké teploty.

,,Už mi to dej, jdu na záchod obhlídnout svoje zranění!" zatvářil se ublíženě.

,,Já tad na tebe počkám"

Sedla jsi pod menší strom do stínu. Tráva byla úplně suchá. Kdybych tak seděla dýl, asi bych usnula.

,,Nespi!" zakřičel mi někdo do ucha. Otevřela jsem oči a vykřikla.

Před očima mi máchal ledem, který měl ještě před chvílí na zranění.

,,Ty seš fakt úplně blbej!" rychle jsem se postavila na nohy a šla ke kuchyni.

***

,,Dej mi okamžitě ten mobil Bethany!" vykřikla mi do ucha trenérka. Protočila jsem oči a mobil ji dala.

Zakázala nám kvůli Willovi dneska trénovat takže sedíme na podlaze a pozorujeme ostatní jak jim to nejde.

Otočila jsem se na Willa.

,,Půjč mi tvůj mobil"

,,Aby ti ho sebrala? Ani omylem." odfrknul si.

,,Wilíčkuuu, prosímmm" smutně jsem se na něj podívala.

,,Svůj Iphonek bych ti nikdy nedal"

,,Nemám tě ráda" zamračila jsem se na něj.

,,Já tebe jo!" ušklíbnul se.

Překvapeně jsem se na něj podívala. Jen pokrčil rameny. Ne, to si určitě dělal legraci. I kdyby to myslel vážně, tak je to vlastně pořád nesmysl. Jediné co vím jistě je to, že nas tím budu ještě dlouho přemýšlet.

Ahoj!
Nová část je tu!!! Po dlouhý době... Ale snad se bude líbit❤
Příští bude doufám dřív.
Adela