That's not really

33.kapitola

,,A ta špatná zpráva?" zeptala jsem se s úsměvem na rtech bráchy.

On si zhluboka povzdechl a nervózně si prohrábnul vlasy.

,,Já nevím jestli by ti to neměl říct někdo jiný..." zamumlal.

,,A kdo asi?" zasmála jsem se. Docela mě děsil.

,,Will." řekl a zadíval se mi do očí.

Tím mě naprosto zmátl. Co s tím má společného William?

,,Od něj nic slyšet nechci." zamračila jsem se na bráchu.

,,Co s váma zase je?! Já myslel že jste v pohodě..." řekl překvapeně.

,,No to teda nejsme." vyprskla jsem.

,,Tak proč mi asi dvakrát volal, jestli už jsi vzhůru a co ti je?" nadzvedl obočí a pobaveně mě sledoval.

Teď jsem byla ta překvapená já. To je nějak moc informací najednou.

,,T-to nevím." vykoktala jsem a v hlavě mi to šrotovalo.

,,Protože ho zajímá jak ti je, není zlej. Jen jste si prostě nesedli. Fakt sis myslela že když tě před jeho očima přejede auto, tak že nad tím mávne rukou a bude dělat jako že se nic nestalo?" zeptal se mě pořád pobaveným tónem.

Upřímně, na to co se tady dělo jsem vůbec nepomyslela. Vždyť určitě zmeškám konkurz! A tím se mi představa vítězství na mistrovství rozlyne před očima.

,,Já nepojedu na mistrovství..." zašeptala jsem a do očí se mi nahrnuly slzy.

,,Ne jenom to Beth." taky zašeptal a obejmul mě.

,,Co tím myslíš? " zeptala jsem se překvapeně.

,,Víš, doktor říkal že ty kosti už nikdy nebudou tak pevné jako předtím, takže budeš muset být opatrná. A proto máš tancování zakázané " poslední větu mi zašeptal do vlasů.

Řekněte mi prosím že neřekl to co právě řekl...

,,Mrzí mě to." dodal.

Už jsem to nevydržela a prostě se rozbrečela. To není pravda. Vždyť taneční studio byl můj druhý domov! Já jsem tancováním žila. To nemůže skončit jen proto, če jsem byla kráva a nerozhlédla se na silnici. Dala bych nevím co za to, abych ten čas vrátila. Já chci alespoň něco pořádného vyhrát! Když dostanu konečně příležitost, tak si ji podělám.

Byla jsem naštvaná sama na sebe. Měla jsem chuť něco rozbít, někoho nakopnout nebo pořádně praštit, ale místo jsem jen vzlykala bráchovi do ramene.

,,Chci být sama..." zašeptala jsem a jemně bráchu odstrčila.

Jen přikývnul, dal mi pusu do vlasů a odešel.

***
Poslední půlhodinu jsem strávila zíráním do stropu. Taky mě stihli převést na normální pokoj, který byl stejný až na to, že v něm nebyly ty pípající přístoje. Provozovala bych tuhle nesmírně zajímavou činnost i déle, ale zazvonil mi mobil. Byla to mamka. Vůbec mě nenapadlo jí třeba zavolat.

,,Ahoj mami!" pozdravila jsem a snažila se znít vesele.

,,Zlatíčko! Jak ti je?" řekla starostlivě.

,,Dobrý. Jsem v pohodě." falešně jsem se usmála, i když to nemohla vidět.

,,To jsem ráda. Chtěla jsem přijet, jenže nemůžu. Onemocněla další učitelka, ale Jake mi slíbil že se o tebe postará."

,,To je v pohodě. Možná mě pustí domů už zítra. Kde je taťka?"

,,Přece jeli na tu cestu po Americe, měl to domluvený s chlapama s práce už od Vánoc."

,,Aha." na to jsem úplně zapomněla. Mluvil o tom skoro každý den.

,,Už budu muset jít, snad to tam zvládnete. Mám tě ráda, pa!" ani jsem ji nestihla odpovědět, už to típla.

Povzdechla jsem si a protáhla si záda.

Za tu dobu už jsem se s koncem tancování jakž takž smířila, ale bylo mi z toho strašně. Sestřička mi řekla že jsem spala tři dny, tudíž dneska byl konkurz. Držela jsem všem palce.

Pokojem se rozlehl zvuk ťukání.

,,Dále." křikla jsem směrem ke dveřím.

Do pokoje vklouzla hlava s hnědými vlasy sčesanými ke straně. William. Na sobě měl černé džínové kraťasy ke kolenům a vínové triko s krátkým rukávem. Na nohou měl černé conversky. Slušelo mu to. Hodně.

,,Čau Beth!" pozdravil mě vesele.

Neměla jsem na něj vůbec náladu.

,,Co chceš Wille? Vynadat mi za to že kvůli mně nejseš na mistrovství?" řekla jsem hnusně. Hnusněji než jsem měla v plánu.

Will je zpátky! Moc děkuju za milé komentáře! Vždycky mě úplně nakopnou psát další díly. Proto tady máte další❤❤❤ Vím že do komentářů jsem psala, že v tomhle díle bude Willova reakce na Sophii, ale nakonec jsem to změnila :) Snad nevadí :)
Adel❤❤