That's not really

48.kapitola

,,Řekla jsem ti všechno nebo potřebuješ ještě něco? " zeptala se mě Katie. Byla celá zmatená a trochu mimo.

,,Dobrý . Kdyžtak si s Willem nějak poradíme. Seš v pohodě? " položila jsem ji ruku na rameno. Byly jsme spolu v pokoji u Sophinky, která spala.

,,Jsem jen trochu nervózní." prohrábla si vlasy a vydechla.

,,Neboj. O Sophču se vám postaráme." usmála jsem se.

,,Tak to nemyslím. Já vám dvoum věřím, ale bojím se dneška. " nejistě se usmála. Tímhle mě dostala.

Je jí přes dvacet a je nervózní z rande.

,,Katie, nemáš se čeho bát. Určitě se těšíš že si odpočineš a na Jakea." mrkla jsem na ni.

,,Fajn. Musím se uklidnit." mumlala si pro sebe a zírala do země .

,,Jo a abych nezapomněla! Kdybys potřebovala nějaký oblečení nebo tak, vezmi si cokoliv u mě ve skříni. " plácla se do čela.

,,Děkuju. A teď už běž. " vystrčila jsem ji se smíchem ze dveří.

,,A vy tady z bráchou nezlobte." vztyčila výhruzně ukazováček.

,,Jasně mami." protočila jsem oči.

Se smíchem jsme došly do předsíně a Katie se začala obouvat. Já se opřela o zeď a čekala. Přišli i kluci a Jake už dokonce obutý.

,,Můžeme? " usmála se Katie na Jakea.

,,Jasně. Tak pojď. " otevřel ji brácha dveře a vyšli na chodbu.

,,Užijte si to!" mávli jsme na ně s Willem.

,,Vy taky!" mrknul na nás Jake. Protočila jsem oči a mírně zrudla. Katie se jen uchechtla.

,,Užijeme. " zavolal na ně do výtahu Will a zabouchl dveře.

,,Seš idiot." ušklíbnula jsem se a došla do kuchyně.

Prý si můžeme vzít co chceme, tak jsem otevřela ledničku a vyndala jogurt.

Sedla jsem si s ním ke stolu a začala snídat. Přitom jsem pozorovala Willa, který se zrovna snažil rozkrojit rohlík ale vůbec mu to nešlo.

Musela jsem se zasmát. On si toho samozřejmě všimnul a probodl mě pohledem.

,,Čemu se směješ?" zamračil se a třísknul nožem o bílou kuchyňskou linku.

,,Ničemu. " nevinně jsem se usmála.

,,Tak to jo." našpulil pusu a zkoušel to dál rozříznout pečivo.

,,Nechceš pomoct? " zeptala jsem se slušně.

,,Ty to umíš? " řekl překvapeně.

Dělá si srandu?! Neumím si rozkrojit rohlík?!

,,Jasně že to umím! " řekla jsem dotčeně. Co si o mně myslí?

Postavila jsem se a po jedné noze doskákala k lince. Opatrně jsem mu z ruky vzala nůž, když se naše prsty dotkly, na krku mi vyrazila husí kůže.

To způsobilo i to, že jsem se řízla.

,,Sakra!" zaklela jsem a strčila si prst pod vodu.

Radši jsem nezkoumala jak hluboko jsem se řízla, tak trochu nesnažím krev...

,,Žiješ? " vyděsil se Will. Je tak blbej nebo to jen hraje?!

,,Ne, uřízla jsem si prst a zítra mám pohřeb. " protočila jsem oči a řekla ironicky.

,,Ne fakt. Seš v pohodě? " zatvářil se ustaraně.

,,Asi. Já tam nebudu koukat, nemám ráda krev." pousmála jsem se a zrudla.

,,Hlavně žes machrovala, co?" mrknul na mě a vzal do svých dlaní tu mou zraněnou.

Můj tep byl nepřirozeně rychlý a vzduch se mi zadrhával krku. Co se to se mnou děje?! Měla bych se uklidnit. Sakra! Sakra! Sakra!

Nádech, výdech, nádech, výdech... Klid, je to jen Will. Můj kamarád.

Bohužel JEN.

Co to melu?

Pravdu?

Nenene!

,,Nedostala si nějakej šok? Si mimo!" třásl mi Will s ramenem.

,,N-ne." vykoktala jsem a koukla na něj.

Zamyšleně mě pozoroval, potom zatřepal hlavou a promluvil.

,,Pojď do koupelny, zalepím ti to."

,,Děkuju. " zamumlala jsem a v duchu se profackovala za svoje chování.

Skákala jsem za ním a ani si neuvědomila, že mě pořád drží za ruku. Bylo to příjemný, to musím přiznat.

,,Sedni si sem." ukázal na vanu a já se poslušně posadila.

Pohled mi sklouzl na prst a to byla chyba. Nebylo tam krve moc, ale ta trocha stačila k tomu, aby se mi zamotala hlava a já málem spadla do vany.

Will mě pohotově chytil za bok a druhou rukou na zádech a tím zabránil pádu.

,,Bethy? Seš opravdu v pohodě? " nejistě se zeptal.

Bethy... Bethy... Bethy...

Pořád mi v hlavě znělo to oslovení. Asi to je divný, ale nikdo mi tak nikdy neřekl! Z jeho úst to znělo tak výjimečně!

,,Dobrý. Jen jsem tam neměla koukat." slabě jsem se usmála. Hlava už se mi točit přestávala a tak jsem zamrkala abych mohla lépe zaostřit zrak.

Téměř jsem se lekla, protože Will mi byl neskutečně blízko. Ruce měl natažené na mých zádech, takže jsme se málem dotýkali tvářemi.

Neříkala jsem náhodou že už jsem v pohodě?

Změna, ruce se mi začali potit, husí kůže vyskočila na každém odkrytém kousku pokožky a nepřirozeně jsem dýchala.

Will zkoumal svýma dokonale modrýma očima každičký detail mého obličeje. Já se soustředila pouze na ty dokonalé oči.

Začal se přibližovat ještě blíž než doposud byl a jeho pohled ma chvilku přeskočil na mé rty.

Pane bože!!!

Neodolala jsem a tady koukla na ty jeho. Tak přitažlivě červené, jako jahody, jemně vytvarované...

Chutnaly by tak?

Sakra! O čem to zase přemýšlím?! Tohle nejde, nejde, nejde, prostě nejde!

Naši nejkrásnější chvilku za celou naši společnou historii pokazil Sophinčin brek. Překvapeně jsem zamrkala.

Will se rychlostí blesku odtáhl, až jsem zase zakolísala, a naštvaně vyběhl z koupelny.

Uuuuuuu.

Tohle budu asi ještě chvíly rozdýchávat. Vždyť jsme se málem políbili!

To je tak...zvláštní.

Nedokázala jsem rozlišit, jestli jsem byla za to vyrušení ráda, nebo ne.

Nebyla si ráda! Chtěla si ho políbit!

Aaaaaa!
2K přečtení! To je tak neskutečné! Moc moc moc děkuju! Nikdy bych neřekla že můj příběh bude mít tak velká čísla!

A co říkáte na kapitolu? Dala jsem si na ní záležet a jsem s ní docela spokojená! Jejich vztah se posunul na trochu jinou úroveň, co?

No, to je asi všechno :) ještě jednou děkujuuuuuu :3

Mám vás ráda ❤