That's not really

42.kapitola

Pípnutí výtahu ohlásilo páté patro a dveře se otevřely. Vyšli jsme s Willem ven a ocitli se na obyčejné chodbě, z které vedly schody a dvoje dveře. Will došel k prvním a zazvonil. Na zvonku stálo Jacobsnová. Měla jsem zvláštně stažený žaludek. Možná z toho, že poprvé uvidím svou neteř... Nebo z nějakého záhadného důvodu z Katie. Nechápala jsem proč, ale byla jsem z toho celá nervózní.

Nejdřív se ozvalo zachrastění klíčů a potom se dveře otevřely. Stála v nich bruneta, která se široce, ale trochu unaveně usmívala. Ten hnusný pocit byl hned pryč. Když jsem ji uviděla, hned jsem si vzpomněla na ty dny, kdy u nás byla. Netuším proč jsem to všechno zakopala někam dolů do své hlavy.

,,Ahoj." řekla energeticky a obejmula Willa.

,,Čau." obejmul ji nazpět Will a usmíval se.

Když se od sebe odtáhli, Katie se na mě usmála.

,,Ahoj Beth!" pozdravila a zlehka mě obejmula.

,,Ahoj." pozdrav jsem ji vrátila, ale v objetí mi bránily ty debilní kusy dřeva v mých rukou.

,,Pojďte dál. " uhnula ze dveří a pustila nás do malé chodbičky. Nacházelo se tam velké zrcadlo, věšák a botník. Zdi byly natřené na uklidnijící hnědou, jako můj pokoj.

Will se ohnul a začal se vzouvat. Udělala jsem to samé, akorát jsem nevěděla kam mám dát berle.

,,Podržím ti to." usmála se na mě Katie a vzala mi je z ruky. Trapas...

Ohnula jsem se tak, jak to se zlomenou nohou šlo a rozvazovala jsem si tkaničky u svých Conversek. Will už dávno stál bosý, takže se čekalo na mě. Může být něco trapnějšího?!

,,Wille! Nech toho!" slyšela jsem naštvaně syknout Katie.

,,Nic nedělám!" zasmál se Will.

Neotáčela jsem se, protože radši nechci vědět co dělal. Zatím. Možná se na to Katie potom zeptám.

Postavila jsem se a převzala si tentokrát od Willa berle.

Katie šla do jedněch z dveří, které odsud vedly. Stáli jsme v obýváku. Uprostřed byl malý gaučík a vedle křeslo. Na zdi visela televize a pod ní na dece ležela nejroztomilejší holčička jakou jsem kdy viděla. Měla, přesně jak říkal brácha a Will, blonďaté jemné vlásky a ořískové očička. Zrovna se smála Jakeovi, který měl na hlavě plínku a bučel jako kráva.

Když nás zaznamenal, rychle si ji sundal a usmál se.

,,Ahoj." zamával nám.

Sborově jsme ho taky pozdravili a dál jsem věnovala pozornost Sophince.

Will se k ní rychle rozešel a vzal si ji do náruče.

,,Nazdárek kámoško! Jak ses měla? Nezlobili tě mamka s taťkou?" culil se na ni a točil s ní dokola. Ona se jen smála.

Jen jsem na to divadlo před sebou zírala neschopná slov. Takhle jsem Willa neznala. Vypadal úplně, uvolněně, šťastně a Sophinka taky. Natahovala na něj ručičky a smála se. Bylo vidět že ho má ráda. Will iJake měli v očích jiskřičky štěstí.

Takhle bych chtěla aby vypadal táta mého dítěte.

Měla jsem co dělat abych jen nad touhle myšlenkou nezrudla jako rajče. Přiznala jsem právě teď že si mi Will líbí?!

Omlouvám se že je tak krátká, ale chtěla jsem to tady ukončit :)
Doufám že se vám kapitola líbila, názory mi pište do komentářů :)
Ráda si to přečtu :)
Adel:)